Šéfredaktorovi serveru DigiZone Janu Potůčkovi nedá spát zvolení Dany Makrlíkové do Rady České televize. Na DigiZone jí během dvou dnů věnovali hned dva titulky (zde a zde), nádavkem ještě Potůček sepsal článek pro Reflex.cz Jde opravdu jen o citrusy?. Jak už je u Potůčka zvykem, jeho text je plný nesmyslných fabulací i věcných chyb.

Předseda Rady ČT Jiří Baumruk nezanechal moderování na Eurosportu proto, že by byl ve střetu zájmů, jak Potůček tvrdí, nýbrž proto, že na to neměl čas. A taky už ho asi nebavilo být terčem natvrdlých žurnalistů, kteří nejsou s to přečíst si zákon, a pokud ano, pochopit text.

Pro pana Potůčka to asi bude objevením Ameriky, ale zákon členům Rady ČT vůbec nezakazuje vykonávat novinářské povolání, dokonce ani v televizích. Zákon jim zapovídá podnikání v oblasti hromadných sdělovacích prostředků a práci pro Českou televizi. Radní a novinářka Dana Makríková si proto klidně může dál točit své reportáže o citrusech, zrovna tak jako si třeba radní a novinář Petr Uhl může psát své politické komentáře. Z hlediska zákona v tom není žádný rozdíl.

Pro klid Potůčkovy duše lze dodat, že Receptář prima nápadů nevzniká v produkci TV Prima, nýbrž v privátní agentuře, a Makrlíková není vůči Primě v žádném smluvním, natož pak zaměstnaneckém vztahu. I když by podle zákona klidně mohla. Vlastnický vztah nemá ani k oné agentuře. To pan šéfredaktor nemá telefon, aby se zeptal? Potůčkova teorie spolčení za účelem ovlivnění volby generálního ředitele ČT (zřejmě po lince majitel Primy – management Primy – Prima – produkční agentura – majitel produkční agentury – management produkční agentury – nezávislá novinářka se specializací na kytičky) je čiročirá fantazmagorie. Pan Potůček by se měl nechat vyšetřit od psychiatra.

Další chyby se Potůček dopouští, když tvrdí, že úkolem člena Rady ČT je podporovat veřejnoprávní televizi. Radní nejsou zástupci veřejnoprávní televize, nýbrž veřejnosti. To je dost podstatný rozdíl. Zákon radnímu nezapovídá být v civilním povolání mluvčím nějaké instituce, nýbrž zastávat některé vedoucí funkce. Proto také Makrlíková hned druhý den po svém zvolení rezignovala na funkci vedoucí samostatného oddělení pro styk s veřejností ČTÚ.

Možná nebude od věci, když zkusíme Potůčkovy teorie o střetu zájmu aplikovat na samotného pana Potůčka. Server DigiZone, kde je šéfredaktorem, má cosi společného s Českými radiokomunikacemi (ČRa), donedávna to byl generální partner DigiZone, tedy jedním z hlavních hráčů české digitalizace. Není žádným tajemstvím, že ČRa nepatří zrovna k akcelerátorům celého procesu, spíše naopak. Nijak se tím neliší od dalšího silného hráče – televize Nova. ČRa a Nova dokonce mají stejné PR zastoupení, které se v zákulisí činí, seč může. O tom pan Potůček ale nikdy nenapsal ani řádek. Ne, netvrdím, že Jan Potůček píše na objednávku Českých radiokomunikací či Novy, „ale ta možnost tady“ – řečeno Potůčkovými slovy – „prostě je“. Předpokládám, že takovéhle konstrukce se panu Potůčkovi asi nebudou líbit, ale aspoň vidí, jaké to je. Každopádně je on ten poslední, kdo by o střetech zájmů měl rozdávat svá morální dobrozdání.

Nově zvolená radní zjevně nedává Janu Potůčkovi spát. Mám proto pro něho jednu radu. Když jej Makrlíková tak fascinuje, může si ji vystřihnout ze Zahrádkáře – třeba i s citrusy – a vzít pod deku. Možná to bude smysluplnější než jeho onanie novinářská.

22.3.2008, www.petrstepanek.cz