MÉDIA: Zatajil papež zneužívání dětí?
Lidové noviny uveřejnily dne 26. března bulvární, neprofesionální článek s nepravdivým titulem Papež tajil zneužívání 200 dětí a s podtitulem „Existují důkazy o tom, že Josef Ratzinger věděl o sexuálním obtěžování neslyšících dětí knězem“. Článek z pera Vladimíry Strakové. Tento článek je klasickým případem, jak někdy v takovýchto záležitostech noviny lžou a ohlupují své čtenáře vymyšlenými a překroucenými zprávami. O kauze sexuálního zneužívání dětí kněžími jsem napsal na svých webových stránkách jasný článek a nemíním ani tady zakrývat pravdu. Ale proti každé lži je třeba se postavit. Dělal jsem to za komunismu a byl za to pronásledován. Nemohu jednat jinak ani dnes, kdy už je možné na lež ukázat a napsat pravdu.
Sledujme chvíli rozklad onoho bulvárního článku, který je ukázkou hrubé proticírkevní kampaně ve stylu někdejších komunistických médií. V bombastickém vymyšleném a nepravdivém titulku „Papež tajil zneužívání 200 dětí“ chtějí LN svým čtenářům namluvit, co titulek hlásá. Mluví o době, kdy Ratzinger nebyl papežem. Čili „papež“ nic netajil. Ale to vše se hodí. Důkazy o tom bohužel ani LN, ani jiná média nepředkládají. Níže tedy uvádím pravdu, zvláště na podkladu dopisu mluvčího Vatikánu P. Lombardiho listu The New York Times, který původně článek s tímto obsahem uveřejnil, aby si čtenáři mohli udělat představu o věrohodnosti LN. Jistě i ČTK si všimne tohoto uvedení na pravou míru, aby také nerozšiřovala nepravdy a neztrácela věrohodnost.
LN se nikterak neobtěžují doložit své vymyšlené tvrzení, že „existují důkazy“. Autorka článku buď nedostatečně chápe celou složitou kauzu, nebo si neprofesionálně vymýšlí, „že papež věděl o případu amerického duchovního, který zneužil až 200 chlapců ve škole pro neslyšící, ale vědomě to ignoroval“. Zaměňuje papeže a prefekta kongregace, aby to bylo působivější. Různé formulace článku jsou také účelově stylizovány, jako že od 50. let dotyčný kněz pracoval v onom ústavu, a „během té doby se opakovaně dopouštěl...“. Mluví se tu o „četných svědectvích“, ale proč civilní policejní orgány, které celou věc v 70. letech šetřily, proces zastavily, to LN nezjišťují, poněvadž se jim to nehodí. Zřejmě záměrně se tu neuvádí, kdy se kardinál Ratzinger o věci dověděl, ale formulace budí dojem, že hned tehdy v 70. letech. Což je (záměrná?) nepravda LN.
A dále autorka ve své „vševědoucnosti“ (nebo spíše nenávisti vůči církvi) píše, že „vědomě to ignoroval“, aniž by uvedla nejmenší důkaz. V té době nebyl Ratzinger ještě vůbec prefektem kongregace. Zaměňuje kauzu v 50.-70. letech, která nebyla nahlášena Vatikánu, a „Ratzinger“ tedy o ní vědět nemohl, poněvadž tam ještě nebyl, a plete ji se záležitostí řešenou za dvacet let, v roce 1996, u Kongregace pro nauku víry. Jak volně autorka zachází s fakty, je možné si všimnout i na jedné maličkosti. Uvádí, že „se stížnosti na duchovního dostaly až na stůl arcibiskupa Weaklanda“ v roce 1993, zatímco se to stalo v roce 1996, jak přesně líčí časový postup celé kauzy i s podrobnými daty na základě materiálů od soudu z diecéze mluvčí Vatikánu P. Lombardi ve výše zmíněném dopise pro The New York Times.
Kauza probíhala takto: stížnosti byly v 70. letech původně podány nejprve místní policii. Ta zahájila vyšetřování a případ předala dalším orgánům. Ale ani tady nepadla žádná žaloba. Z uvedeného procesu se o věci dověděla také diecéze. Ještě v průběhu vyšetřování byl kněz v roce 1974 z místa odstraněn. V roce 1975 byl veden proces proti diecézi Milwaukee, v níž se činy staly, ale proces byl v roce 1976 policií uzavřen. Proč? Nikdo nezjišťuje a neříká... Tedy ze strany církve nebylo nic zamlčeno ani zmeškáno. Církev dotyčného kněze odstranila a světské orgány, které měly v té věci kompetenci, od dalšího vyšetřování upustily a věc uzavřely. Vatikánu nebylo nic ohlášeno. A tak případ utichl. O tomto počátečním vývoji ale LN nepíší, poněvadž se to nedá použít proti církvi a papeži. Směšují to s pozdější kauzou a soustředí se až na chvíli, kdy byla kauza po 20 letech (!) hlášena Vatikánu. Také tady celou záležitost zkreslují, aby to vyšlo proti kardinálovi Ratzingerovi ...
S uzavřením celé kauzy u veřejných úřadů v roce 1976 oběti nebyly samozřejmě spokojené, a tak pracovaly dále. V roce 1995 začala diecéze dostávat dopisy, které se případu dotyčného kněze týkaly. Tehdy, tedy 20 let po inkriminované době, arcibiskup Weakland poslal kardinálu Ratzingerovi, prefektu Kongregace pro nauku víry, dopis s datem 17. července 1996. A 15. října arcibiskup nařizuje církevní soudní proces proti knězi Murphymu. Zda tak rozhodl sám nebo měl pokyn z Vatikánu, se nikde neříká. Kodex kanonického práva nepředpokládá v podobných případech automatické uvalení trestu přímo spácháním činu, ale doporučuje, aby proces nevylučoval i nejtěžší trest propuštění z duchovního stavu. Proces se složitě vyvíjel, poněvadž bylo zapotřebí udělat řadu šetření. Z materiálu toho soudního procesu vyplývá, že dne 6. ledna 1998 napsal obviněný kněz Murphy kongregaci dopis, ve kterém žádá, aby pro značnou časovou vzdálenost od oněch činů, bylo upuštěno od nejtvrdšího trestu, totiž od vyloučení z duchovního stavu.
Už dne 6. dubna pisatel dostal od kongregace zamítavou odpověď své žádosti s odůvodněním, že na tyto činy se žádné lhůty nevztahují. Čili kongregace, kardinál Ratzinger ani arcibiskup Bertone nic netajili ani nezastavovali. Naopak! Diecézní soud započatý v roce 1996 dále probíhal normálně a předpokládal skončení procesu v srpnu 1998. Jsou tu dvě věci, které LN také překrucují, nerozlišují a směšují: ohlášení případů diecézí, reakce na to byla běžná – soudní proces, což se stalo. A pak: soukromý dopis, žádost kněze Murphyho adresovaná obecně kongregaci.
LN z neznalosti církevní situace, úřadů a praxe, píší, že Murphyho „dopis zůstal bez odezvy“, což je lež. V materiálu diecézního soudu Milwaukee se říká, že Murphy napsal „kongregaci dopis“. Jeho kauza byla kanonickoprávní. Protože tehdy arcibiskup Bertone, sekretář kongregace, byl právníkem, dostal podle kompetence dopis k vyřízení on. Dopis se týkal osobní věci Murphyho v celé té kauze. I na tuto soukromou žádost napsal arcibiskup Bertone odpověď do tří měsíců, což není na vatikánské poměry žádná dlouhá doba. Ale o tom všem LN mlčí, protože se jim to nehodilo do jejich útoku na papeže. Nepravdivé je také další jejich tvrzení, ve kterém autorka směšuje dvě věci a ještě si z neznalosti vymýšlí: „teprve po 8 měsících (nevím, kde to vzala!) dostal arcibiskup Weakland instrukci od jiného člena kongregace T. Bertoneho…“ Naopak, už příští měsíc po odmítavé odpovědi Murphymu na jeho soukromý dopis, který LN zamlčely, svolává arcibiskup Bertone, který měl kauzu na starosti, poradu biskupů, jichž se věc týkala: arcibiskupa Weaklanda a dalších biskupů, a po vzájemné konzultaci docházejí k závěru, že vzhledem k času, který uběhl, vzhledem k tomu, že za posledních 20 let nebyly hlášeny žádné další případy Murphyho zneužívání, není zřejmě možné zahajovat nový civilní proces ve státu Wisconsin. Proces byl již veden zhruba 20 let před tím a byl uzavřen. Dospěli k závěru, že není zřejmě možné zahájit ani nový kanonický proces v diecézi, ale že je nutné zakázat knězi veřejné působení, zvážit trestní sankce, žádat vyjádření lítosti nad těmi činy, což bylo v situaci, kdy dotyčný kněz byl prakticky izolován a velmi nemocný, řešení velmi vhodné.
O tom LN mlčí, protože se jim to nehodí. Brzy po této poradě, dne 19. srpna, dává arcibiskup Weakland kardinálu Bertonemu, se kterým věc řešil, zprávu o opatřeních, která ve věci udělal. Dva dny poté, dne 21. srpna, kněz Murphy, který byl v té době už ve špatném zdravotním stavu, umírá přirozenou smrtí. Arcibiskup Bertone byl o věci ihned zpraven. Odpověděl 28. září, že tuto skutečnost bere na vědomí a že obvinění z porušení svátosti je ve skutečnosti uzavřeno ...
Můžeme očekávat, že LN vyloží svou lež, kdy a jak „papež zatajil zneužívání 200 dětí“? Doporučuji srovnat tyto uvedené skutečnosti s výmysly uvedeného článku LN a posoudit, nakolik je titulek článku účelový, zavádějící a vedený nepřátelstvím vůči církvi. Ano, pravda dostává „na frak“! Možná i v ostatních oblastech, o kterých LN píší!
29. 3. 2010
