Není nic špatného na tom, když státem vlastněné nebo ovládané společnosti sponzorují kulturu, třeba film. A to dokonce i v případě, že jsou tyto firmy prodělečné a stát na jejich provoz doplácí. Sponzoring je jednou z možných forem marketingu, či chcete-li reklamy, a může být jednou z cest k vyrovnanému rozpočtu nebo dokonce ziskovosti.

To platí bez ohledu na vlastníky, byť samozřejmě víme, že stát je v drtivé většině případů výrazně horší hospodář než konkrétní majitelé. Deník MF Dnes se pohybuje na tenkém ledě demagogie, když na jednu misku vah dává miliony vyplacené producentům nového filmu Filipa Renče a na druhou pak miliony, které Českým drahám chybí na provoz některých spojů. Drastické úspory mohou jít klidně ruku v ruce s vyššími náklady na marketing. Není to nic neobvyklého - podívejme se na velké světové firmy jako IBM či Apple, které právě tímhle způsobem překonaly v devadesátých letech své velké krize.

Na druhé straně má deník naprostou pravdu, když kritizuje propojení státem vlastněného podniku s režisérem, který pro vládní stranu natáčel v minulosti klipy s jakýmsi českým Indiana Jonesem pro předvolební kampaň. Na to měl Filip Renč myslet v době, kdy pro občanské demokraty pracoval. Spousty filmařů podporují politiky. Ale když si dnes Renč nechává na své komerční filmy připlatit od Českých drah, je to velmi problematické a hlavně nevkusné. Tím spíš, že jde o podnik spadající do rezortu řízeného právě občanskodemokratickým ministrem Alešem Řebíčkem. Zcela bizarní je v této kauze role premiérova poradce Marka Dalíka, který dokonce ve filmu Na vlastní nebezpečí hraje jednu z vedlejších úloh. Přijal roli bosenského ostřelovače, a kdyby nebylo onoho neuváženého angažmá státních drah, mohli bychom režiséra i kontroverzního lobbistu pochválit, jak se vysmáli Dalíkově rozšířenému mediálnímu image ,,zlého muže" české politiky.

Takto je ovšem jeho účinkování nedůstojné, stejně jako následné výmluvy, které oba muži předvádějí na stránkách denního tisku a v médiích vůbec. ,,On jenom zkontaktoval firmy, které ten snímek pomohly financovat," říká režisér Filip Renč jeden den v rozhlasovém rozhovoru. A den poté čteme v novinách Dalíkovo: ,,Já jsem nikoho nekontaktoval!"

Lze pochopit, že lobbista zvedne párkrát telefon, aby pomohl kamarádovi se shodnou pravicovou politickou orientací. Dokážeme si představit, jak tyhle věci chodí. Obvykle stačí jen zatáhnout za ty správné nitky, tu i onde se zmínit nebo jen naznačit. Hlavně diskrétně, to je základní pravidlo téhle branže. Odměnou je starý známý nepsaný kontrakt ve smyslu: ,,Dnes pomůžu já tobě, zítra pomůžeš ty mně." Ale role ve filmu? Tady se musel někdo zbláznit. Toto není hodno dobrého bijáku, ale spíš poněkud přehnaně bláznivé komedie.

Psáno pro www.e15.cz
Převzato z blogu Extra se svolením autora.