Three Craws - Howard Towll

Novináři jsou různí. Ne každému se poštěstí být mimořádným talentem, jaký se narodí jednou za generaci, ale spousta jich je skvělých, mnoho dobrých. Pak je ohromná armáda neviditelných novinových značek, tvořících dennodenně nový obsah. Občas zabodují podivíni a konspirátoři. Místo na slunci nelze upřít Spratkovi a jeho agregátoru bulvárních humorů. Fair enough. Každý dělá, co umí.

Pak jsou ještě novináři, kteří nesporně talent mají, ale když čtete jejich texty, dostavuje se nausea. Nausea z toho, jakým ohavným způsobem ten talent zneužívají.

Železným pravidlem by mělo být, že než napíšete jakýkoliv článek, provedete alespoň základní rešerši. Dle nejlepšího vědomí a svědomí se pokusíte zorientovat se v tématu, a když to bude nutné, poradíte se s odborníkem, který tomu rozumí. Teprve POTÉ si sednete a uděláte tu lehčí část – napíšete o tom. Nebudete psát tak, že během pauzy na oběd pobrouzdáte internety, on se vám na cosi utvoří názor – a tradá, ať je pravda jaká chce, šup s článkem ven.

Tohle by ještě nebylo tak hrozné. Čas jsou peníze a v novinařině to platí obzvlášť. Jste nuceni bez ustání generovat obsah a přitom být originální, lišit se. Sypat ze sebe plytké články svede kdekdo, to není nic zajímavého, ani nějak objevného. Mnohem horší je, když nesmysly píšete zcela záměrně. Když přesně víte, co svým psaním způsobíte. Že se ozvou lidé, kteří jsou s věcí více obeznámeni? Pche. Hlavně udělat vlny. Vůbec nemusíte vědět všechno; důležité je, že o tom umíte napsat skandální článek.

Ovšem pozor. Existuje druh novinářů, který tenhle styl dovedli do dalšího levelu. Řemeslo ovládají s rutinou starých mazáků. Vědí, na co jejich věrní čtenáři slyší. Musí to být trochu vulgární, trochu perverzní, musí to být ženské a musí tam být dětská oběť. Matky! Možností je nekonečně mnoho. Lze se vysmát ženám, které chtějí pohřbít své mrtvě narozené děti. Lze se smát ženám, které chtějí rodit trochu jinak, než je běžné. Lze se zaměřit na ženu, která bojuje o znovuzískání svých ztracených dětí. To všechno lze, zesměšňovat i urážet, co hrdo ráčí. Útočit na matky je snadné; vždycky se dá říct, že lžou, jsou bláznivé nebo pod vlivem hormonů.

Není bez zajímavosti, že se zrovna tihle novináři ohromně rádi zaštiťují společenskou prospěšností, a pochybnou kontroverzi vydávají za boj za pravdu a dobro. Čím bulvárnější a eticky pochybnější článek, tím víc blbých keců o nutnosti dát prostor i „druhé straně“.

Je přirozené, že stejné hodnoty a styl práce dávají vzniknout pevným přátelstvím. Když se pak takoví sejdou nad jedním tématem, bývá to pro čtenáře zážitek skutečně unikátní.

Převzato z blogu Evropanka.blogspot.com s laskavým svolením autorky