Roman Týc nasedl na motorku a odjel od pankrácké věznice, kde strávil měsíc za mřížemi. Uzavřela se podivuhodná kauza, která začala skoro přesně před pěti lety, v dubnu 2007. Tehdy se pražští chodci podivili, když na padesáti semaforech spatřili známého panáčka v nečekaných pozicích. Vznikl z toho poprask, posléze i soudní řízení. Škoda podle rozsudku činila dvaaosmdesát tisíc – z toho nám vychází, že jeden panáček stojí šestnáct set, kolikpak asi je těch panáčků na semaforech v celém hlavním městě? Kromě toho soud Romanu Týcovi, skutečným jménem Davidu Honsovi, udělil šedesátitisícovou pokutu. Hons – Týc ji programově odmítl zaplatit a místo toho nastoupil měsíční trest ve vězení.
Případ má mnoho pozoruhodných rysů.
Tak především byla potrestána osoba, která způsobila městu Praze škodu. Výměna dvou sklíček je trestána zhruba dnem vězení. Občana tedy napadne, jak velká výměra trestu by měla být za to, že byl tunel Blanka předražený o čtyři miliardy? Když tedy dvě sklíčka stála, zaokrouhleno, tři tisíce a zločinec si za ty tři tisíce odseděl den, moje kalkulačka mi sděluje, že jí vychází 1,2 milionu dní pro pachatele čtyřmiliardové ztráty. Táž kalkulačka se mi snaží namluvit, že je to tři tisíce tři sta let a tomu se mi nechce věřit a spoléhám na to, že se v počtech prakticky vždycky spletu. Rozhodně ale by ten pachatel odseděl ve vězení déle než Monte Christo vulgo Edmond Dantes a lotr Babinský dohromady. Naštěstí pachatel označen a polapen nebude, a pokud bude, před soud ho nepovlečou, a pokud ho tam dostanou, nejspíš ho osvobodí, takže nehrozí nebezpečí, že by tam zkysnul.
Dále je pozoruhodné, že Roman Týc přijal odpovědnost za to, co udělal. Škodu bezpochyby způsobil, jakkoli je diskutabilní suma, na kterou kdosi škodu odhadl. Nicméně sklíčka se musela vrátit na svá místa a práci vykonal nějaký pracovník ve mzdě, a nějaká škoda tu tedy byla. Vyvolala ji umělecká performance, tedy cílevědomá činnost ve prospěch čehosi, v tuto chvíli je vcelku jedno, ve prospěch čeho vlastně. Takových performancí se ve městě děje hodně. Když si třeba někdo usmyslí, že lidé nemají jezdit autem, a zahradí magistrálu a ti, kdo jedou autem, kvůli tomu prošvihnou termín a vznikne jim škoda, ještě nebylo slýcháno, že by původce toho všeho na sebe vzal odpovědnost a připustil, že zavinil škodu.
Roman Týc zaplatil údajnou škodu. Tím připustil míru odpovědnosti u nás nevídanou a neslýchanou. Kalkulačka v předchozím případě vyčíslila míru trestu s ohledem na výši škody. Mnohem menší práci by měla, kdyby měla spočítat, kolik lidí je takto bezproblémově ochotno zaplatit škodu, kterou způsobili. Čím se dostáváme k šedesátitisícové pokutě.
Zaplacená škoda je zaplacená škoda, avšak pokuta je trest. Tady byl udělen trest za skutek, který byl jednoznačně a kvalifikovaně označen za umělecký čin. Milan Knížák se veřejně podivil, proč se Roman Týc proti trestu neodvolal. Vysvětlení je prosté.
Nejspíš proto, že má hrdost, a to je taky něco, na co nejsme zvyklí.

LN, 26.3.2012