I nízký plot je lepší než žádný, a čím více plotů máme, tím lépe chráníme svůj majetek. Asi tak se lze dívat na rozhodnutí vlády omezit fungování akciových společností s anonymními akciemi. Jejich povinné zaregistrování u centrálního depozitáře nebo uložení listinných akcií v bance jistě má smysl. Zejména v zemi, kde je tak prorostlá politika a státní administrativa s privátním byznysem. Je však zcela jasné, že tohle opatření, které bylo často používáno jako politický argument dokazující, kdo to se svým protikorupčním bojem myslí vážně, praktický význam až tak moc nemá.

Jednak mohou českou firmu vlastnit konkrétní zahraniční akcionáři, jejichž skutečný vlastník nebude dohledatelný. Nebo bude akcie oficiálně vlastnit advokát, ale beneficientem, čili příjemcem zisku, bude někdo zcela jiný v pozadí. Takové podezření může například vznikat v momentálně nejznámější korupční kauze Davida Ratha.

Jak zjistil server motejlek.com, Rathův advokát Adam Černý spoluzaložil dvě akciové společnosti, jejichž vlastníkem je jeho partner z advokátní kanceláře. O tom, co tyto společnosti činí, není známo prakticky nic. Každopádně Černý může nahlížet do spisu, a pokud by skutečným vlastníkem oněch záhadných firem byl někdo z obviněných nebo osoba jim blízká, šlo by o docela vážný problém.

Nyní nejoblíbenější technikou vybírání úplatků a jejich legalizace je prostřednictvím běžné firmy se známými majiteli, která si získá státní zakázku, pak si na nějakou, třeba zcela jinou činnost najme dodavatelskou firmu, která má sídlo či vlastníka někde v Karibiku. A tomuto vlastníkovi pak může kdejaký lobbista fakturovat zcela nepokrytě své konzultační služby.

Prováděné třeba kdekoli jinde na světě. Takže ani zde likvidace anonymního vlastnictví akcií moc nepomáhá. Je však skutečností, že složitější techniky jsou také dražší a vyplatí se až tehdy, kdy jde při korupci opravdu o větší částky. Proto vůbec není od věci, když vláda připravila tuto právní úpravu a dokáže ji prosadit ve Sněmovně.

Je však jasné, že problém korupce je složitý a při jeho řešení je lepší legislativa sice podmínkou nutnou, ale zdaleka ne dostačující. Ještě o dost větší význam má funkčnost policie a státních zastupitelství, kde měli lidé docela dlouho pocit, že orgány činné v trestním řízení byly dávno zprivatizovány a slouží těm, které mají honit. Díky posledním kauzám se lze utěšovat nadějí, že časy se mění a za nějakou dobu bude fungovat vše, jak má. Tak jako u každé trestné činnosti má větší preventivní význam vědomí neodvratitelnosti trestu, tedy vysoká pravděpodobnost, že mě chytnou, než výška samotného trestu.

Ale zároveň si nezastírejme, že na tom s korupcí jednou budeme třeba jako Švédové. My prostě nikdy nebudeme zemí, kde si lidé nezamykají svá auta či domy a pro takřka sto procent populace je krádež cizího majetku nepředstavitelným a nepochopitelným činem.

Země, kde se ukradne vše, co není přibité, a přilepšování si na účet zaměstnavatele je považováno za jakési zvykové právo, prostě bude vždy generovat lidi, kteří to zvykové právo umějí vzít pěkně od podlahy. Nicméně nepochybně takovým kradákovem jako v poslední době být opravdu nemusíme a každý, byť malý krůček ke zlepšení stojí za přivítání.

MfD, 31.5.2012

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO