Málokdy bylo v restauraci Na Kahánku tak příjemně jako toho večera. Bylo to pochopitelné. Seděli jsme s panem Machálkem a němě jsme zírali na to, jak se příroda rozhodla pomstít Praze za vše, co Pražané kdy přírodě udělali. Myslím, že ve srovnání s jinými městy to zase není tak zlé, jenomže to je můj názor. Skupina světců kolem svatého Petra, která to nahoře řídí, se na celou věc zřejmě dívá jinak. Kolem Kahánku svištěla ošklivá vichřice, rvala na zem větve stromů, shazovala nedostatečně upevněné tašky ze střech a promáčela pár postav, které se domnívaly, že mohou vzdorovat přírodě bez deštníku a bez kapuce. Uvažoval jsem, jestli mají pravdu ti, kteří tvrdí, že ke katastrofickému stavu naší planety přispěli lidé, a musí proti tomu dělat, co je v jejich silách, anebo náš prezident, který se domnívá, že vlastně o nic mimořádného nejde.

Pan Machálek sice nic neříkal, ale zdálo se mi, že jeho myšlenky se ubírají stejným směrem.

Posléze jsem se odhodlal zahájit rozhovor. Řekl jsem, že nevím, zda toto boží dopuštění má na svědomí příroda nebo Václav Klaus (to jsem chtěl zavtipkovat a pan Machálek, který nevyniká smyslem pro humor, to tak kupodivu vzal).

– Podle Machálkova názoru na tom vlastně tolik nezáleží. Tomu jsem příliš nerozuměl a pan Machálek se právem domníval, že je třeba mi to vysvětlit. Stojí tu proti sobě dva názory. Podle jednoho existující katastrofy a ty, které nepochybně budou následovat, jsou způsobeny průmyslovou civilizací, především těmi nešťastnými oxidy. Známe-li příčinu, víme také, jak tyto katastrofy odstranit nebo aspoň zmírnit: je třeba zastavit úniky oxidů a dalších nežádoucích látek do přírody a vůbec učinit vše, aby průmyslová civilizace naše prostředí neohrožovala. To ovšem, domnívají se přívrženci tohoto názoru, musí udělat úplně všechny státy

Proti tomu stojí názory Václava Klause, že během stamilionleté historie naší planety se událo takových katastrof bezpočet. Když to řekneme takto, zdá se, že jde o značné zjednodušení, ale pan Machálek si myslí, že je to střed Klausových názorů. Jestli je tomu tak, jak se domnívá náš prezident, známe příčinu, která je mimo nás, a proto také proti ní nemůžeme nic dělat. Na nedávné mezinárodní konferenci Václav Klaus žádal, aby mezinárodní společenství věnovalo stejnou pozornost podporu oběma názorům.

– O tom jsem přemýšlel ještě než přijel pan Machálek taxíkem (udělal to chytře, byl suchý) a tento Klausův požadavek mi připadal racionální. Neváhal jsem to svému příteli říct. – Na panu Machálkovi se okamžitě pozná, co se mu líbí, a co ne. Svraštil čelo a tvrdil, že takhle jednoduché to přece není. Představme si to obrazně. Na boku velké zaoceánské lodi se udělá sotva znatelná trhlina, která se – také sotva znatelně – prodlužuje. Důstojníci a odborníci na lodi se zabývají tím, co je třeba udělat, aby se trhlina neprodlužovala, ale několik si jich vzpomene, že jde o přirozený úkaz v těchto zeměpisných šířkách a že je třeba trhlinu nechat být. A těchto několik lidí žádá, aby se o této věci diskutovalo a aby měli tolik prostoru k vyjádření svých názorů jako ti, kteří chtějí trhlinu zastavit. A tak se diskutuje, zatímco trhlina se zvětšuje, až…

– Řekl jsem, že tento příklad je poněkud jednoduchý. Ostatně; v diskusi je správné, aby protichůdné názory dostaly stejnou příležitost. – Na panu Machálkovi bylo, vidět, že se zlobí. To, jestli zmizí z povrchu zemského jakákoli civilizace, je jenom ve velmi malé míře otázka diskuse. Představme si, že by mezinárodní společenství přistoupilo na výzvy OSN, věnovalo nemálo prostředků pro rozvoj techniky, který by umožnil zastavit katastrofický vývoj naší planety – a nakonec by se ukázalo, že jsme se všichni mýlili a že nás příroda přestala ohrožovat „sama od sebe“. Stalo by se něco nedobrého? Vůbec ne, vývoj vědy a techniky by směřoval k ochraně našeho prostředí a vůbec lidí proti lidem. Proti tomu kdyby všechny státy učinily z této otázky předmět diskuse, jak si to přeje Václav Klaus, kdyby zvítězil jeho názor, že se takto vyřádí příroda sama, a najednou se ukázalo, že k zhoršování naší planety přece jen podstatně přispívá lidská civilizace, bylo by to zlé. Zhoršování našeho prostředí by pokračovalo do nepřijatelných rozměrů a my – my bychom proti tomu nic nedělali.

– Musel jsem dát panu Machálkovi za pravdu. Jistě, je to tak, náš prezident se mýlí, a to ještě ve věci tak důležité.

– Pan Machálek se zazubil. Tak dobrá. Začneme hned příště. Přineste lopatu, já přinesu hrábě. A dáme se do boje za čistotu našeho prostředí.