Po Českém rozhlase se snad svého nového generálního ředitele dočká i Česká televize. Zájem projevilo šestatřicet uchazečů - téměř každý, kdo něco v mediálním prostředí znamená. Pouze Jana Bobošíková tentokrát chybí. Jedni se z vysokého počtu adeptů radují: podle nich je tak zaručena ostrá konkurence. Druzí jsou však smutní: mezi dvojicí či trojicí jmen s patřičnou autoritou a profesionálními týmy za sebou by se snadněji a přehledněji vybíralo. Přeplněné startovní pole je nadto zárukou, že kandidáti si budou vzájemně nastavovat nohy a určitě dojde i na kbelíky špíny.

Nejčastěji propíranou otázkou dnes je, má-li příští televizní šéf pocházet přímo z Kavčích hor, anebo zvenčí. Pro stabilitu dané instituce může být výhodnější první cesta, ale vyznejte se v tom, když domácí zájemci hlasitě avizují změny, zatímco příchozí odjinud kontinuitu. Za nejpodstatnější nakonec považuji, nakolik bude čerstvý ředitel oddán ideji veřejné služby, nakolik bude zběhlý v teorii a zahraničních vzorech a nakolik půjde o schopného manažera. Vždyť Česká televize je maxifirma s maxirozpočtem a nedozírným společenským vlivem. Možná také proto bude při výběru hrát nemalou roli politické zákulisí. Nemusíme sice hned věřit zvěstem, že za nitky se chystají tahat političtí vysloužilci Ivan Langer a Jaroslav Tvrdík, ovšem pravděpodobnost, že partajní sekretariáty nezůstanou netečnými, je značná. Zvlášť když se v kuloárech přetřásá, že pravicový premiér Nečas se cítí být atakován roztodivnými kmotrovskými strukturami, a tudíž usiluje i o dohodu s levicovou opozicí.

Přiznám se, že televizní radním složitou úlohu nezávidím. Naštěstí jejich řady počátkem léta rozšířili racionální a světa znalí lidé, navíc se předsedou Rady ČT stal respektovaný dramatik Milan Uhde. Právě on prý trvá na tom, aby kandidátské projekty byly veřejně dostupné. Všichni, laici i odborníci, si tak budeme moci učinit obrázek, zda uspěje člověk nejkompetentnější či naopak nejservilnější - ať už vůči finančníkům nebo politikům. Naše pozornost by každopádně polevovat neměla. Předmětem bitvy o televizního ředitele nejsou jen velké peníze, ale též zachování a zkvalitnění servisu, na který máme jako občané a koncesionáři nárok. Přestože zastánci privatizace tu toho, tu onoho televizního okruhu budou snášet jeden lákavý ekonomický argument za druhým, nesmíme zapomínat, že moderní – kulturní a informované – občanství se bez silných médií veřejné služby neobejde.

Psáno pro ČRo1