Diskuse, která se vede o klesající prestiži povolání novináře jak u nás, tak v zahraničí. Sám jsem se takové debaty zúčastnil ve středu na stanici Český rozhlas 2, Praha, kam si mě pozvala moderátorka Martina Kociánová, ale podobné diskuse se vedou i v zahraničí, Připomněl bych třeba pondělní vydání newsmagazínu Der Spiegel či diskuse v New York Times a Washington Post. Václav Bělohradský jako filozof hovoří v jednom ze svých eesejů o krizi postprofesionální, kdy v naší civilizaci dochází k úpadku práce pojaté jako povolání. V důsledku tyranie sebeoptimalizace se povolání redukovalo na lidský zdroj. Už toto slovní spojení je přece ponižující. V úvodu jsem zmínil řadu médií, která o těchto věcech píši: poukazují hlavně na to, že naše civilizace se dostala nejprve do krize finanční, pak ekonomické, potom řešila státní dluhy Řecka a Irska a nyní je ve fázi politické krize a všechny tyto krize ohrožují i média. Vlastně lze hovořit už o krizi naší civilizace.

Můžete být konkrétnější? Čím jsou média ohrožená a potažmo i naše civilizace?

Média jsou ohrožená masivními úspornými opatřeními, která vedou ke snižování počtu redaktorů, rušení zahraničních korespondentů, rušením rešeršních oddělení, výpověďmi starších a dražších a zkušenějších redaktorů, zmenšováním rozsahu a bobtnáním obrazového materiálu na úkor textů a analýz, které by poukazovaly zřetelně na nebezpečí těchto změn, které by je reflektovaly, a tím v nás mobilizovaly síly, které by nežádoucím trendům bránily.

A protože se tak děje v době, kdy se již dávno většina médií vyvázala z kulturního provozu a majitelé médií se na své produkty dívají pouze jako na zboží, ztratily zájem o obsah a necítí za něj žádnou zodpovědnost, došlo k popření jakékoliv hierarchie hodnot: lidé se v záplavě drbů, pomluv, fám a tu a tam i informací ztrácejí, neumějí se orientovat, a tím je ohrožena jejich identita. Ale stejně je ohrožena i identita novináře: z něj se stal jen výrobce zpráv, který přebíhá mezi blogováním, psaním pro Twitter či Facebook, a studiem, v němž moderuje, aniž má čas se na to řádně připravit: Z počítače na něj útočí otázky, které připravil někdo jiný a o kterých ani moc neví, proč se na ně ptá. Je už pouhým lidským zdrojem, který musí být maximálně využitelný. V takový moment je tedy dezorientovaný jak příjemce, tak i novinář, a to je možná to největší nebezpečí, protože za takového stavu vždy snáze vítězí nabídky extrémistických stran, které přicházejí s jednoduchými odpověďmi na každý problém. To potvrzuje situace v Maďarsku, kde vítězí nacionalisté, na Slovensku je zase slyšet silněji populistu pana Ficu a i ve Finsku nabrala na síle krajní pravice, stejně jako dcera Le Pena sbírá hlasy ve Francii a tak bychom mohli pokračovat.

Ve výčtu jste opomněl Spojené státy, proč? Na co tam si stěžují novináři?

Hlavně na prezidenta Baracka Obamu, od kterého si od počátku slibovali více transparence a najednou zjistili, že s nimi komunikuje ještě méně než George W. Bush, tedy mladší Bush, který za svůj první rok odpověděl novinářům na třikrát více otázek než Obama. Bílý dům si pořídil vlastní videokanál a přes něj jeho PR pracovníci informují veřejnost jen o tom, o čem chtějí, a nepřipouštějí skoro žádné kritické otázky. Jde vlastně o inzerci, píší američtí novináři. K tomu má Obama ještě 19 milionů příznivců na Facebooku, Bílý dům má e-maily na dalších 13 milionů příznivců a 7,4 milionů lidí ještě sleduje dění prezidenta na Twitteru a to Baracku Obamovi zatím úplně stačí. Protože brzy budu další volby, situace se pomalu mění, ale jen účelově: prezident nemá potřebu s veřejností skutečně komunikovat. Bílý dům zaměstnává bývalé špičkové redaktory prestižních deníků a ty po vzoru oblíbených webových stránek informují o dění v Bílém domě stejně, jako to donedávna činila popmédia nebo bulvár. Jeden ze stálých televizních reportérů ze stanice NBC, Chuck Todd, který sedí přímo v Bílém domě, prohlásil: "My sice celý den něco rešeršujeme, ale pak nějaká hvězda jede opilá v autě a všechna média nevysílají o ničem jiném. Člověk si připadá jako blázen, který čůrá proti větru. Novinář už dnes nehraje ve veřejném prostoru žádnou důležitou roli."

Autor je novinář a spisovatel