Šestnáct měsíců po vyhlášení licenčního řízení na digitální televize měla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání na výběr pouze ze špatných řešení. Když licence udělí, stihne ji kritika. Když licence neudělí, stihne ji kritika také.

Ačkoli jsem od počátku patřil ke kritikům vyhlášení digitálního tendru bez existence příslušného zákona, musím konstatoval, že Rada nakonec rozhodla dobře. Ze dvou zel zvolila to menší. Protahovat nadále udělení digitálních licencí čekáním na příslušný zákon by už bylo neúnosné. Ať už totiž bude novela zákona o vysílání, jež se na své pouti komorami českého parlamentu blíží do cílové rovinky, přijata v senátní, nebo sněmovní verzi, znamenalo by to další téměř půlroční zdržení. Paragraf, který Radě ukládá řízení přerušit na 90 dní, totiž zůstal v obou verzích. Udělení licencí by se tak posunulo až k horizontu dvou let od vyhlášení tendru.

V obou verzích zákona je také ustanovení o bonusových licencích pro Novu a Primu za to, že budou spolupracovat při navracení analogových kmitočtů. S tím se Rada vyrovnala tak, že pro tyhle kanály si v multiplexech B a C ponechala volná místa.

V tendru uspělo šest projektů. Jistě se teď vyrojí spousta úvah, jestli jsou to ty opravdu nejlepší, nebo jestli Rada neměla vybrat někoho jiného. I mezi poraženými jsou samozřejmě projekty hodné pozornosti. Vyhovět všem ale prostě nejde a kolektivní orgán, jakým je Rada, nakonec vždy musí dospět k nějakému kompromisu. Zcela jistě se také objeví spekulace o úplatcích. Tak tomu bylo, je a bude.

Kompromis, který Rada zvolila, se na první pohled jeví jako docela rozumný. Mezi šesticí uspěvších jsou jak staří matadoři, tak relativní novici, jak adepti pro plnoformátovou televizi, tak protagonisté specializovaných kanálů.

Bude zajímavé sledovat reakce z politických kruhů. Poslanci – především ti vládní – si totiž v rukávu ponechali dvě esa v podobě dosud neschválených výročních zpráv RRTV za roky 2004 (!) a 2005. A jak známo, dvojí neschválení výroční zprávy znamená odvolání Rady.

Jistě se toho najde dost, za co lze Radu kritizovat, včetně problematického vyhlášení a průběhu tohoto digitálního tendru. Za jeho výsledek ovšem Rada zaslouží spíše pochvalu, neboť ke své odpovědnosti se postavila čelem a navíc docela rozumně.

Otázku, zda ke standardní výbavě demokratického politika patří esa v rukávě, tedy pracovní instrument falešných hráčů, ponechme pro tuto chvíli raději stranou.

5. 4. 2006, www.petrstepanek.cz