Už před týdnem jsem si na tomto místě položil otázku, jaké trendy lze vysledovat v dnešním periodickém tisku a proč je četba novin obecně na ústupu. Je zřejmé, že to není jen a pouze důsledkem vstupu nových technologií, především internetu, který zásadně proměňuje celé čtenářské paradigma informační společnosti. Že důvody budou ještě jiné, a možná zásadnější.

Jedním z nich je nesporně proměna nabídky směřované ke čtenáři. Proměňuje se obsah novin, ubývá opravdu podstatných informací, celkově se zmenšuje počet politických zpráv, tzv. hard news, a zvyšuje se počet zpráv zábavních, tzv. soft news. Zatímco v normálním zdravém poměru mezi oběma žánry jde o to, že soft news kompenzují náročnost hard news a jsou osvěžujícím doplňkem, při pohledu do současného denního tisku nejspíše dojdete k závěru, že se velmi často tento poměr překlápí v neprospěch politických či ekonomických informací – ve prospěch informační zábavy. A nejen to, i zprávy často důležité jsou podávány čím dál častěji formou jakéhosi feature, příběhu, se snahou o jejich zpřístupnění a zatraktivnění. Snaze podat vážnou zprávu zábavnou formou říkáme tradičně infotainment.

Nu a jsme u kardiální otázky: Nestává se nám v denním tisku to, že probíhají oba procesy zároveň? Není to tak, že se zmenšuje počet hard news a zároveň s tím se i ty zbylé hard news balí do infotainmentového podání? Pak ale z novin, které se dosud pyšní přízviskem „seriózní“, může postupně stát zábavný žurnál, v němž jen velmi pracně dohledáváte důležitou nebo užitečnou informaci. Pokud nepatříte k těm, kdo v novinách hledají jen zábavu, pak přestáváte mít důvod takové noviny vůbec kupovat a číst.

Proces svrchu popsaný lze nazvat dvěma slovy: proměna publika. Noviny jako by oslovovaly jiné čtenáře. Tradiční čtenář novin, ten, který v nich hledá především informace z politiky či ekonomiky, přesouvá svoji pozornost na jiná média. Pak stojí otázka podobně jako ta se slepicí a vejcem: Co bylo dřív? Odliv čtenářů od novin k internetu, a následkem toho hledání nového čtenáře za cenu podbízení a infotainmentu, nebo naopak snaha novin zalíbit se širšímu elektorátu, což mělo za následek odliv čtenářů takzvaně seriózních?

Oba procesy nejspíše probíhaly a probíhají paralelně, ale myslím, že je to jako v tom úsloví s kalhotami a brodem. Noviny ještě nebyly odchodem minoritní – elitní čtenářské skupiny existenčně ohroženy, ale už pomyslně stahovaly gatě před brodem a přehazovaly výhybku směrem k masovému publiku. Čímž nutně odchod někdejších kmenových čtenářů urychlily.

Obecnější problém tkví nepochybně ve zrychlení společenské komunikace, zkracování vzdáleností, zejména díky mobilům, emailům, satelitní komunikaci atd. Klasik Jiří Voskovec už v 60. letech varoval před tím, že „jeť i život rychlejší, a tedy kratší“. A také povrchnější, dodejme. Ve větší rychlosti můžeme předat data a informace rychleji a operativněji, můžeme jich i co do množství předat víc, ale to zároveň neznamená, že je stejně rychle dokážeme zpracovat, analyzovat či dokonce jen plnohodnotně přijmout. Znamená to tedy také, že jsme informacemi přehlceni a zapíná se vnitřní psychický mechanismus, jakási informační bariéra. Firewall, který zabraňuje vstupu dalších a dalších informací, zahušťujících už tak přesycené informační klima v hlavě příjemce. Ke zkreslení reality tak dochází vlastně dvojnásobně: Jednak vysílatel informace vysílá informaci už zjednodušenou, protože předpokládá ony brzdné mechanismy a chce , aby informace doputovala k příjemci, proto její cestu usnadňuje, co to jde, a to i za cenu jejího naprostého ostrouhání na základní kostru. Dovolíte-li ještě jeden citát, trochu to připomíná hezkou větu Josefa Škvoreckého: „Telegrafní sloupy jsou dobře zredigované stromy.“

Nu a druhá deformace vzniká v hlavě příjemce, který nevpustí už ani tyto telegrafní sloupy. Je tedy pak vlastně buď neinformován, nebo dezinformován. A je lhostejné, do jak zábavné slupky se to celé předtím zaonačilo. Výsledkem je tak jako tak informační analfabetismus.

A to je živná půda pro manipulaci všeho druhu. Ať už konzumeristickou, o níž mluví McLuhan, Eco nebo Lipovetsky, nebo politickou, kterou dobře známe nejen z vlastní nedávné zkušenosti z totality, ale která je stálou a možná čím dál silnější hrozbou i dnes.

(Psáno pro Česká média)