Hřensko vyhrálo spor s JUDr. Kozákovou o vlastnictví Soutěsek, které „čirou“ náhodou koupila v roli obecní právničky tamního obecního úřadu. Řadu let je se svým společníkem Hruškou provozovali, vozili turisty Tichou a Divokou soutěskou. Za slušný peníz, samozřejmě. Pozemky, které jsou historickým majetkem obce Hřensko, jsou opět občanů, což značně ztížilo pozici provozu lodiček obklopených cizími pozemky. Jenže Krajský soud vyjmul z rozsudku „lodní dopravu“ a tu vrátil k projednání Okresnímu soudu v Děčíně. Kozáková si ke všemu pozvala nejdražší ho advokáta v Česku, Tomáše Sokola. Ale ani jeho charisma a skvělá pověst i vavříny z vyhraných kauz se ve smradu zjevného podvodu, jak se o kauze vyjádřil advokát strany žalující, nepomohly a Soutěsky se vrátily právoplatnému majiteli.

Pak došlo ještě k dopisovým přestřelkám a obec podnikala další kroky k získání licence na provoz v Soutěskách.

Jenže paní Kozáková, věrna svému obchodnímu čichu, zavětřila a vyložila si konečný rozsudek po svém. Vytvořila „lodně dopravní know-how“ a do něj splácala všechno možné. Prokazatelně své nemovitosti, ale i zjevně si přivlastnila i další náležitosti tamní krajiny do svého vlastnictví. Nevadí jí, že to vše postavil už kníže Edmund Clary Aldringen a uvedl za osm let budování do plného provozu v roce 1910. Zde je přehled její nabídky realitní kanceláři Duna a. s. v Děčíně:

Realitní kancelář na základě uzavřené zprostředkovatelské smlouvy s JUDr. Hanou Kozákovou předkládá zájemci základní údaje týkající se prodeje nemovitostí a know-how přepravy osob „Soutěsky u Hřenska“. Lodní doprava řeka Kamenice, cena k jednání 30 000 000 Kč. Tři pokladny dřevěné - jedna 450 000 Kč, (Originály knížete pána) dva jezy - jeden za 600 000 Kč, jeden malý jez za 300 000 Kč, (Netuší, že jezy a celé zázemí u nich, přístav, přístupové cesty, stavidla a další budovali italští barabové pro Aldringena). Vodopád za 250 000 Kč (sic!), galerie plechové ve skále za 1 750 000 Kč (Ty obnovili vojáci v padesátých letech min. stol.), 10 ks lodí - jedna za 600 000 Kč, čistírna odpadních vod za 1 700 000 Kč, WC zděné 1 250 000, občerstvení dřevěné za 300 000, přístřešky pro turisty za 500 000, přípojka elektrická za 250 000, telefon za 10 000, jeřáb na zvedání lodí za 10 000, traktůrek včetně vleků za 100 000 Kč. Kromě těchto vyčíslených záležitostí by součástí prodeje byla i ochranná známka - dvakrát „Soutěsky u Hřenska“ a „Divoká Soutěska“, logo Soutěsek, www. stránky, věcné břemeno k řece zapsané na katastru, DVD připravené k distribuci - čtyři jazykové verze a zaregistrovaný časopis Soutěsky u Hřenska - Edmundova a Divoká.

Výklad práva a historie v jejím podání jsou nesporně zajímavé, ale jen v její prospěch. Musíme se domnívat, že to nebude z její hlavy a vynález všech potřebných náležitostí k provozu lodní dopravy bude z jiného zdroje. Je s podivem, že do své provozní potřebnosti nezařadila ještě mosty, cesty, tunely, přístupové stezky, tvary skal připomínající faunu a jiné části tamních fascinujících scenérií.

Člověka však zamrazí, když si představí, že by se součástí jiných přírodních krás naší země stala různá „KNOW - HOW“ osob podobných JUDr. Kozákové. Nicotnost formátu té ženy ve vztahu k historii této krajiny a jejích amorálních finančních pletich je zarážející.

Bohužel v této zemi nelze okamžitě zarazit podobnou transakci. Lze jí čelit jen trestním oznámením a čekat, zda se ho ujme policie a kdy.