Skončilo měsíce se táhnoucí dramatické období charakterizované vymítáním ďábla Babiše a současným adorováním a nastolováním přicházejícího spasitele Fialy. My, kteří jsme vyznáním demokraty, nastalé výsledky uznáváme a respektujeme. 

Přiznejme si navíc, že jsme i byli místy na jistých rozpacích, co všechno nakydáno na hlavu současného premiéra je pravda a proč by si to tedy nyní nemohlo zkusit toto dočista čisté dle vlastních slov ničím neposkvrněné politické kvarteto. Piráty nepočítám, to byla odjakživa cháska falešná, nezodpovědná a hlavně zlodějská, jak se navíc ukázalo též nebývale naivní. I když se druhé polovině občanstva pochopitelně nemusí líbit, že nyní společnost povedou SPOLU tím svým vysněným směrem pod transparentem „Ani náhodou k Moskvě, naše budoucnost je v Bruselu prostě“.

Nuže tedy skutečně zvítězil ´kůň´, byť ve volebních dostizích od startu ne s nejvyšší kursovou nabídkou. Nutno ovšem dodat, že Petr Fiala je bezesporu člověkem vzdělaným, inteligentním a navíc i slušným. Koneckonců byl snad jediným, kdo si v hysterickém prostředí těsně předvolebních ukdákaných besed zachoval nepřehlédnutelnou noblesu. Jako bývalý atlet musím navíc ocenit jeho stupňovaný finiš v cílové volební rovince, díky němuž nakonec vyhrál. Sice jenom o Markétčina prsa, ale i to se počítá.

Jenže společnost je rozdělená, a to prokazatelně na dvě přesné poloviny, aniž by to zavinil Miloš Zeman či sparťané se slavisty. Tam, kde je vyvolána nějaká akce, dostavuje se automaticky i reakce. Nic nového, tento poznatek již někdy koncem XVII. století teoreticky rozpracoval Mikuláši Ferjenčíkovi hřívou tak podobný anglický fyzik a matematik Isaac Newton ve svém třetím pohybovém zákonu. Pro připomenutí definice: Vzájemné působení těles je vždy stejně velké a míří opačným směrem, neboli každá akce vyvolá stejně velkou opačně orientovanou reakci.

Platí to i v životě společnosti, když si za těleso dosadíme konkrétního člověka a k tomu navíc příznivce obou ´protivných´ osobností. Tak se stalo, že úspěchem opojení a uspokojení vítězové velkoryse odložili stranou už vše neaktuální, mj. lejstra jedné nemilované bezpečnostní instituce – a obratem musejí nyní čelit totožnému ataku, tentokráte mířícímu do jejich řad. Zesměšňovaní reagovali a na oplátku se jali zesměšňovat protivníky.

Známe totiž nekonečné výrony ubohosti, kterými nás obšťastňují vulkány sociálních sítí, v nichž se beznadějně utápí i těch pravidelných sotva 10 % objektivních a rozumných názorů. Tak se na světle denním objevila – právě v duchu platnosti zákona akce a reakce – i první odveta za Babiše. Bouřlivě se o tomto ´dezinformačním útoku na Petra Fialu´ rozepsal etalon objektivity a s čistou hlavou vyslovovaných názorů jistý Jiří X. Doležal, všeobecně známý experimentátor s drogami v novinářském hábitu, na stránkách internetového deníku Forum24. Stalo se poté, kdy jistý neidentifikovaný Čaba Čabovič zveřejnil na twitteru dle Doležala „hloupě a průhledně zfalšovaný dokument StB, registraci Andreje Babiše jako udavače komunistické tajné policie, dětinsky a neuměle přepsaný ve fotoeditoru na jméno Petra Fialy s krycím jménem Fialka“.

Což o to, s tím, že to bylo hloupé a průhledné, je třeba souhlasit. Jenže platí-li, že každá (hloupá a průhledná) akce vyvolává stejně velkou opačně orientovanou (a stejně hloupou a průhlednou) reakci, tak se nedivme. Není ovšem cílem těchto řádků zamýšlet se nad pravostí toho či onoho dokumentu z oněch časů, na to máme povolané, ať se snaží. Zaujaly mě víc autorovy informace a výrazivo tento ´dezinformační objev´ komentující.

„Všichni věděli, že se ruská vlivová agentura po volbách, kdy vyhrály demokratické strany, bude snažit škodit ze všech sil,“ píše Doležal, aniž se namáhá tuto agenturu představit a její české členy, kteří „dostávají honorář v rublech či škodí v souladu s vůlí Ruska z čistého idealismu“, nějak identifikovat. O budoucnosti má ale jasno: „Putin má dostatek peněz a Česká republika dostatek hlupáků.“

„Poslední čtyři roky byl premiérem udavač komunistického gestapa Státní bezpečnosti… jeho fízlovství nevadilo ani Okamurovi,“ pokračuje autor jako v rauši, aniž by nás seznámil s nějakým seznamem premiérem ufízlovaných osob. A upozorňuje: „Jde však bohužel jen o první vlaštovku. Jsme součástí teritoria, které Putin nazývá ´blízkým pohraničím´ a kde chce obnovit nadvládu Ruska, jakou měl nad střední Evropou Sovětský svaz. Vítězství SPOLU ve volbách začala nová etapa hybridní války, kterou proti naší zemi Putin vede.“ Jak a čím, jsme se rovněž nedozvěděli, fakta, známá zřejmě jenom autorovi, se rozplynula v obláčku marjánkového dýmu.

Pro neodhaleného autora této zfalšované hříčky o vítězi voleb, ne humornější, zesměšňující či pitomější než jaké byly ty předchozí více či méně povedené fotomontáže dehonestující kohokoli, nemá Doležal vlídné kolegiální slovo. Taky už ví, jak s tímhle ´idiotským fekálníčem a statečným anonýmkem s mikropenisem´ naložit: „Čaboviče není těžké – dle logů, které lze vyžádat od Twitteru – dohledat. A tím, že sprostý padělek zveřejnil, se zcela nesporně dopustil pomluvy. Takže prioritním cílem nové vlády by mělo být dostat pár šiřitelů vylhané pomlouvačné propagandy před soud.“ Souhlasím a přidávám se: mělo by to platit i pro šiřitele nepodložených zpráv J. X. Doležala, jenž o Andreji Babišovi bez důkazu nenávistně roztrubuje, že byl udavačem komunistického gestapa StB. Prostě každému stejným dílem, padni komu padni, toť výzva novému premiérovi.

Ale on by se asi stejně nějakému trestnímu stíhání za pomluvu vyhnul. Je to prostě JXD, prokouřená novinářská značka, toho by si žádný psychiatr vydat zákonu nedovolil. I když ho znám jenom povrchně. Obsáhle teoreticky mě s ním seznámila jeho matka, s níž jsem se na několik měsíců sešel v redakci časopisu Receptář pána Přemka Podlahy. O milovaném synovi nám toho napovídala hafo. Poté jsem se s ním několikrát setkal i osobně, když jsem nosil své články do žižkovské redakce tehdy mnou uznávaného Reflexu; i pár okamžiků osobní prezentace tehdy stačilo, k čemuž se postupně přidávaly zážitky z jeho občasných televizních vystoupení.

Každopádně kdybych ho dnes někdy někde náhodou potkal, na jedno téma bych řeč stočil: Proč se tenkrát do vzpomínané východní říše zla, která se vždy snažila obnovit nadvládu na střední Evropou, do nebezpečného nepřátelského teritoria, jež nás považuje za pouhé ´blízké pohraničí´, vydával i se svou matkou na turistické cesty – podle jejího vyprávění - až kamsi daleko od Moskvy na Kavkaz.