Jeho články publikoval i Neviditelný pes, jenž se v posledních týdnech díky řadě názorových střetů v očích široké veřejnosti patřičně zviditelnil.

Server Manipulátoři dokonce Neviditelného psa coby internetový magazín už zařadil do seznamu webů, které šíří dezinformace o aktuální pandemii, což se zřejmě vztahuje i na texty převzaté z Institutu Václava Klause (IVK). Ve skutečnosti však „dezinformační“ články v případě covidu mají zpravidla společné jen to, že zpochybňují účelnost a oprávněnost vládních zásahů v případě současné pandemie. A jak říká Ondřej Neff, „je to závažná otázka, diskutovaná na široké platformě. Není to specialita Neviditelného psa, diskuse je otevřená v širokém spektru médií, Českou televizí a rozhlasem počínaje, soukromými blogy konče.“

Ovšem největší ohlasy ve veřejném prostoru lze dnes pozorovat u dvou názorových proudů, reprezentovaných na jedné straně biologem prof. Jaroslavem Flegrem a na straně druhé ekonomem prof. Václavem Klausem a jeho IVK. I když s některými názory prof. Klause nesouhlasím, musím se ho dnes zastat v tom, že mu oponenti mnohdy připisují vyjádření, která nikdy nevyřkl. Jako že „není problém obětovat i velký počet starých lidí a těch z rizikových skupin pro udržení hladkého chodu ekonomiky“. Neboť ve skutečnosti vždy zastával názor, že „musí být naším krátkodobým cílem minimalizovat ztráty lidských životů způsobené epidemií, ale jen s vědomím toho, že je stejně důležitým cílem minimalizovat dlouhodobé ztráty plynoucí ze zastavení života naší země a její ekonomiky“. Což rozvádí jeho esej Mesianistické iluze vs. smysluplná politika státu, která se na stránkách MfD objevila ve středu 11.11.2020 a na stránkách Neviditelného psa 14.11.2020. Ovšem ani tato esej nepřináší žádné (třeba jen v náznaku) návrhy konkrétních řešení daného problému. Zde prof. Václav Kalus však říká:

„Ekonom – na rozdíl od imunologa, právníka či sociologa – ví, že když jsou dva (nebo více) konkurenčních cílů, jsme v situaci, kdy nevyhnutelně nastává něco, co do češtiny neumíme dobře přeložit, ale čemu se v angličtině říká „trade-off“, neboli „něco za něco“. Popírat, že takovou dilematickou volbou je definováno lidské chování vždy (s výjimkou onoho, jen hypotetického „Slunečního státu“ nebo stejně hypotetického Marxova komunismu), není projevem vznešeného, osvíceného, „humánního“ prioritování jednoho nesporného dobra, ale příkladem neodpustitelného a neomluvitelného intelektuálního defektu. Takovýto „trade-off“ v realitě právě teď nastal.“

A má pravdu, pan profesor, takovýto „trade-off“ v realitě u nás opravdu nastal. Přičemž ostravské krematorium začalo pociťovat významný nárůst mrtvých v souvislosti s šířením onemocnění covid-19 a muselo budovat venkovní chladicí kapacity pro uskladnění zesnulých. Rovněž se mobilní chladící boxy na těla zesnulých kvůli současné koronavirové pandemii objevily v Olomouci: jeden stojí v areálu zdejší fakultní nemocnice, druhý na kraji města u budovy krematoria. To je neustále v provozu, pracovníci se tady střídají ve třech směnách.

Ale pokud chceme tuto situaci pochopit, nepomůže nám ekonomie, je třeba zde popřát sluchu odborníkům z jiných vědních oborů. Jedním z nich je například renomovaný patolog Tomáš Vojtíšek, přednosta Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA). Ten říká, že bez covidu by rizikoví pacienti nemuseli zemřít a upozorňuje na množící se případy lidí, které covid-19 zabije nečekaně: „Jejich stav se zhorší tak náhle, že si ani nestihnou přivolat pomoc.“ Přičemž celá čtvrtina lidí, které v poslední týdny pitval, jak k tomu dodává, byla covid pozitivní. Ostatně jak představy, že se neumírá na covid, ale „s“ covid-19, jsou nesmyslné a nebezpečné, upozornil laickou veřejnost již profesor vnitřního lékařství Vladimír Tesař, přednosta Kliniky nefrologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. A nutno si zde připomenout fakt, že nemalá část našich spoluobčanů trpí řadou imunitních onemocnění, přičemž jen některá z forem diabetu dnes u nás trápí více než 1 milion osob.

A pokud chce být ekonom v případě jeho „trade-off“ skutečně objektivní, měl by popřát sluchu i odborníkům v oboru pohřebnictví, které se jako každé jiné podnikání řídí ekonomickými zákonitostmi a pravidly. Například Michal Fleky, ředitel krematoria Vysočanské zahrady v Hrušovanech u Chomutova neradostnou situaci komentuje těmito slovy: „Pokud by nedošlo k tomu téměř lockdownu, pak by se vize profesora Flegra naplnila a měl by pravdu a v těchto chvílích bychom významný problém měli. Museli bychom možná zesnulé uskladňovat na zimních stadionech, dokud by nedošlo k pohřbu. Nebo bychom žádali o kremační kapacity u našich sousedů v zahraničí. Nechci dělat paniku, ale pokud by včas k tomu zastavení a uzavření státu nedošlo, počty nakažených by stoupaly, s tím i počty zesnulých a k tomu stavu bychom se mohli dopracovat. Nejdříve by se pochopitelně nápor a kolaps projevil ve zdravotnictví a následně velmi rychle by se přenesl do pohřebnictví.“

Tedy ke katastrofickým scénářům u nás nedochází, protože tu máme „téměř lockdown“, který se prof. Klausovi opravdu, ale opravdu nelíbí. Jenže i jeho „trade-off“ je třeba vidět ve všech souvislostech. S pouhou ekonomií jako společenskou vědou (při vší úctě k tomuto vědnímu oboru), která vychází z reality ekonomického života společnosti, si v případě objektivního posouzení dnešní situace nemůže nikdo vystačit.