Když byly zadlužené nemocnice převedeny do vlastnictví krajů, aniž by se těchto kdo ptal na názor, ocitla se regionální samospráva v komplikované situaci nejen kvůli dluhům, ale také proto, že nebylo známo, za jakých ekonomických a právních podmínek mají zdravotnická zařízení fungovat. Volání po zřetelné koncepci bylo přehlíženo jako bezvýznamná politická obstrukce. Kraje si začaly hledat svou vlastní cestu.

Vláda se radovala: zbavila se problému, který neuměla vyřešit. Radost jí možná mírně kazila skutečnost, že část dluhů, které v nemocnicích nadělala, nakonec přeci jen musela zaplatit, ale radost to byla zřejmá.

Možná si tehdy vláda neuvědomovala, co činí: Ve stejné době byl majetek státu jasně vymezen a dán pod dohled úřadu pro státní majetková práva, zatímco převedený majetek přešel do samostatné působnosti krajů. To znamená, že stát od té doby nemá právo do těchto vlastnických práv jakkoliv zasahovat. Šlo o nevratný proces.

Ústava výslovně říká, že územní samospráva jako právnická osoba typu korporace může vlastnit majetek. Listina dodává, že vlastnické právo všech vlastníků, soukromníků, obcí i krajů má stejný zákonný obsah a ochranu. Vlastnické právo znamená, že majitel může s majetkem volně disponovat, nemusí se ohlížet na žádné pokyny zvenčí. Může majetek prodat nebo jej třeba převést na obchodní společnost. Vlastnictví je pod ústavní ochranou, takže stát nesmí zasahovat do toho, co se s nestátním majetkem bude dít. Dojde-li stát k názoru, že nějakou část cizího majetku potřebuje, musí si majetek koupit.

Do vlastnických práv a samostatné působnosti zasáhli vládní poslanci s opozičními komunisty za podpory vlády tím, že nedávno zakázali převod nemocnic na obchodní společnosti. Nyní zdánlivě poslaneckým návrhem, k němuž vláda původně dokonce připojila zásadní nesouhlasné připomínky, mají být s podporou ministra zdravotnictví některé nemocnice donuceny, aby se přeregistrovaly do podoby právnické osoby zvláštního druhu, za což mají získat osvobození od daně z příjmu.

Vedle sebe tak mají existovat zdánlivě komerční nemocnice (o tom, že zdravotní systém a legislativa pro zdravotnické služby žádné komerční prostředí nevytváří, není třeba pochybovat) a zdravotnická zařízení s obludnou zkratkou VNÚZZ, která neplatí daně, protože mají vyvolenou formu vlastnictví. O marxistickém pozadí takového rozhodnutí nemůže být pochyb. S vědomím toho, že příjmy ve zdravotnictví pocházejí téměř výhradně z veřejných zakázek od pojišťoven, je jasné, že je rozhodnuto o likvidaci zdravotnických zařízení prvního typu.

Metodu vynuceného odevzdání či znehodnocení majetku nastavením takových ekonomických podmínek, které jedné formě vlastnictví neumožňují přežít oproti jinému privilegovanému druhu vlastnictví, známe z doby budování socialismu. V restitucích po roce 1989 bylo v politice vytyčeno symbolické memento: I zdánlivě dobrovolné kroky, vynucené diskriminačním nepřímým působením státu, musí být restituovány.

1.5.2006