V Česku jako v Maďarsku?
Povolební tanečky v novinách už trochu zevšedněly, první stránky se plní i zajímavějšímy tématy a také trošku akčnějšímy. Už i výroky pana Paroubka přestávají jednu polovinu voliču rozčilovat, a spíše vyvolávají úsměvné rozpaky. Současně ta druhá polovina, jež mu držela palce, začíná být z jeho způsobů trošku rozčarovaná, ale ze zásady nebudou volit kohokoliv jiného. Kdo jiný mimo ČSSD je schopen uplatňovat politiku “rovnosti všem”? Snad jen KSČM ktera má za sebou minulost která je pro některé voliče neopomenutelná. Těmi akčními tématy je například současná situace Paroubkovy spřátelené Maďarské socialistické strany jež je v Maďarsku u moci.
Když jsem četl výroky premiéra Gyurcsányho ("Lhali jsme ráno, lhali jsme večer", “Bylo úplně jasné, že to, co říkáme, není pravda. Přitom jsme čtyři roky nedělali vůbec nic. Nic. Nedokážete mi říci jediné podstatné vládní opatření, na které bychom mohli být hrdí. Ovšem s výjimkou toho, že jsme se nakonec z h...a dokázali vrátit k vládnutí"), říkal jsem si, jestli by tyto výroky nemohly zaznít i z úst někoho z sociálně demokratické strany, jež je postavena na stejných ideálech Socialistické internacionály jako Maďarská socialistická strana. V čem je situace u nás jiná? Snad jen v tom, že všichni okolo pana Paroubka drží basu. Uvidíme, jak dlouho jeho diktátorské přístupy budou lidé okolo něj tolerovat a kdy se na veřejnost dostane nějaká nepříjemná informace. Podobnost ekonomiky a politické situace v Maďarsku a České republice k takovým úvahám přímo vybízí.
Robert Ciz

Pouhých patnáct, šestnáct let...
Pouhých patnáct, šestnáct let stačí, abychom zavzpomínali na porevoluční politickou scénu v dobrém a s nostalgií. Jak je to možné? Co se změnilo?
Změnila se jedna jediná věc, kterou si ozřejmíme jednoduchým myšlenkovým pokusem: Vezměme si dvě množiny lidí. První nazvěme Politická elita a druhou Elita národa. A teď si do nich doplňme jména. Jak z počátku devadesátých let tak z dnešních dnů. Co zjistíme? Zatímco před patnácti lety se tyto množiny v podstatě překrývaly, dnes těžko hledáme významný průnik. Schválně si napište na papír jména, která byste dnes vložili do obou množin - jak elity národa, tak politické elity. Vsadím se, že seznam bude žalostně krátký, přestože pojem elita národa je tak gumový a vágní, že si jej přizpůsobíte více, než politici statistiku. Já osobně jsem na papír umístil jen deset jmen a to jsem po jistém váhání zařadil i trucujícího penzistu z Vysočiny, abych mohl použít všechny prsty na rukou.
Kolik jich na seznam dáte vy? Bude to stačit na kvalitní a rozumem vedenou správu země? A hlavně, co s tím?
Stanislav Toula