Glosa postaršího technokrata

Říká se, že média jsou hlídacími psy demokracie. Když jsem si položil otázku, jak je u nás tato funkce vykonávána, vzpomněl jsem si na své domácí psí „hlídače“. Jsou to roztomilé fenky, retrívři, bezelstně a přátelsky každého vítající. Když zlobí, plesknu je přes zadek a je pokoj. Milují hozený míček, radostně za ním běží, ale nikdy jej nevrátí tomu, kdo jej hodil. Nepřipomíná vám to trochu naše média a novináře? Jsou to roztomilá pop média žijící jednodenními aférami. Titulní strany obsazují házená vajíčka, vztyčené ukazováky, aférky politiků. Ne že by to občas nebylo vtipné. Otázkou zůstává, je-li to dost na první stránku. V bulváru asi ano. V televizních besedách se mlátí prázdná sláma, až se práší. Nevadí, že už to fakt nikoho nezajímá. „Investigativní“ novináři jsou zpracováváni metodou cukru a biče. Těch pár lidí s odvahou, dravým shromažďováním faktů a tahem na branku se dříve nebo později unaví a otráví a jdou psát paměti. Klišé a newspeak není zdaleka výsadou politiků a programů politických stran. Slovní zásoba, vtip, vyhmátnutí podstaty věci se od dob bolševika jistě zlepšily. Nicméně laťka těch pár set slov a výrazů nijak zvlášť nepovyrostla.

To, že kolem novinářů procházejí tisíce lidí, kteří hlasitě křičí, že císař je nahý, nikoho moc neinspiruje. Trefovat se do „titánů“ naší politiky, demonstrujících, jak hluboko může tenhle žánr klesnout, je pohodlnější. Všichni v téhle zemi vědí, že už dávno jsme klesli pod hranici výroku: „Máme takovou vládu a Parlament, který jsme si zasloužili a je obrazem naší společnosti.“ V takovém bahně se snad většina z nás nebrodí. Pojem levice a pravice ztratil jakýkoli smysl. Urážky, zákulisní machinace, nestydatá korupce šířící se jako pandemie prorostla všechny úrovně státní a veřejné správy. Populistické tahy zakrývající skutečné problémy vyplouvají před volbami, které už zřejmě budeme mít třikrát ročně.

Přece jen se vás novinářů politici trochu bojí. Jinak by vám přece nenasazovali náhubek. Nemít náhubek je ale pro hlídací funkci podmínka nutná, nikoli postačující. Je nutné doopravdy kousat, ne jen štěkat. Zkusíte to, nebo si máme stoupnout před Blaník a čekat na rytíře, kteří nás osvobodí?

Týdeník EURO 25/2009