Nebliká vám kontrolka, když se skoro celá naše milá mediální fronta zařadí do jednoho šiku a hystericky zvedá davovou náladu? Nebliká vám kontrolka, když jedním z nejhlasitějších řvounů je zelený kmotr Liška? Nebliká vám kontrolka z toho románového příběhu, kde role padouchů a hrdinů jsou předem rozdány?

Nebliká? Měla by. Všem je hned jasné, že mediální miláček ve vládě byl krvavě popraven, protože hodlal povýšit jiného mediálního miláčka (a nebyla tím miláčkem ta, co konzultovala svůj postup s Paroubkem?). Houfy se houfují, ze spacáků se vyhánějí moli. A kolem samé známé firmy.

Dá se angažovaný přístup deníku Mladá fronta vysvětlit jen tím, že šéfem kabinetu pana ministra spravedlnosti byl její nedávný redaktor Šťastný, vyhlášený novinářský aktivista a manipulátor? Asi ne. To bude hlouběji. To bude v samotném pojetí pokrokové žurnalistiky, která vždy předem ví, kde je pravda, a nemusí se tak zatěžovat jejím hledáním a objasňováním, takže zbude více času na její vtloukání do hlav neuvědomělému lidu.

A jak se to dělá? Takto. Novinář Mladé fronty Syrovátka, přezdívaný Actimel, mi včera poslal tuto SMS: "Dobrý den, jak si vysvětlujete nestandardně rychlou reakci prezidenta na návrh na odvolání J. Pospíšila? A co říkáte kritice tohoto kroku ze strany opozice?" Na první otázku jsem mu odpověděl: "Nijak. Nepovažuji ji za nestandardně rychlou." A na druhou: "Možná jej považovala za svého ministra."

Reakce tohoto novinářebyla roztomilá: "Děkuji za neobvykle vstřícnou odpověď. Cítite se dobře? Hezký večer." Jako pravý novinářský profesionál projevil skutečně nestandardní starost o to, jak se ve čtvrtek večer cítím. Zajímavější ale je, že se z mé odpovědi v jeho příslušném článku neobjevilo ani slovo. Asi by narušilo už dopředu napsaný titulek "Klaus jindy váhá. Teď sedl a podepsal".

Novinář se nezatěžoval věcnou informací, jak dlouho v posledních devíti letech trvalo běžně panu prezidentovi, než vyhověl premiérům ve věci změn ve vládě. Postačil mu "expertní" hlas Jiřího Dienstbiera z ČSSD. Toho, který je v politice asi týden a jehož jméno si vybavuji tak leda v souvislosti s patkou z federálního parlamentu, taková ta zlatá mládež.

Nu, nechme českou žurnalistiku svému osudu. Ten se s realitou už míjí natolik, že ji za chvíli nepotká ani na dálku.