Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996OSOBNOST: Edmund Burke, otec konzervatismu
Burke však nepodporoval svobody na základě abstraktních liberálních principů, ale na základě zděděných místních svobod. „Burke byl liberální, protože byl konzervativní,“ jak o něm říká americký konzervativní myslitel Russel Kirk. Francouzská revoluce pro Burka znamenala extrémní rozchod s dosavadní tradicí, protože zpupní revolucionáři chtěli narýsovat novou společnost bez ohledu na staletý vývoj. Burke o tom říká: „Sama idea konstrukce nové vlády stačí k tomu, aby nás naplnila odporem a hrůzou. Za Revoluce (míněna Slavná revoluce 1688 - pozn. LP) jsme si přáli, a přejeme si i dnes, odvozovat vše, co máme, z odkazu našich předků. Bedlivě jsme se vystříhali toho, abychom na zděděný kmen naroubovali odnož cizí přirozenosti původního stromu. Všechny reformy, jež jsme až dosud uskutečnili, se děly s odvoláním ke starým časům a doufám-ba co víc, jsem přesvědčen- že i při všech případných budoucích reformách se pečlivě přidržíme této tradice, autority a vzoru.“ „Je třeba nekonečné obezřetnosti, pokud se někdo odváží strhnout stavbu, jež po věky alespoň uspokojivě odpovídala obecným cílům společnosti, nebo ji stavět znovu, aniž by měl před očima příklady a vzory, jejichž užitečnost byla již ověřena.“
Burke kritizuje abstraktní a univerzální princip lidských práv prosazovaný intelektuály: „Občanské svobody se zde tedy (v britské ústavě-LP) nenárokují na základě abstraktních principů, jako jsou ´lidská práva´, ale jako práva Angličanů a odkaz předků.“ Burke odsuzuje rozum zbožšťující intelektuály: „Tito lidé zkušeností opovrhují, mají ji za moudrost primitivních nevzdělanců, a pokud jde o to ostatní, zhotovili skrytou nálož, která v jedné velkolepé explozi rozmetá všechny starobylé vzory, všechny precedenty, charty a akty parlamentu. Mají přece ´lidská práva´.“ „K čemu je rozebírání abstraktních práv člověka na jídlo a na léky? Problémem je to, jak je obstarat a poskytovat. K jeho řešení každopádně doporučuji přivolat na pomoc sedláka a lékaře spíše než profesora metafyziky.“
Oproti univerzalismu staví Burke partikularismus a vlastenectví, kritizuje revolucionáři provedené mechanické rozdělení Francie na umělé distrikty, které nemají historické ani tradiční opodstatnění: „Posud nikdy nebyl žádný člověk poután pocitem hrdosti, sounáležitosti a láskyplného vztahu k nějaké čtvereční výměře (míněny francouzské okresy – pozn. LP). Nikdy se nebude hrdě hlásit, že je příslušníkem Čtverce č. 71 či občanem nějakého jiného abstraktního útvaru s přidělenou visačkou. Občanské cítění se v nás probouzí v našich rodinách. Kdo je chladný v příbuzenských vztazích, nemůže být horlivým občanem. Naše city se postupně dotýkají širšího sousedství a pronikají k tradičním vztahům v provincii. To jsou ti rodinní známí v zájezdních hostincích a na místech oddechu. Rozdělení naší země vytvořená zvykem, a ne křečovitým rozhodnutím moci, dávala vzniknout spoustě malých obrázků velké země, které naplňovaly srdce hřejivým citem. Tato patriotická zaslíbenost nijak nedusí lásku k celku. Snad právě ona je průpravou a otvírá cestu k vyšším a rozlehlejším horizontům a vztahům, které jedině jsou s to člověka pohnout k citové účasti na rozkvětu a blahu království tak rozsáhlého, jako je Francie, prožívané stejně silně, jako by šlo o jeho nejsoukromější zájmy.“ „Být citově poután ke své skupině, milovat ten malý oddíl, k němuž člověk ve společnosti náleží, je prvním principem (jakýmsi zárodkem) společenského citu. Je to první článek řetězce, jímž dospíváme k lásce vlasti a lidstvu.“
Politickému myšlení Edmunda Burka je zapotřebí se věnovat, neboť každý opravdový britský konzervativec na něj nějakým způsobem navazuje. Burke navíc ovlivnil i řadu amerických konzervativců a klasických liberálů. Základní principy konzervatismu totiž jako první formuloval on.
Margaret Thatcherová přistupovala ke snaze eurooptimistů konstruktivisticky vytvořit jeden evropský superstát se stejně skeptickým postojem jako Burke přistupoval k sociálně inženýrským a univerzalistickým aspiracím francouzských revolucionářů. Na Burka se odvolávaly poměrně odlišné osobnosti pravice jako například F.A. Hayek, Russel Kirk, Joseph de Maistre, John Randolph, Roger Scruton, Margaret Thatcherová a dnes Václav Klaus.
vyšlo v časopise Agora říjen 2007
Autor je politolog a externí spolupracovník Centra pro ekonomiku a politiku