Marian Kechlibar je výborný komentátor společenského dění a autor literatury faktu. Jeho knižní seriál Zapomenuté příběhy stojí za to sledovat, právě tak jako jeho osobní web. Naposledy v něm přináší zajímavé informace o vykopávkách v antickém Herculaneu, ano, to je město v sousedství Pompejí, také postižené v roce79 výbuchem Vesuvu. Je pohřbené pod trojnásob silnější vrstvou než Pompeje a proto v něm vykopávky pokračují obtížně a pomalu. Nicméně už na začátku výzkumů tu našli objekt zvaný Papyrová vila, papyrová od papyrus. Našly se v ní stovky papyrových svitků, ale v dosud zasypané části by jich mohly být tisíce. Potíž je v tom, že je žhavá láva spálila na uhel. Na scénu přichází moderní technika, referuje Kechlibar. I spálené svitky lze prozářit a prosvítit a analyzovat a pomocí umělé inteligence rekonstruovat text. Zatím se podařilo přečíst pět procent jednoho svitku – a je to, cituji Kechlibara – nepříliš hluboká filosofická úvaha na téma, že co je vzácné nemusí být nutně kvalitní. Tolik úvodem, nutně dlouhý k pochopení věci.

Na dosah technických poznávacích schopností – rentgeny, skenery, počítače, umělá inteligence – jsou pozůstatky svitkové knihovny staré dva tisíce let. Teď udělejte střih, představte si rok 4024, analogická situace. Dům, tam se najde… co? detektivky, harlekýnky, štosy ženských časopisů. Historik samozřejmě zajásá. Je to pohled do společenské nálady roku 2024 a je zde námět pro dizertační práci. Chápete, kam mířím?

Odkaz antiky, Platonovy a Aristotelovy spisy, Aischilova a Sofoklova dramata, to vše bylo dokonce pět set let staré, když tenkrát nad Herkulaneem vybuchl Vesuv. Dodnes ta díla žijí, prošla sítem času. Technicky vzato, prošla díky tomu, že generacím a následným generacím stálo za to díla ručně přepisovat a takto pracně přenášet ze staletí do staletí, až se jich zmocnil knihtisk a dnes už je mají ve spárech informační technologie.

Neberte to prosím tak, že bych se snad přimlouval za zničení svitků z Papyrové vily. Naopak, moc bych si přál, aby se rekonstrukční technologie zdokonalily a poznali jsme obsah všech svitků, které jsou dodnes – sice zuhelnatělé, ale zakonzervované – ukryty v popelu. Promluví k nám všednost. Po dvou tisíciletích bude sama o sobě nevšední.