17.10.2019 | Svátek má Hedvika


KONVOJ: Slušnost a rozum ve Vyškově zvítězily

2.4.2015

Do hezkého okresního města na Moravě jsme odjižděli uvítat vojenskou jednotku Spojených států, která je zařazena do struktur našeho obranného paktu NATO, s netrpělivým očekáváním. Jeli jsme do města, které před rokem 1989 bylo plné profesionálních vojáků, kteří tehdy museli být v drtivé většině (ne-li téměř všichni) členy totalitní KSČ, a tedy nové pořádky většině z nich pochopitelně vůbec nevoněly.

Od zveřejnění plánu dát „spanilou jízdou“ přes několik aliančních zemí světu jasně na vědomí, že Američanům není lhostejné současné reálné ohrožení pobaltských zemí a Polska ze strany nacionalismem přehřátého Ruska, proběhla na sociálních sítích těžká bitva našich rozumně uvažujících občanů s odpůrci demokratického zřízení. Ruské profesionální desinformační servery navíc na podporu zmatených odpůrců NATO a USA denně chrlily neuvěřitelné spousty polopravd a lží. Přičemž každému soudnému musí být jasné, že Rusko je zemí, která zdaleka nepřekonala svou otrockou totalitní minulost a že si svou velmocenskou pozici již mnohem dříve začalo budovat na vojenských intervencích v Moldávii, v Gruzii a v posledních měsících také nejkrvavěji na úkor Ukrajiny. Právě v dnešních dnech je zřejmé, že se v této zemi odehrává téměř identický scénář, který byl patrný v předválečném Německu. Jen slepý nevidí, že jen s mírně obměněnými hesly, s důrazy na národní výlučnost, za použití mnohem sofistikovanějších metod (například masivní internetové desinformační války) se tato velmoc snaží narušit jednotu svých protivníků a hlavně využít radikalizace pátých kolon v podobě rusky mluvících menšin v jednotlivých ohrožených zemích.

Národní a velmocenské cítění, bohužel, přemáhá v myšlení značnou část tamní inteligence a paralyzuje její odpor k evidentnímu ústupu od svobod nabytých po roce 1991. Stejně jako v Německu jsou v Rusku velkoryse slaveny úspěchy v dobývání území svých sousedů pod záminkou ochrany rusky mluvících menšin….

Měli jsme vážné obavy, že se vítání může zvrhnout v demonstraci odpůrců NATO a Spojených států. K jejich rozptýlení v žádném případě nepomohly naše televize, zejména ta veřejnoprávní, protože si téměř výhradně všímala nesouhlasných aktivit různých skupin. V žádných zpravodajských pořadech se neobjevila například spojená iniciativa Konzervativní strany, Klubu angažovaných nestraníků, Koruny České a dalších skutečně pravicových občanských uskupení. A tak na televizních obrazovkách dostávali prostor půl na půl vrcholní komunisté s některými členy nynější vlády. Skupinám souhlasícím s průjezdem (nebo i s dislokací vojsk USA na našem území) nebyl věnována ani vteřina vysílacího času.

Naše obavy rozptýlily až něco před sedmnáctou hodinou (to měla začít oficiální prohlídka techniky) automobilové kolony, které ucpaly celou komunikaci od centra Vyškova až po samotnou základnu. Po chodnících tam také směřovaly davy pěších. Tři sta metrů před vojenským areálem byla již cesta uzavřena. Počet lidí čekajících na uvítání zbytku kolony odhaduji tak na deset tisíc. Mnozí již toto místo opouštěli, stejně jako početná technika klubů vojenské historie, protože ti stihli příjezd první části vojska kolem 15. hodiny. Počet odcházejících odhaduji opět na několik tisíc.

Na nádvoří Vojenské akademie stály tři stroje obležené lidmi, vojáci zvedali děti na jejich kapoty, fotili se s nimi i s dospělými. Před hlavní bránou rozvinul KAN transparenty v češtině i angličtině, připravil ozvučení, prostřednictvím kterého folkový zpěvák podporoval všeobecně dobrou náladu svými písněmi a interpretoval také něco z díla Karla Kryla. V blízkosti stála dvojice amerických vojáků sevřená davem s vlajkami USA, ČR i NATO. Vojáci splnili přání několika dívenek, které se k nim přitulily kvůli fotům. Všimli jsme si, že jeden z této dvojice má na klopě uniformy typicky české jméno. Ptali jsme se, jak ke svému příjmení Kočí (samozřejmě bez háčku a čárky) přišel. Řekl, že jeho předkové pocházejí z Prahy a že má v plánu vyhledat a navštívit někoho z rodiny.

Členové Konzervativní strany vojáky obdarovávali pivem a všude vládla neuvěřitelně pozitivní nálada, která je srovnatelná jen s tou, kterou jsme prožívali v listopadu roku 1989.

Odpůrce jsme v těchto místech nezaznamenali ani jednoho. Proto zamrzí, když ve zprávách Česká televize ukáže nějakého blouda protestujícího ukázkou svého holého zadku a jen o něco delší čas věnuje mohutné demonstraci přízně. Stejně tak působil i mluvený komentář, který jen stručně konstatoval, že příznivci byli v převaze (nikoliv v drtivé, téměř absolutní převaze).

Druhá část kolony přijela kolem šestnácté hodiny a byla bouřlivě a spontánně vítána. Vojáci vyklonění z poklopů mávali a volali také na pozdrav. Ozývalo se také troubení klaksonů.

Atmosféry jsme si užívali tak asi hodinu a půl. Při pěším návratu až k Domu armády ve Vyškově jsme potkávali další stovky (ne-li víc jak další tisíc) lidí směřujících k základně.

Na Nově nás napočítali jen deset tisíc….

Hlavní na tom všem však je skutečnost, že americké vojáky naši občané (původem z blízkého i dalekého okolí) v tomto městě přivítali tak, jak se patří, tedy srdečně, přátelsky a jako dobří hostitelé. Dali všem, kteří zde nebyli, demonstrativně najevo, že se nenechají po zkušenostech s komunistickou propagandou zmanipulovat do dalšího obdobného nebezpečného dobrodružství - například myšlenkovým příklonem k nebezpečné východní velmoci..

Občané dali spontánně najevo naši vděčnost za vítězství jejich pradědů v I. světové válce a jejich podíl na vzniku novodobé české státnosti, dále za záchranu demokracie v západní části Evropy po II. světové válce a poděkovali jejich otcům za vítězství ve studené válce.

Konzervativní strana



TIPY NA PODZIM: Knížky, které vám zpříjemní chladné večery
TIPY NA PODZIM: Knížky, které vám zpříjemní chladné večery

Knížka, deka, čaj... zní to jako klišé, ale pořád jde o jednu z nejlepších trojic, se kterými můžete strávit podzimní večer.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.