Pavlu Novotnému přes všechen odpudivý a vášně budící obal nelze upřít jednu věc - umění neochvějně stát na ‚správné straně barikády‘ v zásadních hodnotových sporech. Vím, jak sebevražedné je hájit někoho, nad kým polovina mých přátel křiví hubu, ale považte skutečné jádro každého z jeho extempore:

- stíhá a demaskuje parazitického podvodníka, který jistě není žádnou ikonou ctnosti nebo sympatií

- zesměšňuje pseudocelebrity, které si z pokryteckého předstírání postavily křišťálovou horu

- necivilizovaně spílá etniku, jehož vojenská odnož právě provedla jeden z nejbarbarštěštích a nejmasovějších útoků vůči nevinnému civilnímu obyvatelstvu

- spílá a vyhrožuje celebritám za paktování se s komunisty

- stojí nekompromisně proti ruské agresivní despocii

Ano já vím, je to odpudivé, pobuřující, znechucující. Pavel Novotný tu vystrkuje nahý zadek, tu svůj kulatý pupek, tu jeho neholená tvář vykřikuje vulgarity, tu vyhrůžky.

To však přímo vede k obecnějším hegelovským úvahám o vztahu formy a obsahu.

Přesvědčení, že „forma ovlivňuje (formuje) obsah“ je v postmoderní době ve značné defenzivě. Zkuste přijít na slavnost ve formálním obleku s kravatou, pokuste se přednést kultivovaný formální proslov, vyžadovat formální rámec vztahu vaší dcery se svým nápadníkem… mmno, minimálně budete v těžké menšině ??

Současná společnost jakoby inklinovala k upřednostňovaní obsahu před formou - neformálnost získává navrch před formalismem v oblečení, v chování, v respektování hiearchií, ve vyjadřování, … Přesvědčení, že „obsah je důležitější než forma“ se spontánně šíří všemi vrstvami společnosti. Porovnejte jakýkoli současný film s těmi z 50. let a počítejte vulgarismy, například.

I tento trend má ovšem zjevně svoje limity, jak ukazuje případ Novotného. Lidé evidentně správný obsah (kritiku paktování se s komunisty) pokud je zabalená ve zvlášť odpudivém obalu již nestráví.

Já osobně jako sympatizant gentlemanské elegance a obhájce formativního významu vysmívané formy, bych měl mít teoreticky největší problém s Novotného stylem. A skutečně jej nijak neobhajuji ani nevyzdvihuji.

Ale protože zde už naráží na své meze a provokuje zcela opačnou reakci - totiž pro obal nevidět obsah - paradoxně jsem to já, kdo cítí nutnost říci, že přes svoji často odpudivou formu Novotného jednání vychází zhodnotově správných postojů. Kéž by stejné základy (nikoli projevy!) měla většina našich spoluobčanů, chtělo by se říci.

Pavel Novotný se teď z posledního skandálu kaje. Změní se? To pochybuji, pak by asi ani nebyl sám sebou. Ale to není vůbec podstatné. Když ne on, někdo jiný bude testovat hranice únosného.

Tu ale nestanovuje tester, ale my. A my sami jsme dost neurčití, vágní, proměnliví, co se nám příčí teď, klidně necháme bez povšimnutí přiště, nebo u někoho jiného…

Vlastně je dost těžké předem odhadnout, kde tu hranici vlastně u čeho v daný moment máme…

Vít Kučík
přečetli jsme na autorově Facebooku