S Ivanem Brezinou mne asi ledacos spojuje, leč v některých věcech se lišíme. Příkladmo stylem psaní. Píše za prvé lépe, za druhé více dryáčnicky. Příkladmo minulý pátek mne na Psu rétoricky obvinil, že kradu.

Nebudu přistupovat na tuhle hru na těžké kalibry, takže odpovím méně exaltovaně: a Ivan Brezina recenzuje besedy, na kterých nebyl.

Kdyby tam byl

Ve svém článku Vojtěch Kotecký krade popisuje veřejnou diskusi Respekt Institutu, jíž se neúčastnil. Evidentně netuší, o čem byla řeč. Z krádeže mne obvinil tím, že si spojil dvě mé (a mimochodem ne úplně přesné) citace v článku Ekolist.cz, vložil mezi ně tři tečky soudě, že patří k sobě, a neznaje debatu, která probíhala kolem, strašlivě mne za vzniklý text zdrbal.

Řeč byla o ekologických zákonech ze začátku devadesátých let, které notně vyčistily vzduch a řeky. Brezina soudí, že zásluhy za jejich přijetí si přivlastňuji Hnutí DUHA. „Kdo prosadil ten zákon? Byli to aktivisté Duhy, nebo spíš tehdejší politici?“

Ale přesně o tom byla na debatě řeč. Výslovně jsem říkal, že vůbec nemluvím o Hnutí DUHA ani o ekologických organizacích. Mluvil jsem daleko šířeji, o lidech usilujících o zdravé prostředí k životu a vůbec o české společnosti. Výslovně jsem poukazoval, že v panelu se mnou sedí jeden tehdejší poslanec Federálního shromáždění a další, rovněž tehdejší člen České národní rady. (Přijde mi nesmyslný dojem některých publicistů, že zelené zákony jsou soukromé hobby ekologických organizací a dělají se kvůli jejich spokojenosti či aby Češi před světem nevypadali divně. Ani jedno. Slouží přece zdraví každého z nás.) Lidé v publiku tudíž vědí, o čem byla řeč; Ivan Brezina se musel domýšlet a bohužel se domyslel špatně.

Moje útrata nejsou vládní výdaje

Brezina posléze přihazuje svůj vlastní starší článek, ve kterém znovu vytahuje argument, který jsme si už párkrát vysvětlovali. Říká, že „díky občanským demokratům zmizel z Čech smog a kyselé deště a řeky jsou tak čisté, že se do nich po desítkách let vracejí raci a bobři…Ve zprávě MŽP o životním prostředí v ČR v roce 2000 se dočtete, že právě vláda ODS věnovala na životní prostředí tolik jako nikdo před ní ani po ní. V letech 1992 až 1997 sem šla až 2,5 % hrubého domácího produktu…“

Upřímně řečeno mi tahle historická debata přijde dost zbytečná. Obzvláště nerad bych ji rozvíjel v době, kdy pomalu začíná volební kampaň. Nemám vůbec zájem přispívat do agitace ČSSD. Každá z politických stran má své plusy i mínusy. Například reformy, které ODS za poslední tři roky udělala v lesnictví a zemědělství, byly po ekologické stránce dost k lepšímu. Svého času jsme s poslanci ODS výborně spolupracovali na prosazování změn v mysliveckém zákoně. Nicméně, protože Ivan Brezina jedním dechem tvrdí, že Hnutí DUHA před sedmi lety v téhle souvislosti kdesi neříkalo pravdu, stručně vysvětlím nedorozumění.

Přesně takhle formulováno to totiž prostě není pravda.

Ivan Brezina odkazuje na vládní zprávu o životním prostředí. Tedy se do ní podívejme: „Podíl [ekologických] výdajů z veřejných rozpočtů se do roku 1992 zvyšoval (z 0,9 % v roce 1990 na 1,5 % v roce 1992). Po roce 1992 dochází k poklesu až na 0,5 % v letech 1998 až 2001.“

Aha – tak proč tam Ivan Brezina vidí úplně jiné údaje? Protože jeho čísla jsou VEŠKERÉ výdaje na životní prostředí, tedy včetně soukromých investic. Ale STÁTNÍ podpora snižování znečištění, o které si myslí, že mluví (vláda…věnovala na životní prostředí…), byla nejvyšší v roce 1992 a po nástupu Klausovy vlády začala klesat.

Ne každý výdaj v ekonomice je vládní. Když si koupím snídani, nepočítá se to do vládních výdajů na jídlo. Když si průmyslový podnik za svoje postaví čističku odpadních vod, nepočítá se to do vládních výdajů na ekologické programy.

Rostly celkové ekologické výdaje v ekonomice – protože prudce stouply náklady soukromých podniků. Příčinou byl právě zákon o ovzduší z roku 1991. Uložil totiž ČEZ a dalším velkým znečišťovatelům, aby do roku 1998 splnili limity na exhalace z neuvěřitelně špinavých uhelných elektráren, chemiček, hutí a jiných průmyslových zdrojů. Proto během devadesátých let probíhaly masivní investice do ekologických programů. Ale to nesouviselo s výdaji aktuální (Pithartovy, Čalfovy, Klausovy, Tošovského či Zemanovy) vlády, nýbrž s (několik let starým) zákonem.

Výsledkem je velký úspěch. Exhalace oxidu siřičitého – hlavní příčiny smogu a kyselých dešťů – klesly o 92 %. Organické znečištění, které vypouštíme z kanalizace do řek a jež měříme indikátorem s komplikovaně znějícím názvem BSK5, jsou o 95 % nižší, také díky dobré legislativě. Povedlo se to. Což je důležité poučení pro ekologické problémy, kterým nadále čelíme.

Autor je programový ředitel Hnutí DUHA - Přátelé Země Česká republika, ekologické organizace