Stát k vám znovu nastěhuje lidi proti vaší vůli

Když jste za komunistů nesplnili předepsané metry čtvereční, mohli k vám šoupnout dalšího nájemníka. Teď to oprášili na vnitru. Stát má rozhodovat o adrese trvalého bydliště občana a to dokonce proti vůli vlastníka nemovitosti.

"Je-li občan vlastníkem jednoho nebo více objektů nebo jejich vymezené části, místem trvalého pobytu se stává adresa jednoho z těchto objektů, kterou si zvolí ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení údaje o místu trvalého pobytu. V případě, že si občan objekt nezvolí, určí místo trvalého pobytu ohlašovna, a to co nejblíže dosavadnímu místu trvalého pobytu. Není-li občan vlastníkem objektu nebo jeho vymezené části, určí ohlašovna místo trvalého pobytu v objektu nebo jeho vymezené části, jehož vlastníkem je manžel, partner, rodič nebo dítě občana." Tolik znění návrhu novely zákona o evidenci obyvatel.

Ministerstvo odůvodňuje svůj návrh tím, že se prý velký počet občanů hlásí k trvalému bydlišti na úřadu, a že prý tento počet každý rokem stoupá. Osobně považuji institut trvalého bydliště pro občana za nepotřebný a slouží ve své podstatě pouze k tomu, aby měl stát o člověku pěkně přehled. Sám občan tento údaj k ničemu nepotřebuje. Pro jakýkoli jeho úkon je podstatné kde bydlí a žije, než nějaká papírová adresa. Existence "trvalého bydliště" stojí ostatně například za tzv. "fikcí doručení", se kterou nesouhlasím také, a která je důvodem už dlouhé řady lidských neštěstí, ke kterým se lidé mnohdy nachomýtli, aniž by vůbec tušili jak. Jen si prostě dovolili být třeba delší dobu mimo tuto oficiální adresu a místo aby ten, kdo po někom něco chce, doručil občanovi sdělení svého zájmu o něj, umožnil mu stát (ale hlavně taky sám sobě!) spokojit se s tím, že bylo sdělení odesláno a hotovo. Občane, starej se.

Naše ministerstvo vnitra chce jít nyní ještě dál než komunisté v padesátých. Pokud bude mít někdo na úřadu hlášenou trvalou adresu déle, než stát určí, chce mít možnost mu adresu trvalého bydliště změnit a povinně určit. Z návrhu je patrné, že bez rozdílu vztahů mezi konkrétními lidmi, bez ohledu na jejich vzájemné právní, finanční či osobní problémy, o kterých stát bude vědět kulový a prostě je nebude řešit, určí trvalé bydliště občana povinně k jeho rodinným příslušníkům, přestože ten nebude mít k příslušné nemovitosti žádný právní vztah. Nemluvě o poměrně reálném předpokladu, že v řadě případů nebude mít (a já nesoudím, zda bohudík či bohužel) také žádný vztah ke svým rodinným příslušníkům, a dost možná bude ten vztah naopak nenávratně zničen na základě předchozích rodinných událostí. Jakoby chtěl stát vědomě přispět dalšími možnými lidskými tragediemi k těm dosavadním.

Jistě, jde zatím jen o návrh. Jenže, vážení, už jen samotný fakt, že něco takového napadlo v roce 2012 úředníky Ministerstva vnitra (!) České republiky a tento návrh myslí vážně, když už ho dokonce zpracovali do textové podoby a poslali do připomínkového řízení, je dalším alarmujícím pokusem o zásah do občanských svobod. Zbývá, jak už je u nás zvykem u podobných nápadů, odpovědět na otázku "komu to prospěje". Občan to určitě nebude – a to jak ten, kterému má být trvalé bydliště přikázáno, tak ten, ke kterému někoho státním rozhodnutím o adrese trvalého bydliště papírově nastěhují. Zbývá tedy opět jen stát, který bude mít za stejné peníze, které mu na správu dáváme, méně práce, a pak samozřejmě například exekutoři, kteří se na takovou novelu musí těšit jak prase na drbání. Děkuji, nechci. Řešit problémy tím, že nevinným a na problému nezúčastněným lidem způsobím problémy nové, je prasárna, byť by byla založena zákonem.

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora