Z konfliktu mezi Rathem a Mackem je možné se poučit, jak média plní společenskou objednávku na zkarikování politických procesů a jak nacházejí obětní beránky, aby tito na sebe vzali vinu za převládající národní neduhy. Poučné je možná také to, že postavit se tomu nemá moc smysl. Média chtějí informovat svá publika především o změnách. Například o změnách počasí nebo změnách zdravotního stavu celebrity a nejlépe, když se jedná o změny náhlé, nečekané nebo dokonce neuvěřitelné. Čím větší a absurdnější změnu média odhalí, tím je máme radši a lépe se jim daří.

Uštědření záhlavce ministrovi zdravotnictví před hledištěm plným členů stomatologické komory je právě takovou neočekávanou změnou, kterou prostředky masové komunikace potřebují, aby udržely nebo zvýšily zájem publika.

Člen vlády obyčejně nebývá veřejně a exemplárně fyzicky trestán. Bizarnost události ještě zvýší skutečnost, že trestán je funkcionář nejsilnější vládnoucí strany rukou člena nejsilnější opoziční strany, přičemž tyto strany spolu právě svádějí tvrdý zápas o přízeň voličů před nadcházejícími parlamentními volbami. V jistém smyslu jde o zkarikování průběhu volební kampaně či její symbolické pokračování v absurdní rovině. Autorem je přitom kampaň sama.

Socioložka Jiřina Šiklová napsala v článku pro deník Lidové noviny, že se jí ten záhlavec líbil, protože měl vychovat k úctě k ženě, ale že by politici neměli dělat z obyčejné facky politikum. Jenže to je právě na tom to nejpřitažlivější. Primárně pro média. Pro politiky až na druhém místě. Proto všechny televize, rádia i internetové zpravodajské portály zdůraznily, že ten, kdo trestal, má silný vztah k Občanské demokratické straně a k jejímu čestnému předsedovi a prezidentu republiky Václavu Klausovi. Nástroje masové komunikace nepotřebovaly trestajícího podnikatele a zubaře, mnohem více se jim hodil vlivný aktivista ODS, který na veřejnosti napadl ministra ČSSD. Nikoli politici, ale média potlačila osobní povahu sporu mezi ministrem Davidem Rathem a Miroslavem Mackem, aby mohla publiku nabídnout karikaturu volební kampaně, kterou nabídl sám život (pokud si odmyslíme ono mediální přibarvení politické angažovanosti doktora Macka).

Přirozeně, že sociální demokraté, kteří patrně rozumějí médiím lépe než jejich političtí konkurenti, všemožně podpořili reflexi konfliktu mezi Mackem a Rathem jako zrcadlení soutěže o moc, s úmyslem postrašit voliče. Nepochodili by ale, kdyby o to sdělovací prostředky nestály. Redakce, jako například deníku MF Dnes, by si neobjednávaly průzkumy veřejného mínění o tom, jestli Mackův záhlavec poškodil ODS, nebo by se na to neptaly politologů, kdyby necítily, že publikum velmi stojí o takový absurdní dovětek volební kampaně, který odhaluje to, co většina tuší za posměšnými plakáty a nelítostným poukazováním na všemožné slabiny soupeře.

S jídlem roste chuť, a když veřejnost dostane karikaturu předvolebního boje, očekává také oběť. Symbolická oběť má uklidnit naše svědomí a zbavit nás nepříjemného pocitu, že jsme často hrubí, neurvalí, zákeřní, bezohlední a podobně. Nejjednodušeji toho lze dosáhnout tím, že tyto pocity viny přenesou média postupně na konkrétního viníka. Stupně vedou od mocichtivých politiků přes hrubou volební kampaň k fyzickému napadení politika ČSSD politikem ODS. Oběť je objevena a může být proveden mediální rituál morální očisty společnosti prostřednictvím odsudků jejích elit. ODS vyzývá doktora Macka, aby opustil její řady, intelektuálové (kromě Šiklové) dávají najevo znechucení a tak dále. Nikdo, komu o něco jde (kromě Šiklové, které by jako feministce asi nevadilo, kdyby se muži mezi sebou vyvraždili) si netroufne nesouhlasit. Poté, co byl Macek obrazně ukřižován za metodu podnikání, uplatňovanou v devadesátých letech minulého století, stane se mu to nyní podruhé, za metodu, kterou zvolil k řešení osobních sporů. Někteří z nás jsou zřejmě předurčeni k tomu, aby se stali chronickými oběťmi této mediální doby.

Možná, že kdyby nebyly za pár dní volby a očekávání mezi lidmi by byla jiná, stal by se doktor Macek mediálním hrdinou. Média totiž milují příběhy o statečných rytířích, zejména proto, že je miluje jejich publikum. Rituální očista by bývala mohla proběhnout po jiné dějové lince, jež by se odvíjela skrze udatný čin ke spravedlivému potrestání urážky rodinných hodnot, manželského svazku, mužské cti, úcty k ženě a podobně. Ovšem – je před volbami. Pochopili to všichni - i prezidentská kancelář, která se od sporu mezi Rathem a Mackem nakonec distancovala.

23.5.2006

(Psáno pro server Česká média)