Chci Vám vyprávět o létech násilí, krutovlády, nesvobody jedné rodiny jen proto, aby se již nemohla nikdy opakovat.

Nezadržitelně se blíží doba voleb do Parlamentu a my všichni budeme rozhodovat o tom, jaké budou další čtyři roky, zda budou stejné, lepší nebo horší, komu opět naletíme na krásná slova a sliby, která zůstanou na papíře a nikdy se neuskuteční. Budeme doufat, že politikaření, kdy jeden napadá druhého a všichni dohromady všechny, se změní ve skutečnou politiku, že lži, pomluvy, nenávist a korupce budou něčím neznámým a stanou se jen špatnou minulostí. To vše bychom asi chtěli všichni, ale chtít neznamená mít. Naše přání musí někdo uskutečnit, a to lehké není. O tom všem budeme rozhodovat my všichni jako voliči a proto Vás prosím, jděme k volbám v co největším počtu, abychom pak nemuseli naříkat nad rozlitým mlékem. Námi zvolení poslanci by měli rozhodovat a pracovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a nikoliv podepsat předem jakousi bianco směnku o poslušnost té které politické straně.

Nevím, jak se mi podaří toto vše, co bych Vám chtěl říci vůbec napsat, jestli bude někdo ochoten tyto řádky otisknout, ale jedno Vám mohu čestně slíbit. Jsem normální člověk, nikdy jsem nebyl nebo nejsem členem některé politické strany, vše, co napíši, je pravda, kterou mohu prokázat originály listin, která matka schraňovala, a které vlastním. Jsou to originály se všemi razítky a podpisy, při jejich čtení se doslova tají dech nad krutostí a důsledností té doby. Škoda jen, že jsem jen pamětníkem, čas nelze zastavit a proto i ti nejslavnější ze slavných jednou skončí. Je to vlastně jediná spravedlnost, kterou nelze koupit, ukrást, vytunelovat, zkorumpovat a dát sebevětší úplatek. Na každého z nás zůstane jen vzpomínka a to buď dobrá či špatná, spojená mnohdy s prokletím a opovržením. Tak si z nás každý může vybrat - možnost má.

Chci Vám vyprávět o své vlastní rodině, kterých v té době byly stovky, možná i více, a jedinou jejich vinou bylo to, že tvrdě pracovali, živili národ, vytvářely ráz krajiny, ale nesli si znamení "kulak" ve svém erbu. Tedy vše, co se tenkrát dělo, se nazývalo veřejný zájem. Dodnes nechápu tento výraz, nenávidím jej a byl jsem doslova šokován, když jsem jej slyšel v přenosu televize od čelního představitele. Pro Vaše pochopení budu muset tento výraz častěji z různých dokladů citovat. Důvod, pro který jsem se rozhodl toto vše napsat, je prostý. Všem těm, kteří tuto dobu prožili, a to vlastně od roku 1945 nebo alespoň její část od let padesátých, těm ji chci připomenout, protože se snadno zapomíná. Jen ti, kteří vládli a rozhodovali, kteří mají ruce potřísněné mnohdy i krví, a utrpením druhých, vyhnuli se spravedlivému potrestání, ti vzpomínají, nezapomínají, doufají a snad i věří v návrat starých dobrých časů. Těm mladším, mladým, kteří půjdou třeba poprvé k volbám a budou rozhodovat o dalším životě ostatních, ale hlavně svém a svých dětí, ty chci varovat. Jen tak na okraj si vzpomínám na dva plakáty, které nacisti před koncem okupace vylepovali na mnoha místech v době, kdy se blížili svoboda z východu i západu. Plakáty měly varovat, co nás čeká, nebo lépe, co by nás čekalo po osvobození z východu. Na jednom byly vyobrazeny nepěkné tváře ruských národností a nápis: Tvoji bratři? Na druhém pak jakési strašné ruce v podobě pařátu s drápy, z kterých kapala krev a nápis: Zachvátí-li Tě, zahyneš. Tenkrát to byla propagace nacismu proti komunismu, kdy společně žít, vládnou a zotročovat ostatní národy nemohly, to bylo tenkrát, kdy jeden musel být poražen a také byl, druhý zvítězil. S tím bude ještě souviset několik řádků této první části a já se cítím povinen toto napsat a připomenout, protože neudělal-li to někdo přede mnou, kupříkladu kronikář, případně někdo z Městského úřadu v Unhošti. Pak se omlouvám. V dobách okupace byl starostou majitel velkostatku pan Harant, člověk nesmírně pracovitý, spravedlivý a čestný. Díky jemu bylo město a obyvatelé ušetřeni velké pozornosti gestapa z nedalekého Kladna. Z vyprávění pracovníka radnice pana Hermana: Při návštěvě několika příslušníků gestapa na radnici bylo požádáno o přítomnost pana starosty. Protože tenkrát byla tato funkce čestná, vzkázal pan starosta, že přijde v úřední hodinu. Tak se i stalo, gestapo čekalo, jak dlouho nevím. Při jeho přesném příchodu tito nadlidé se postavili do pozoru a s pozdravem Herr Maior jednání začalo. Pan Harant býval majorem rakousko-uherské armády. Přesto, že tomuto čestnému člověku nikdy nikdo, a to ani proslulé revoluční akční výbory neprokázaly nějakou kolaboraci, přesto svému osudu neušel.

A nyní léta 1945 a další. Život běžel v daných možnostech, vznikl Košický vládní program, byly povoleny čtyři politické strany, ustavena vláda, zvolen prezident, vytvořeny dvě zóny - sovětská a americká. Docházelo k odsunu Němců, v pohraničí se objevili zlatokopové, rolníci dále obdělávali svá pole a snažili se uživit národ. Bylo jim zaručeno soukromé hospodaření do 50 hektarů, živnostníkům svobodné podnikání do 50 zaměstnanců, prostě jakýsi poválečný život ve zdemolované vlasti. Otevřely se vysoké a i některé střední školy. Já sám jsem studoval a odmaturoval na Vyšší rolnické škole v Klatovech v revolučním roce 1948. Ve svobodných volbách zvítězili komunisté, druzí národní socialisté, třetí lidovci, čtvrtí sociální demokraté.

Přišel únor 1948. O tom jen velmi krátce, protože o politiku jsem nikdy velký zájem neměl. Na jednu věc si však přece jen vzpomínám. Na klatovském náměstí za jednou výkladní skříní se objevila velká legitimace KSČ, a do té putovaly malé legitimace sociální demokracie, která se rozpadla a vstoupila do KSČ. Velmi zklamala, a to zásluhou soudruha Fierlingera - sociálního demokrata. Nevím již, kolik měla tato strana ve vládě ministrů, ale vím, že jen dva se zachovali slušně a nesouhlasili: Majer a Laušman. Jak dopadli, každý dnes jistě ví. Nechci ani věřit tomu, že by po tolika letech chtěla udělat ČSSD něco podobného v obráceném gardu a spolupracovat nebo být tolerována KSČM jen kvůli udržení se u moci, protože marťani určité nepřiletí. Já sám jsem si také tentokrát v oněch dobách pro nás velmi krutých přál, aby se otevřeli Blaník a přijeli Blaničtí rytíři udělat pořádek a zjednat spravedlnost. Bohužel přání zůstalo přáním.

Začala ona krutá temná léta padesátá, doba znárodňování, likvidace podniků malých, těch skutečně drobných, ale i velkých, hlavně soukromého selského stavu, největšího nepřítele nastupujícího režimu, neuvěřitelného násilí při zakládání Jednotných zemědělských družstev, lépe Kolchozů, ztráta svobody rozhodování a důstojnosti člověka, vzniku úderné pěsti Lidových milic, STB, jejich informátorů a přisluhovačů, doba strachu, kdy se soused začal bát souseda a o to vlastně šlo. Doba krádeže století.

Únor 1948. Demise vlády a přijmutí podmínek předsedy vlády Gottwalda prezidentem Benešem. Vláda nová, totalitní, vláda diktatury.

Nyní k dokladům, které schraňovala matka, které mám v originále, jsou jich desítky a desítky, některé několika stránkové, jiné stručné, ale o to brutálnější. Budu uvádět jen ty nejdůležitější, o co jde, datum a podpisy. Jinak to skutečně není možné. Někdy však budu nucen krátce citovat.

V červnu 1948 po maturitě jsem se vrátil do Unhoště na hospodářství otce, absolvoval pohovor na Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství, byl přijat a imatrikulován 4. prosince 1948. Podpis děkan Kosil.

V únoru 1949 jsem neprošel jako kulacký syn studentskou komisí a školu musel opustit. Návrat na hospodářství domů.

14. 1. 1949 bylo vydáno potvrzení MNV, že rodiče vlastní hospodářství o výměře 27,46 hektarů, což nepřesahuje výměru 50 hektarů. Podepsán předseda Kyliáš.

9. září 1950 - Přikazovací výměr ONV Kladno dodat ještě do hospodářského družstva 2 metráky pšenice a 2 metráky ječmene, podepsán MNV v z. Haller.
11. května 1950 Trestní nález ONV Kladno za nesplnění dodávek v roce 1949: 3470 kg pšenice, 900 kg ječmene, 200 kg žita, 200 kg ovsa a 1,20 kg vodní drůbeže. Uznáno, že úroda (sucho) byla nižší. Pokuta 3000 Kčs. Podpis předseda Trestní komise Kolmistrová. Zaplaceno 17. 6. 1950.

24. dubna 1950 Výměr o vykoupení a odebrání základních mechanizačních zemědělských prostředků: Důvod - stroje nejsou náležitě využité a odebere je STS. Odebrali starý traktor Š 30, samovazač značky Dering (USA), 2 traktorové pluhy. K tomu poznámka: Můj strýc pan Horešovský hospodařil na výměře třikrát menší, měl také samovazač, ten odebrán nebyl, protože malozemědělcům se tenkráte ještě stroje neodebíraly. Přestože jsme podali na KNV odvolání, byly stroje odebrány 8. 7. 1950, u STS převzal Pátek Jan. Odvolání zamítnuto 16. 10. 1950, podepsán Kastner v. r. Přesto, že nám samovazač vzali, tak jsme včas sklidili, a to za pomoci strýcova vazače. Sekalo se od rána do večera bez přestávky. Po třech hodinách se dva páry koní střídaly. Zde dokazuji nesmysl a debilnost důvodu. Nevyužití strojů v zemědělství. Samovazač je sezónní stroj na sečení obilí v přijatelné zralosti, která trvá tak asi 20 dní, a proto vážení soudruzi, samovazač je podle krajů a podle zralosti, případných dešťových přeháněk, využit asi tak 20 až 30 dní v roce. Sníh se s ním sklízet nedá. Pak je vyčištěn, nakonzervován, uložen a připraven na příští žně. Pravý důvod byl: znemožnit a zničit kulaka, což se Vám, komunistům, celkem zdařilo a snad chybělo jen je nějak viditelně označit. Třeba místo žluté šesticípé hvězdy, zelený čtyřlístek s nápisem kulak. Na doplnění snad jen to, že od nás z pracovního poměru museli odejít svobodný kočí a deputátní rodina. Oficiální důvod byl: vykořisťovali jsme je. Přesto jsme však vydrželi a ve čtyřech lidech tuto těžkou práci za pomoci několika dobrých přátel, kteří přišli i přes zákaz pomoci, třeba po ranní nebo noční práci v hutích v Kladně. Opláceli tak rodičům pomoc, kterou u nás našli třeba v době okupace. To vše trvalo do 20. 9. 1950. Hovořilo se o tom, že budou ponechána k soukromému hospodaření usedlosti do 20 hektarů. Otec mi počátkem roku 1949 předal kupní smlouvou 9,1735 pozemků, a tím vznikly na hospodářství č. p. 18 2 rovnocenní soukromě hospodařící zemědělci.

31. března 1949 od MNV v Unhošti dostávám potvrzení, že obhospodařuji samostatně uvedenou výměru a pomáhám při obdělávání 19 hektarů otci. MNV doporučuje zkrácení vojenské služby na 5 měsíců. Tak tedy žádám a doufám.

27. dubna 1950. Okresní velitelství národní bezpečnosti Kladno. Zamítá se podle paragrafu 19/7/BR.PŘ. Možnost odvolání. Odvolávám se.

31. května 1950 Krajské velitelství národní bezpečnosti Praha. Zamítá se - paragraf nekomentuji, odůvodnění ano. Ve Vaší obci bylo ustaveno JZD a Vy sám i Vaši rodiče, o které se také v odvolání opíráte, měli jste možnost do tohoto družstva vstoupit. Také není nebezpečí, že by Vaše pozemky zůstaly za Vaší nepřítomnosti neobdělány a obilí nesklizeno. Toto rozhodnutí je konečné a není proti němu podle paragrafu ČL 8 zák. č. 125/1927 Sb. opravný prostředek přípustný. Kulaté razítko, bezpečnostní referent Krčma v. r.

Kladno - rudé - černé Kladno
Proč jsem tato slova vyslovil, pak si každý zřejmě každý domyslí a mnohým se vybaví jméno Antonín Zápotocký. Vzpomínám i na to, jak uklidňoval zemědělce. Půdu do 50 hektarů vám brát nebudeme, naopak vám ji dáme, žádné kolchozy nebudou, když za vámi přijdou, vyžeňte, měna nebude. Sliby na straně jedné, skutečnost na straně druhé. Půdu dali, pak vzali, kolchozy nebyly, družstva JZD se násilím tvořila, a měna? Večer ne, ráno ano. A tak vzniklo i JZD Unhošť, a jak? Velmi snadno. Na počátku těchto vzpomínek jsem se zmínil o bezúhonnosti pan Haranta s tím, že i on se dočká svého osudu a tak jeho čas se naplnil. Jeho smůla a vina byla v tom, že vlastnil 100 hektarů pozemků a bezvadné hospodářské budovy s malým zámečkem. To se hodilo. 50 hektarů se znárodní, na 50 hektarů dáme zákon 55/47 Sb., paragraf S, odst. 1. a vystěhujeme jej. Získat několik členů do JZD třeba i bez přínosu půdy do družstva a hotovo. Myslím, že ani první předsedkyně soudružka Neumannová toho do družstva mnoho nepřinesla. Ostatní, kteří hospodařili, ty donutíme. A tak se i stalo. Poslední boj vzplál. Byl beznadějný, marný a zoufalý. Začalo přesvědčování všech malých i velkých, sliby se střídaly s výhrůžkami, ale ta pouta k půdě byla daleko silnější. Půda, kterou obdělávám, se dědila z generace na generaci, a ten, kdo toto neprožil, ten nikdy nepochopí. Z fabrik byli dováženi úderníci, aby rolníky přesvědčili o správnosti společného a kolektivního hospodaření, byli odmítání a vyháněni z gruntů. Někdy po žních roku 1950 byla svolána do sálu hotelu Obecnice schůze všech zemědělců a majitelů půdy. Cíl: provedení HTÚP - tzn. pro vysvětlení Hospodářsky technická úprava půdy. Jen pro pochopení: sedlák hospodařící např. na 5 hektarech, které byly po celém katastru třeba v osmi parcelách. Po této úpravě by hospodařil na parcele jedné o výměře 5 hektarů, bez této úpravy se totiž nedá hospodařit společně a ve velkém. Schůze, téměř s plnou účastí vlastníků půdy, zástupci MNV, ONV, KSČ a dalších tzv. odborníků, i několika doslova neznámých provokatérů. Schůze byla bouřlivá, ale to je slabé slovo. Odpovědi vlastníků zněly NE. A tak já s několika dalšími navrhl, vlastní rukou napsal a přečetl jakési prohlášení, které musím citovat. "Níže podepsaní zemědělci nesouhlasí s provedení HTÚP unhošťského katastru podáváme návrh, aby HTÚP si provedlo JZD a Státní statek a nám ponechána pole v původním stavu. Pole, která budou překážet při provádění HTÚP budou vyměněna za jiná, zachována výměra a bonita půdy. Toto vše žádáme z toho důvodu, že je již pokročilá doba a my chceme všechny podzimní práce dokončit." Všichni přítomní vlastníci podepsali, ti nepřítomní druhý den přišli podepsat k nám domů. Schůze skončila a já u výslechu na stanici SNB s pohrůžkou, že si se mnou poradí. A tak se i stalo.

20. 9. 1950 - dva výměry stejného znění: Jeden na jméno František Šimáček, rolník, Unhošť, č. p. 18, druhý na jméno Jaroslav Šimáček, rolník tamtéž.
Výměr o nuceném pachtu
Místní národní výbor v Unhošti rozhodl dáti vaše hospodářstvím s živým i mrtvým inventářem do nuceného pachtu podle paragrafu S. odst. 1. zák. čís. 55/47 Sb. dnem 23. září 1950. Pachtýřem se ustanovuje JZD v Unhošti. Důvody: Nejsou splněny předpoklady pro řádné vedení hospodářství ve smyslu par. 1. cit. zákona. Toto rozhodnutí je povahy podle paragrafu 67, odst. 1. a 2. vládního nařízení čís. 8/28 Sb.
Kulaté razítko a podpis předseda v z. Haller

Jedním dnem jsme vlastně přišli o vše, co budovalo a na čem hospodařilo a pracovalo mnoho generací před námi. Každá z nich něco zbudovala, přistavěla, zmodernizovala a předala onu štafetu dál. Otcovo hospodářství bylo v perfektním stavu a na tehdejší dobu moderně vybavené, a to strojově, pro usnadnění práce na polích i ve chlévech. Nebyla mu cizí ani myšlenka družstevnictví a to formou dobrovolnou. Byl zakladatelem koupě velké mlátičky, která patřila dalším třem hospodářům, prostě byla společná. Byl a zůstal pro mne vzorem pracovitosti a poctivosti. K uzavření jakékoliv dohody s ostatními hospodáři a řemeslníky, které jsme potřebovali, stačilo tenkrát podání ruky. Dnes nestačí týdny i déle vyráběné zákony, které se dají obejít, a vlastně platí rčení: Když tě někdo neošidí, nenapálí a neokrade, nemá z toho ani radost. Důslednost plnění o nuceném pachtu byla obdivuhodná. Vydána 20. 9. 1950, doručená 21. 9. 1950 a vše provedeno 23. 9. 1950. 2 dny a 2 noci bylo hospodářství hlídáno, abychom snad nemohli něco někam odvézt. Ten den časně ráno nastoupilo komando v čele se soudruhy Hallerem, Erbou, bratry Wagnery, předsedkyní Neumannovou a dalšími za asistence SNB v čele se soudruhem Vaňkem atd. Nebyl to úkol lehký a jednoduchý. Do sídla JZD na velkostatek pana Haranta bylo odvedeno a odvezeno dle seznamu podepsaného soudruhem Hallerem a soudružkou Neumannovou (otec podepsání odmítl). 15 krav a jalovic, 3 koně, 90 slepic, 6 hus, 3 kachny, 1 beran, 20 prasat. Seznamem strojů a nářadí se zabývat nebudu, je příliš dlouhý a stejně neúplný. Hospodářství bylo doslova vypleněno, vrata do průjezdu se zavřela, zůstali zdrcení rodiče, já se sestrou, několik koček a dva psi.

A nyní, vážení čtenáři, se na chvíli zamysli a posuď tuto dobu sám. Ponech si však dostatek sil, protože to nejhorší nás jako rodinu a hlavně otce čekalo. Jen já dnes vím a dovedu posoudit, jak mu bylo, jak svoji práci, lépe poslání a rodnou hroudu miloval, pochopil jsem i to, proč udělal, co udělal, a tak mu pokládám na místo jeho odpočinku každý rok kytičku klasů převázaných jeho barvou, zelenou stužkou. Milostivě bylo otci dovoleno pracovat v družstvu a jezdit s párem svých koní, matka pak mohla krmit prasata na vlastním statku, kde byla zřízena výkrmna a výběhy na velké zahradě. Podobný, vlastně stejný osud, potkal rodinu rolníka pana Fanty. A tak všichni ti, kteří před časem podepsali, a řekli své ne, tomuto obrovskému nátlaku nerovný boj prohráli, bylo jasně dáno na vědomí, že by je mohl potkat stejný osud jako nás. Své kravky pak nedobrovolně - dobrovolně sami a mnohdy se slzami v očích odváděli ke společnému ustájení. Stali se družstevníky. Slavnostně se rozoraly meze, zahrnuly úvozové cesty, změnil se ráz krajiny, a tím byla kolektivizace zemědělství v Unhošti skončena. Problémy však ještě dlouho zůstaly.

21. 10. 1950 jsem nastoupil vojenskou základní službu a sice místo do Ruzyně, kam jsem měl původně narukovat, jsem odejel až do Rymavské Soboty. Domů jsem se vrátil po dvou letech a třech týdnech 21. 10. 1952 na dobu asi jednoho týdne, abych další návrat domů opakoval po dlouhých 18 letech. Výměr, který byl napsán 20. 10. 1952 ale mohl být doručen až přijdu z vojny, pisatel zřejmě nevěděl, že budu sloužit o tři týdny déle, a já byl součástí tohoto výměru a mimo to sloužil jsem vlasti. Pro pochopení tohoto výměru, musím celý opsat.

20. 10. 1952 MNV v Unhošti
Výměr
Páni manželé
Jaroslav a Marie Šimáčkovi, Unhošť č. p. 18
Zrušení užívacího práva k bytu
MNV v Unhošti ruší Vaší nájemní smlouvu, resp. užívací právo k bytu v domě č. p. 18 v Unhošti a podle ustanovení paragrafu 3, odst. 2. zák. č. 138/48 Sb. o hospodaření s byty. Podle ustanovení citovaného zákona přikazuje Vás MNV v Unhošti po dohodě s MNV v Horoměřicích, okr. Praha západ do bytu, který Vám MNV v Horoměřicích blíže určí. Přestěhování proveďte do 27. října 1952, jinak bude provedeno exekučně na Vaše útraty. Důvody: Předmětný byt dosud Vámi užívány nalézá se na zemědělské usedlosti, na kterou se vztahují ustanovení o zajištění zemědělské výroby a plynulého chodu jako je zákon č. 55/47 Sb., 46/48 Sb., resp. zákony další. Vzhledem k tomu je další užívání tohoto bytu v rozporu s veřejných zájmem. Výměru tomuto nepřiznává se odkladný účinek podle ustanovení par. 77 odst. 2. vl. nař. č. 8/1928 Sb. Proti tomuto výměru můžete se do 15 dnů u MNV v Unhošti k ONV v Kladně. Vzhledem k uvolnění Vašeho příštího bydliště určuje se termín Vašeho vystěhování posledním dnem lhůty, tj. 27. října 1952. Po uplynutí této lhůty nastoupí okamžitě exekuční vystěhování na Vaše útraty jako uvedeno ve výměru.
Ježto na Vaše hospodářství byl použit zák. 55/47 a vzhledem k tomu, že není zajištěna u Vás krmná základna pro domácí zvířectvo, resp. nelze tuto převážet do příštího působiště s přihlédnutím k tomu, že ani příslušná zařízení nejsou k dispozici, přikazuje se Vám, abyste veškeré drobné zvířectvo, husy, kachny, slepice, krůty atd., předali ihned do JZD. Ostatní zvířectvo, prasata, ovce, kozy atd., předejte prostřednictvím výkupních skladů. Povoluje se Vám vzíti s sebou pro sebe a Vaši rodinou celkem 4 slepice, 2 husy, místo 2 hus povoleno 4 kachny, není dovoleno vzíti s sebou, tj. auta, motorky a motorová kola, z hudebních nástrojů, pianina a piana. Jmenovaná vozidla a hudební nástroje musí zůstat na místě, kde budou převzaty ONV Kladno. Tento dodatek je součástí připojeného výměru. Kulaté razítko, podpis předseda MNV Jiráček. Připsáno matkou: Doručeno poštou 28. 10. 1952 v 9:45 hod.

Druhý den ráno bylo přistaveno nákladní auto a za asistence SNB, MNV, několika dalších osob jako pomocníků a několika našich příbuzných začalo stěhování Unhošť-Horoměřice. Do bytu o dvou místnostech a to ve velmi špatném stavu, ale pro kulaka, jak se vyjádřil jeden zástupce MNV Horoměřice, při přidávání klíčů otci, stačí. Kolikrát se auto za den otočilo, nevím, určitě však vím, že to, co se za ten den odvezlo, zůstalo naším majetkem, zbytek, který by se do nového bytu stejně nevešel a něco málo, co bylo dovoleno uschovati u příbuzných v Unhošti. Ostatní, co zůstalo, včetně pianina, bylo zřejmě rozkradeno. Komunistická krutost neměla meze a slitování. Ztratili jsme domov na dlouhých 18 let a já tenkrát vyslovil slovo PROČ? Druhé později. Rodičům byla přidělena těžká práce v cihelně Libčice, kam dojížděli. Já jsem odmítl práci v JZD, a tak jsem zůstal bydlet u sestry otce a dostal jsem práci jako dělník v kladenských železárnách u vrchní stavby Kladno-nučické dráhy. Později jsem se zaučil na jednom ze strojů v mechanice na Poldovce a pracoval jako obráběč zalomených hřídelích.

Jenže:
MNV Unhošť dne 15. 11. 1952. Značka III 463-52. Pan František Šimáček, mladší, Unhošť.
Upozorňujeme Vás, že výměrem MNV v Unhošti ze dne 20. 10. 1952. Značka: III 463-52 bylo zrušeno užívací právo k bytu č. p. 18 Vašich rodičů, kteří byli přikázáni v Horoměřicích. Tento výměr se týká všech členů rodiny, tedy i Vás, a proto Vás vyzýváme, abyste se během 24 hodin odstěhoval ke svým rodičům a nesetrvával nadále ve zdejším městě, což je v rozporu s veřejným zájmem. Povolení, které Vám MNV k pobytu vydal, se ruší a nastupuje platnost shora uvedeného výměru, který se vztahuje na všechny členy rodiny Vašich rodičů. Kulaté razítko, předseda v z. V. Erba.

Bravo, soudruh Erba tehdy dokázal vrátit dějiny o 100 let, kdy byla zrušena robota a nevolnictví, nebo ono je to vlastně jedno. Co je horší? Feudalismus nebo komunismus? Asi to druhé, protože tak se chovali jen mocní. Jmenovali jsme se přece socialistická republika. Slušelo by se přece komunistická republika. Byl jste vlastně ubožák, nejen Vy, ale i mnoho dalších příznivců totalitního režimu a nejen v Unhošti. Neuposlechl jsem, bydlel a sportoval jsem ve městě dál a chtěl bych tímto poděkovat jednomu slušnému komunistovi, soudruhu (panu) Václavu Pospíchalovi, který mi pomohl, takže ve veřejném zájmu padlo. V roce 1954 jsem se jako ženatý odstěhoval do Dříně, odkud bylo na Poldovku blíže. Vše nakonec dopadlo úplně jinak. Spousta lidí v důsledku kolektivizace odešlo ze zemědělství a nejednou chyběli zootechnici, agronomové, mechanizátoři apod. Tak bylo rozhodnuto, že hlavně ti, kteří mají zemědělské vzdělání, nastoupí na tato místa. Došlo i na mne a tak jsem nastoupil v roce 1955 na hospodářství Buštěhrad jako agronom - organizace: Státní statky, od roku 1956 již jako správce hospodářství a protože tato část nebyla pro toto mé vyprávění tak důležitá, proto velmi krátce. Protože mé vztahy k půdy zpřetrhány nebyly a mohl jsem dělat práci, kterou jsem měl rád a tím mohl jít ve šlépějích otce, pracoval jsem v zemědělství celý zbytek aktivního života vlastně u jednoho podniku přes hospodářství Buštěhrad, Dříň, Libochovičky, Drahelčice a Tachlovice celých 45 let, nejdéle v Tachlovicích - téměř 25 let.

MNV Horoměřice 20. srpna 1953
Titl. - Pan Jaroslav Šimáček - Horoměřice č. p. 36
Dostavte se 20. srpna 1953 v 18 hod - v 6 hod. odpoledne (to aby se nespletl a nepřišel ráno) na MNV k referentovi pro vnitřní věci, ve věci bytové otázky. Pětiletce zdar - kulaté razítko - podpis nečitelný.
MNV Horoměřice 27. srpna 1953
Titl. - pan Jaroslav Šimáček
Výměr
MNV v Horoměřicích ruší Vaše užívací právo k bytu v domě č. p. 36 a přiděluje byt v č. p. 136 - nemá smysl dále výměr popisovat, je podobný jako z MNV Unhošť. Byt byl opraven, tak jej potřebovalo JZD Horoměřice. Využita možnost odvolání k ONV Praha západ 8. září 1953.

ONV Praha západ 25. září 1953
Opět: Výměr, zn. adresa, paragrafy atd. Výsledek: zamítá se, nelze se odvolat. To vše již znáte. Kulaté razítko, podpis Kotrč.
Ani tímto však celá anabáze stěhování neskončila, v Horoměřicích bylo po několika letech ještě jedno nedobrovolné stěhování, ke kterému mi doklady chybí.

ONV Kladno 19. února 1951
Zn. 673 1-1951-IX/4
ONV v Kladně rozhodl na základě provedeného šetření, že Vám nebude dále Váš lovecký lístek prodloužen a proto odebírá:
1 brokovnice zn. Robust r. 16
1 brokovnice zn. Pieper r. 16
1 flobertka r. 6
Proti výměru nelze se odvolat.
Zemědělský referent ONV
V té době jsem více než půl roku sloužil vlasti se zbraní v ruce!!!

10. 5. 1962 Finanční odbor ONV (také jedna perlička) předepisuje za hospodaření zemědělskou daň ve výši 2 459,20 a musela být a byla zaplacena Konstruktivou Praha 2, Spálená ulice, z pracovního příjmu, kde otec s matkou po několika letech práce v cihelně Sibčice, dostali zaměstnání a odkud také šli do důchodu, ale otec v 65 letech, matka v 62 letech - jako kulaci jej dříve dostat nemohli, soukromá práce v zemědělství se neuznala, ale daně se platily. Kdo přišel na to, nebo nevěděl, že před dvanácti lety jsme již nehospodařili. 22. října 1962 bylo podáno odvolání k ONV zamítnuto - podpis vedoucího odboru H. Jirkal a světě div se, odvolání ke KNV odbor finanční kladně vyřízena s tím, že neprávem vymožená částka bude vrácena (a byla). Podpis František Blažej, vedoucí finančního odboru KNV.

Já sám jsem viděl a věděl, jak rodiče touží se vrátit tam, kde pracovali, žili, prožili mládí, kde mají příbuzné, známé, své kořeny, kde odpočívají jejich rodiče a celé generace, na grunt a do města, které jim tak ublížilo. Nikdy nepochopím, jak mohl někdo podepsat tak hrozné dekrety a výměry, vždyť to byli lidé, kteří se s otcem znali, kdysi byli možná přátelé a kamarádi a najednou jsou z nich lidé bez citu, jak se mohou vypořádat se svým svědomím, pod jakým nátlakem konali, nevím.
Rozhodl jsem se bojovat lovem beze zbraní, bojem nerovným, použít vytrvalost, drzost, věřit a žít v naději.
První pokus v prosinci 1955:
Žádost o vrácení obytné budovy č. p. 18 v Unhošti:
Rada MNV 13. ledna 1956
Titl.
Jaroslav Šimáček, Horoměřice č. p. 133
František Šimáček, Dříň 1, ČSSS (Státní statek)
Rada MNV jednala 10. ledna 1956 a usnesla se po dohodě s JZD tuto zamítnout, poněvadž obytná budova č. p. 18 slouží celá výhradně zemědělskému provozu co součást odchovu prasat zdejšího JZD. Toto uvážilo Vaší žádost a poněvadž nemá jiného prostoru, kam by odchov mohlo přemístit, nemůže Rada MNV Vaší žádosti vyhověli.
Kulaté razítko
Tajemník Fojt Předseda Bulis
Tento první pokus jsem napsal v plném znění, protože odpověď byla krátká. Věděl jsem, že pokud JZD nevystaví hlavně pro živočišnou výboru kravíny, sklady, odchovy a další potřebná zařízení, nemám šanci. Megalomanie byla nekonečná a zároveň nesmyslná. Po vzoru kolchozů a sovchozů se začaly tvořit, a to opět násilím, velká družstva a slučována hospodářství státních statků a celé statky. Takovým příkladem jsou Slušovice jako JZD a Tachovsko v pohraničí - obrovský Státní statek. A tak jsem musel čekat plných 10 let, nežli JZD v Unhošti opustilo všechny budovy na našem hospodářství a ztratilo o jeho využití zájem.
A nyní se, milý čtenáři, pohodlně usaď, neboť vyslechneš něco, co se bude podobat, vlastně bude pohádkou o Pyšné princezně, kde krále hrál nezapomenutelný Neuman, který rušil, co rozhodl a slíbil, pak to, co zrušil, tak slíbil. V roli krále bude hlavně MNV a jeho Rada v Unhošti, pak i ONV Kladno a trochu se přidá i prezidentská kancelář. To budou herci záporní, kladnou roli sehraje kladenský prokurátor, který nakonec rozhodl a je-li živ, tomu bych chtěl poděkovat za jeho odvahu.
V úvodu další části se chci omluvit za to, že nemohu všechna tato rozhodnutí citovat a opisovat, některá jsou jednostránková, některá dvoustránková a toto vše, co píši, má ukázat, jak to bylo v oněch letech padesátých a v létech po roce 1968, letech tak zvané normalizace. Na to vše, co se dělo, by musela být dost silná kniha, která by se asi dobře četla. Já píši o vzpomínkách jen jedné rodiny podložené autentickými, pravdivými a nefalšovanými dokumenty, pravými jmény, podpisy a razítky. Jsem připraven a slibuji, že bude-li mít některý seriózní časopis či denní tisk zájem, dám souhlas všechny tyto dokumenty v plném znění otisknout. Jediným mým cílem je varovat, aby se tato krutá doba nemohla nikdy opakovat. Určité náznaky se začínají objevovat a je třeba jim zabránit - zatím je čas.

MNV Unhošť 10. května 1966
Rada MNV Unhošť nemá námitek, abyste se nastěhoval do Unhoště sehnal si byt třeba u příbuzných, ale nikoli ve Vašem č. p. 18 atd.
tajemník Fr. Ducháček předseda Jaroslav Dostál

MNV Unhošť 28. ledna 1967 (velmi dlouhé rozhodnutí, tedy jen to nejdůležitější)
Bod 1) Zrušil rozhodnutí MNV ze dne 4. 11. 1957 a všechny ostatní rozhodnutí MNV týkající se nuceného pachtu zemědělské usedlosti v Unhošti v té části, kde jde o budovy č. p. 18, majitel Jaroslav a Marie Šimáčkovi, nyní bytem Horoměřice č. p. 60.
Bod 3) Vyčleněnou usedlost se zahradou, užívanou JZD, předal majitelům Šimáčkovým. JZD již nemá zájem na užívání usedlosti.
Bod 5) JZD dohodne s majitelem způsob vypořádání. Majitelé požádají MNV o uvolnění jedné bytovky v č. p. 18.
Na vědomí ONV Kladno
Kulaté razítko
Tajemník Ducháček Předseda Dostál

MNV Unhošť 7. února 1967 (tedy asi za týden)
Změna rozhodnutí (velmi dlouhé - komentuji krátce).
Na popud ONV se rozhodnutí vydané 28. 1. ruší (poznámka - co jsem rozhodl a slíbil, odvolávám a ruším). Odvolali jsme se.
Kulaté razítko
Tajemník Ducháček Předseda Dostál
6. března 1967 - Ministerstvo zemědělství, Praha 1
Těšnov 65
č. j. 438/02/67/Vá/Havl.
Jaroslav Šimáček
Horoměřice č. p. 60 - u Prahy
Potvrzujeme příjem Vaší stížnosti a sdělujeme Vám, že jsme o její přešetření požádali Kontrolní odbor ONV Kladno.

ONV 8. března 1967 (Kontrolní odbor)
č. j. kontr. 9/67
MNV Unhošť 8. března 1967
Věc: Jaroslav Šimáček, Horoměřice 60 - vrácení obytných budov
V příloze Vám postupujeme připojené podání s tím, aby bylo projednáno na plenárním zasedání MNV v Unhošti, neboť záležitost je v odvolacím řízení.
Příloha: 5 Vedoucí odboru Fencl Jaroslav
Jaroslav Šimáček - Horoměřice 60 - na vědomí.

15. března 1967 zn. zem. 16-648/67 MNV Unhošť
Titl.
Jaroslav a Marie Šimáčkovi
Horoměřice č. p. 60
Věc: odvolání do rozhodnutí rady MNV - rozhodnutí pléna MNV (velmi dlouhé, proto jen velmi krátce). Odvolání přes ONV, Ministerstvo zemědělství došlo zpět k MNV, který zamítl vlastně znovu to, co již jednou zamítl.

A tak přišlo odvolání na prezidentskou kancelář a ÚV KSČ, nedali jsme se. Prezidentská kancelář se nebude takovouto prkotinou zabývat. Předáno na ONV Kladno, který samozřejmě zamítl 29. března 1967.
Podepsán vedoucí odboru Josef Trýb

Zdálo by se, že vše je marnost nad marnost, ale nebyla, protože přišlo politické jaro 1968, platilo: kam vítr, tam plášť. Podána nová žádost a světe div se.

Dne 10. září 1968 (musím část citovat)
Rada MNV v Unhošti
č. j. zem. 19/2230/1968
Jaroslav a Marie Šimáčkovi a JZD Unhošť
Rada MNV v Unhošti přikazuje podle par. 8, 9, vládního nařízení č. 50/1955 Sb. o některých opatřeních kat. území Unhošť majitelů Šimáčkových (o mých 9 ha se již ani nemluví), bytem Horoměřice, do užívání na trvalo JZD Unhošť. Přikázání hospodářství je bez zahrady č. kat. 38 k obytné budově náležející!!! Tedy včetně budov.
Na vědomí ONV, odbor vodního a lesního hospodářství
Kulaté razítko
Tajemník Ducháček Předseda Dostál

Dne 26. července 1968
Zem. 119-1921/68
ONV - odbor vodního a lesního hospodářství pro věci zemědělské Kladno
Věc: Zákon 50/55 Sb. vrácení obytné budovy - cituji to nejnutnější.
Protože i okresní prokurátor měl dříve celé spisové materiály již několikrát k nahlédnutí a neshledal v rozhodnutí závad, až nyní svým vyřízením podnětu podaného p. Šimáčkem dne 24. 3. 1967 na ÚV KSČ a okresním prokurátorem vyřízeného 15. 7. 1968 se říká, že nedošlo k přikázání obytné budovy č. p. 18, takže tato budova je p. Šimáčkovi k dispozici, tak říká prokurátor!!!
Protože je dnes jiný pohled na různé věci, nelze si s různými usneseními orgánů hrát, jak to momentálně někomu vyhovuje, když tak se všemi důsledky. V daném případě tedy rod. dům pana Šimáčka, kde jsou ubytováni členové družstva - užívá JZD, nebyl přikázán do užívání, tedy majitelům náleží nájemné. Družstvo tento stav nezavinilo, nájemné nebude chtít zaplatit, nájemné bude vymáháno na tom, kdo zavinil, v daném případě MNV Unhošť, případně o ONV Kladno (tak to byla bomba)
Za Radu MNV v Unhošti
Tajemník Ducháček Předseda Dostál

Dne 1. dubna 1952 měli rodiče dostat zaplaceno od JZD se zpětnou platností ročně 2 800 Kčs (700 Kčs za jednu místnost), což museli zaplatit, tedy to znamená, že najednou podle dřívějšího rozhodnutí nám kdosi dluží za 7 místností za 18 let celkem 88 200 Kčs. Nikdy jsme samozřejmě nic nedostali.

POSLEDNÍ VÝMĚR
MNV Unhošť 10. 9. 1968
č. j. zem. 19/2220 1968
Titl.
Jaroslav a Marie Šimáčkovi
Horoměřice č. p. 60
Věc: Vrácení obytné části zemědělské usedlosti č. p. 18 v Unhošti - vl. nařízení č. 50/55 Sb. (stručně - toto rozhodnutí je nejdelší, ale jasné)
S přihlédnutím k vyjádření prokurátora č. j. Pol. 328/68-7 a vyjádření ONV odboru vodního a lesního hospodářství ze dne 30. 7. 1968 č. j. 7666/68 zem. Rk.
Plenární zasedání MNV rozhodlo: Zrušit všechna zamítnutá rozhodnutí a vrátit č. p. 18 majitelům.
Toto rozhodnutí pléna MNV nabývá účinnosti dnem doručení. Je toto rozhodnutí konečné a nelze se proti němu odvolat.
Za MNV
Kulaté razítko
Tajemník Ducháček Fr. Předseda Dostál Jar.

Opona padá, je představení konec a tak král z Pyšné princezny, který sliboval a tyto rušil, byl vlastně takový jen břídil a byl mnohokrát překonán.
Bylo dáno na vědomí JZD Unhošť s tím, aby po dohodě s majiteli provedli předání č. p. 18 maj. manž. Šimáčkovým. ONV odbor vodního a lesního hospodářství a zem. Kladno.
Velká radost z toho, že se mohli rodiče vrátit. Návrat se uskutečnil po jednání s družstvem a uvolněním bytu v č. 18 v polovině srpna 1970. Jaké bylo hospodářství po dvaceti letech?

Čestné prohlášení
Níže podepsaní prohlašují a svými podpisy stvrzují, že hospodářství pana Jaroslava Šimáčka v Unhošti č. p. 18 bylo v roce 1950 při udělení nuceného nájmu podle par. 55 v bezvadném stavu a provozu schopném stavu. Po zrušení násilného vystěhování a po dvacetiletém užívání JZD byly veškeré budovy i ostatní příslušenství v dezolátním stavu. (pozn. tak, jako v pohraničí)
Alena Pucholtová
Josef Olič
Ověřeno matrikou MNV Unhošť

Ono to vše bylo ještě horší, než se dalo napsat. Vrátit se někam, co člověk budoval, zveleboval a na čem hospodařil a pak najít trosky toho všeho, ne každý by to unesl a jen málokdo pochopil. Neunesl to ani otec a tak po třech týdnech, když matka odjela do Prahy 7. září 1970 a já sloužil na státním statku Drahelčice, přijel kdosi, dnes si jméno nepamatuji, abych ihned přijel do Unhoště. Těch 10 km bylo nekonečných. U vrat a na dvoře dva příslušníci SNB a uvnitř chlíva, který postavil otec - vzal si život - oběsil se. Klečel jsem u něj a ptal jsem se proč? Nikomu, ani největšímu nepříteli, bych nepřál něco podobného prožít. To nemluvím a nechci ani mluvit o matce, protože se to nedá ani napsat ani vylíčit. O co jsme vlastně tak dlouho bojovali, stejně jsme prohráli, a to tak strašným způsobem. Já jsem si dával vinu a opakoval si proč? Za život otce to nestálo.
Nejhorší usnesení, které jsem kdy dostal, zažil a viděl.

Obvodní oddělení VB
Unhošť, okr. Kladno
č. v. s. 143/70 V Unhošti dne 29. září 1970
Podle paragrafu 159 odst. 1. tr. řádu odkládám věc sebevraždu oběšením Jaroslava Šimáčka nar. 10. 12. 1901, trvale bytem Unhošť č. p. 18, okr. Kladno, protože v této věci se nejedná o podezření z trestného činu. Další necituji. (pozn. lidský život byl tenkrát skutečně jen věcí)
Náčelník OOVB kpt. Beran Vyhledávací orgán nstržm. Hlavatý

Ze záhlaví parte: Rodné brázdy v šíř i v dál,
co mi Vás jen pán Bůh přál,
rád bych potom z hrobu vstal,
říci mu abych jako já Vás miloval.

Mohl jsem mu splnit asi poslední přání tím, že jsem poslal z Drahelčic pár koní se smutečním vozem a otec byl odvezen k poslednímu odpočinku jako sedlák 11. září 1970.

Kdo nakonec byli viníci. V prvé řadě ti, kteří ony hrůzné dekrety, usnesení a výměry podepsali, ti kteří se podíleli na událostech února 1948 a nastolili léta hrůzovlády, diktatury a nesvobody. Nikdy nepochopím, jak mohli být znovu zavřeni ti, kteří bojovali za svobodu na východní a hlavně západní frontě, nebo prošli nacistickým koncentráky. Kolik bylo vykonstruováno politických procesů, kolik lidí opraveno jako Milada Horáková, sedlák Broj z Volduch u Rokycan, ale i Rudolf Slánský a stovky dalších. Kolik lidí bylo doslova zničeno a kolik jich bylo postříleno při útěku na Západ. Vše vlastně jen proto, že s něčím nesouhlasili s názorem mocných, prostě pod heslem, kdo není s námi, je proti nám. KSČ se dokázala zaštítit i zákonem vedoucí strany ve státě. Svobodné volby byly vlastně po roce 1945 jen ty první. Ostatní pak jedna společná kandidátka, účast na volbách povinná, kdo nešel, nebo se odvážil jít za plentu, to byl nepřítel lidu, volilo se manifestačně, účast na volbách alespoň 97 % pro skoro všichni a parlament? Pro zdání jakési demokracie tři nebo snad čtyři strany, ČSSD neexistovala, protože zásluhou s. Fierlinga vstoupila do KSČ (něco za něco, každý si domyslí). Návrhy se přijímaly v parlamentu podle toho, jak bylo potřeba a to většinou jednomyslně. Jen co organizací bylo rozpuštěno, například Junák apod. I sportovní kluby musely změnit své názvy: Slavia na Dynamo, Sparta na ČKD, jiné na Baník, a tak bych mohl pokračovat. Vše, co připomínalo doby minulé, vše muselo zmizet. Odstraněny byly sochy prezidenta Masaryka i jiné, nevhodné řádky v učebnicích začerněny, mozky lidí vymývány, a tak bych mohl pokračovat do nekonečna. Původně jsem chtěl zmínit i léta před a po roce 1968 o záchraně naší samostatnosti vojsky Varšavské smlouvy, ale ono je to zbytečné, protože bych se opakoval, na tuto dobu je již více pamětníků a i ti mladší a mladí o ní ví své. *

Nevím, zda se mi podařilo padesátá léta Vám přiblížit a ukázat, co to bylo za léta. O spoustě dokumentů, to o těch, které nám znepříjemňovaly život, jsem se ani nezmínil. Ukázal jsem jen jednu rodinu, ale takových byly sta i více a dopadly i hůře.

Po roce 1989, vyjma malé raby soudruha Štěpána, nebyl vlastně nikdo ani potrestán. Taková omluva KSČ, která byla nebo nebyla, nevím, v žádném případě nestačí a je nepřijatelná. Nebo si myslíte, že postačí změnit KSČ na KSČM? Vím, že nemohu obviňovat ty, kteří sedí jako poslanci za to, co nespáchali a ani spáchat nemohli, buď ještě nebyli nebo byli mladí. Možná, že mnozí z nich vystudovali, někteří i práva, proto, že jejich třídní původ byl vyhovující. Nyní jsou tedy v parlamentě, čekají, že učení marxismu a leninismu přijde pomalu, plíživě, nenápadně, ale přijde. Oni totiž nikdy svou ideologii neopustili, a proto nemohou být jiní. Obava mnoha občanů, že se může stará doba vrátit, ne v té podobě a síle - podpora ze zahraničí není. Důvod obavy? V poslední době prohlasování některých zákonů ČSSD a KSČM, prohlášení soudruha Grebeníčka, bude přehlasováno veto prezidenta republiky. Poslanci ČSSD mají o hlasování příkaz, někteří poslanci DEU budou hlasovat pro, poslanci ODS budou hlasovat podle vlastního přesvědčení a budou-li potřeba další hlasy, KSČM pomůže (soudruh Kováčik - byli-li to on, přesně nevím, byl-li to jiný, pak se omlouvám). Malá poznámka: Jestlipak víte, soudruzi, že za prokázání homosexuality byly za totality tvrdé tresty. Že by takové změny? Bylo i nešťastné, bouřlivé vyjádření pana premiéra o marťanech a hledání podpory napříč parlamentem, třeba i u komunistů. Vždyť přece jeden z Vašich sjezdů odhlasoval zákaz spolupráce s KSČM, nebo byl tento zákaz zrušen? Ono je totiž třeba si uvědomit, že žádný strom neroste do nebe, že žádný ledoborec neprorazí příliš silnou vrstvu ledu a ni ten největší a nejtěžší buldozer neprorazí 5 m vysokou vrstvu sněhu. Já si myslím, že všechny věci by se měly nazývat pravými jmény a to tunelování krádeží a hledání podpory napříč parlamentem spoluprací. Dovolím si použít slov našeho pana ministra zdravotnictví, a to, že by mohla spolupráce s KSČM být nejen ocáskem, ale pořádným ocasem. Věřím však, že se to u Vás nestane, že při Vaší pracovitosti, oblíbenosti a inteligenci se to stát nemůže. Pokud se stane, že ČSSD volby vyhraje a rozhodnou voliči, pak je vše v úplném pořádku a mnoho z nás věří, že při tvorbě a schvalování dobrých zákonů, které budou dobré pro všechny občany této republiky, najdete podporu u parlamentních stran demokratických a nebudete ji hledat u KSČM.

Přesto bych však chtěl poprosit a požádat všechny občany znovu, aby k volbám šli a proč? Čím bude větší účast ve volbách, tím bude větší naděje, že v parlamentě budou spolupracovat parlamentní strany demokratické, že polici dostanou konečně rozum, že přestane politikaření a bude prosazována správná politika, pro všechny, že se přestanou tvrdě napadat, uvědomí si, že budou moci svobodně rozhodovat podle svého nejlepšího svědomí a ne podle příslušnosti k politické straně, že si stanoví platy podle toho, jak pracují, že si konečně omezí nesmyslnou imunitu, prostě budou konečně užiteční. Ale oni to vlastně slibují, ale ne vždy plní. Prosím ještě jednou, přijďte volit, není to již povinnost jako dříve, ale právo, založené na dobrovolnosti a jsem přesvědčen, že když člověk něco nemusí, tak jde a tu hodinku, kterou jej toto bude stát, obětuje. Volby vlastně rozhodnou ti, kteří k nim nepůjdou, jejich hlasy se nepočítají, a tak se stane, že menšina vládne většině, a to je skutečně to nejhorší, co se může stát. Věřím Vám.

Ještě o jedné věci se musím zmínit, protože snad jen ta měla náznak prospěšnosti, ale zase byla provedena pod obrovským tlakem, necitlivě, dala se řešit i jinak a nemuselo se užít násilí, výhrůžek o vyvlastnění. Doby byla taková, jaká byla, diktatura trvala a bylo jedno, zda ze prezidentů Gottwalda, Zápotockého, Novotného a konče Husákem. V té době se nejednalo již jen o nás a statek č. p. 18 (jeho trosky), ale o dalších asi devět majitelů domů při hlavní silnici po pravé straně z Prahy do Karlových Varů, při té silnici, po které jezdil téměř každou sobotu prezident T. G. Masaryk do Lán a to bez ochranky, bát se asi nemusel. A dnes...

MNV v Unhošti se rozhodl tuto část hlavní ulice rozbourat a sice od dnešní budovy policie až po začátek náměstí a postavit tam obchodní dům Čeperka, parkoviště, školku, zdravotní středisko apod. Nastala nepředstavitelná řada jednání, která trvala několik let, i oni domovy vybudovali a nechtěli je opustit a výsledek? O tom ani psát nemusím, všichni dopadli podobně jako my, jen s tím rozdílem, že my jsme se vrátili domů alespoň na 8 let, ale oni, včetně nás, se již nevrátí nikdy. Matka byla nucena se ze statku odstěhovat v roce 1978. Vše se rozbouralo a postavilo se to, o čem jsem již napsal. Já sám jsem nikdy neviděl a ni jsem vidět nechtěl, jak č. p. 18 mizí. A tady teprve končí a naplňuje se tragédie jedné rodiny. A já tedy znovu po několikáté opakuji a musím opakovat: Vážený pane premiére, nedopusťte spolupráci, či tiché podporování a toleranci Vaší strany a vlády stranou KSČM, i když vím, že za léta padesátá nemohou, přesto jsou a budou stejní, určitě mírnější, ale svoji politickou ideu nikdy neopustí a budou chtít něco za něco. Od této cesty nechť nás ochraňují všichni svatí.

Závěrem něco veselejšího v mém možná smutném, určitě neveselém psaní a vyprávění, které je však pravdivé a varující. Vyberte si buď anekdotu nebo bajku.
Skupina mezinárodních vědců, geologů a vědeckých pracovníků hledala, jak naši předci, třeba před desítkami let nebo několika staletími žili. Nakonec také našli. Němec povídá: Mne zajímá, jaké měli zbraně. Francouz říká: Mne zajímá, jaké měli ženy. A Čech: Mne zajímá, koho volili a ke které politické straně patřili.

Děkuji za pozornost

důchodce, Praha-západ