Minule jsem Ti, Radovane, slíbil vysvětlit, jak jsme se u nás vypořádali s nezaslouženým přídomkem, kterým se o náš národ otírají. Přesněji řečeno, nejčastěji ti z nás, kteří tak okázale chtějí dát najevo, že sami mezi práskače nepatří a za ně se stydí. Udávalo se za Metternicha, gestapa i bolševika, ale za velký důvod k chlubení, myslím, takové počínání nebylo. Dnes dostalo udání vznešený háv, trestní oznámení se to zove. Zvlášť těmi, za kterými kamery chodí, profese domysli sám. To se takhle zhoupneš na židli a s odpovědně státnickým výrazem člověka, který právě hodlá přednést Prohlášení nezávislosti, pevným hlasem sdělíš k červenému světýlku: „Zvažuji podání trestního oznámení!“ Skoro vždy čekám, že rázem začnou pukat skály a voda se začne měnit ve víno. Sice marně, ale stejně druhý den tento nesmysl vytvoří někde titulek.

Výraz „trestní oznámení“ sám o sobě výrazný právní podklad nemá. Ale proč ne, když holt chceš něco nebo někoho udat, neváhej. Tak přece nečinil jen Sabina, Čurda a asi každý dvacátý ctný občan po čtyřicet let od Února. Ale co když Ti ukradnou kolo, rozbijí hubu, znásilní dcerku? Tož to samo sebou jdeš udat četníkům. Ale jistě chápeš, že pokud bys po takovém činu například večer ve své krčmě mudroval „Zvažuji trestní oznámení“, okolosedící by Tě asi vyhodili, ať nezdržuješ a pelášíš na nejbližší služebnu. Případně by Ti hospodský už nenalil, že máš dost.

Udání není přece kdovíjak těžké, určitě i u vás, Radovane, vypadá podobně. Ale lepší než Mr. Bean mi tuhle připadlo, když jeden takový říkal, že pokud neuspěje ve správním řízení, podá občanskoprávní žalobu a když ostrouhá i tam, přijde na řadu trestní oznámení... To ale není právní akt, který strčí do kapsy všechny ostatní druhy obrany, právě naopak. Může ho podávat kdo chce, proč chce, nic ho to nestojí. Nejlepší je na neznámého pachatele, třeba když máš dojem, že Ti Marťani pošlapali ječmen.

Teď Ti musím, Radovane, trochu vysvětlit procesní zákonitosti, abys pochopil motivy nejčastějších udání. Samozřejmě pokud nepocházejí od těch, kterým ukradli třeba autorádio nebo chtějí tím přivolat reklamně využitelný zájem o své čmáranice, ksichtíky a programy.

U nás má policie omezené možnosti udavače hned vypoklonkovat. Kromě snad žalobníčků na vandalské Marťany. Jinak musí tzv. zahájit úkony trestního řízení. Nejrozšířenější jsou, zjednodušeně řečeno, pro fakturační podvody. Tedy za neplacení dluhů. Policista, který udavače nevyhodí ze dveří, má ale stále možnost věc odložit sám. Proti tomu však lze protestovat stížností ke státnímu zástupci a pokud oznamovatel má renomované právní zastoupení, policie i státní zastupitelství, které by jinak mohly být terčem podnětů vyšším orgánům, raději rezignují. Než se hádat, dlužníka obviní. Pak už policie zastavit řízení sama nemůže, jen státní zástupce. Proti jeho rozhodnutí je zase přípustná stížnost výš a navíc každé takové zastavení stíhání přezkoumává Nejvyšší státní zastupitelství. Tady na to mají odborníky a čas, takže odsud je možno dočkat se zrušení rozhodnutí s moudrými radami, proč je předčasné a co dalšího ještě nutno šetřit. Proto je nejjednodušší dlužníka obžalovat, ať si pochybnosti vyřeší soud, bez ohledu na předem zřejmý zprošťující verdikt.

Jako bych, Radovane, slyšel Tvé pobouření, jestli snad svou skepsí nechci stranit neplatičům. Musíš pochopit motivy většiny takových udání.

První možný jeho důsledek je právem odsouzený dlužník, který kromě trestu je i zavázán dluh uhradit. Sice je to pro oznamovatele zadarmo, bez vlastní aktivity a podstatně rychleji než v běžném civilním sporu, ale tak je to v podstatě O.K. Další a častější výsledek je, že k soudu ani nedojde, neboť dlužník ze strachu před policejním vyšetřováním raději zaplatí, byť na úkor jiných věřitelů, kteří ho neudali. Nejčastěji však věc sice skončí odložením udání nebo zastavením stíhání, ovšem policie obstará mraky dokladů, údajů a zpráv, nechá zpracovat drahé znalecké posudky a vyslechne řadu osob. Oznamovatel, neboť vystupuje jako poškozený, si všechno nechá zkopírovat a s těmito grátis získanými důkazy pak zahájí občanskoprávní spor. O což mu šlo od samého počátku, udání ani vážně nemyslel. Tipnul bych si, že naše policie z poloviny své práce dělá (musí dělat) právě toto. Neboť druhy udání jsou nekonečné, nepotřebuješ k nim právní vzdělání, advokáta, platit poplatky a už vůbec mít pravdu. Neriskuješ vůbec nic a naopak policii můžeš udat cokoli. Že ti bývalá nechce půjčovat syna, platíš vysoké nájemné nebo ti naopak nájem není placen, nedostáváš úroky, případně je naopak moc vysoké máš platit sám, nesouhlasíš s čímsi rozhodnutím, určitě zkorumpovaným. A to už vůbec nemluvím o tom, že jsi leasingovka nebo banka, která ochotně svými produkty podarovala předsedu představenstva, minulý týden ještě invalidního přidavače na stavbě, a samozřejmě se cítí podvedena, neboť o přidavači a jeho záměrech nic nevěděla ani vědět nemohla. Ať to vyřeší policie a soudy a prachy jí vrátí na stříbrném podnose do dvou měsíců. Trestní oznámení je něco jako nové telefonní číslo 112. Ty si určitě ještě pamatuješ, že máme jinak tři. Na četníky, záchranku a hasiče. Stodvanáctka je univerzál na všechny, stejně tak trestní oznámení, když se Ti něco nelíbí.

Jednou jsem četl názor o komsi, že je nedůvěryhodný, neboť na něj bylo podáno dvanáct trestních oznámení. Věř mi, že jsem viděl i lidi, na kterých se sešlo takových i pětkrát víc, a nemyslím, že jejich čest výrazně zaostává.

Což samo o sobě neznamená, Radovane, že policie Tě často neodbude neprávem. O takových případech se zase u nás dočteš od jiných, vlastně skoro každý den. Já jen, abys svou domovinu viděl komplexně.

Nejhorší jsou udavači v pravém slova smyslu. Přitom zařazení pomluvy do trestního zákoníku je kritizováno. Patří prý spíš jako verbální čin mimo trestní odpovědnost, stíhatelný žalobami na ochranu osobnosti. Aspoň to tvrdí ti, kteří o něčem takovém slyšeli jen v souvislosti se vzájemným udáváním zpovykaných celebritiček. Ale představ si, Radovane, že jako učitele vesnické školy Tě ve zlém úmyslu, ze msty, žárlivosti nebo jen tak z vlastní blbosti, někdo udá, že przníš školačky v kabinetě. Myslím, že důsledky takového „verbálního“ činu budou pro Tebe dost horší, než když Ti ukradnou Octavii, možná i zapálí dům. Fakt musí být dost odstrašující pro takového nebo dalšího, jím se inspirujícího, udavače, že se možná za dva roky v okresním plátku bude muset omluvit, zvlášť když je plajte a na satisfakci nemá...

Víš, Radovane, já to mám těžký. Nemohu uvádět konkrétní příklady, jedině osobně, až přijedeš. Radši můj dopis ale stejně nikomu neukazuj, ať to zůstane mezi námi. Aby ses pak za mne nestyděl, až v naší hlavní zpravodajské relaci uvidíš, jak kdos odvážně a nemilosrdně zvažuje trestní oznámení na mne.

Tvůj

jinak soudce Městského soudu v Brně