Letošní jednadvacátý srpen byl vskutku k nepřežití. Po soustředěné debatě o předpokladech, následcích a souvislostech Pražského jara nebylo v médiích vidu, ni slechu. Zatímco zahraniční intelektuálové byli jako na trní, tak u nás jsme dosud odkázáni pouze na diskusi již osmý měsíc vedenou na stránkách Literárek. Zato jsme byli zavaleni desítkami příběhů rozličné úrovně, vesměs se vztahujících k invazi. Klip vedle klipu. Chyběl už jen mixovaný umělý smích a pláč. Navíc nám výročí v paralelách k uzoufání prosáklo i do okolních témat – Gruzie, radar, americké volby. Korunu všemu v České televizi nasadila zlatá oštěpařka Barbora Špotáková: „Se mi honilo hlavou, že je 21. srpen, čtyřicátý výročí ruský invaze a prostě, že vede Ruska, vede o tolik, vede prostě 70,5, že to nemůžu prostě, nemůžu otočit.“ A nebyl by to premiér Topolánek, aby k tomu nedodal: „Žena, která ve svých sedmadvaceti letech má tento názor, pije pivo a poslouchá Tři sestry nemůže být ničím jiným než olympijskou vítězkou. Já děkuju Barboře za to, co řekla.“

O to zajímavější bylo pod lavinou (kontra)revolučních svědectví hledat jiné, všední a původní náměty, s nimiž 21. srpna pracoval český tisk. Právo hned na titulní straně dalo průchod osvědčené lidovosti: Kriminalisté z Inspekce ministra vnitra zadrželi čtyři policisty z místního oddělení v Bohnicích. Tři z nich jsou podezřelí z toho, že udělovali pokuty bez vydávání bloků. My prosťáčci jim zbaštíme cokoliv. Schválně, zkusili by si to i na sovětské tanky? Lidové noviny přihřály další pohromu, jež k nám přišla z Východu: Dvaadvacet let po jaderné katastrofě v Černobylu vykazují houby v českých lesích stále zvýšený obsah radioaktivního izotopu cezia 137. Kdo by ale chtěl tvrdit, že v době před Černobylem byly houby mnohem zdravější než dnes, hluboce by se mýlil. Jak LN prozradila Dana Drábová z SÚJB, už v šedesátých letech se cezium do hub dostalo prostřednictvím jaderných pokusů v atmosféře. Ach, ti studenoválečníci…! MF Dnes, věrná své tradici kýče a poraden jak přežít, oznámila, že ministerstvo kultury chce zavést jednotné známkování filmů. Rodiče se tak dozvědí, zda se v nich objeví alkohol, drogy, násilí, vulgarity, sex, diskriminace či strašidla. Snad někoho časem napadne umístit piktogramy varující před hloupostí nebo tendenčností i do záhlaví novin a časopisů. I když adekvátní a přitom nevulgární značka upozorňující například na komentář Karla Steigerwalda o tom, jak nás ruský imperialismus „může klidně obsadit i potřetí“, se mi při nejlepší fantazii nevybavuje.

Se ctí se s 21. srpnem popraly Hospodářské noviny. Přiblížily čtenářům čerstvý koníček tuzemských ministrů: rozprodávat majetek svých úřadů a sestěhovávat úředníky do jedné budovy na pražské periferii. Jako první s novodobou akcí Kulový blesk přišel šéf resortu průmyslu Říman. Před volbami sliboval přesun ministerstev do krajů, zejména do „jeho“ Ostravy, nakonec se spokojil s hrou na hýbající se škatulata aspoň po Praze. V kolegových šlépějích vykročil vicepremiér Nečas a chystá se prý i Jiří Čunek. Kdo už jiný má ve vládě větší zkušenosti s přestěhováváním než on, že. Účelnější rozmístění úřadů a úředníků určitě není od věci. Hřebíček však na hlavičku v HN uhodil Petr Kamberský, když za řečmi o zvažované nové vládní čtvrti uzřel „špičkový korupčně-urbanistický horor.“ Podobně to vidí i Transparency International a ostražitá opozice. Ale třeba nám někdo kreativní vysvětlí, že toto řešení je optimální pro případ, až sem opět vtrhnou ruské tanky a čeští politici se uchýlí k jednotné obraně (či kapitulaci).

Psáno pro Literární noviny č. 35, rubriku Lidové Právo Dnes