Značná převaha nepodstatných zpráv nad zprávami, které jsou podstatné a dotýkají se našich životů. Tato disproporce pak vytěsňuje zprávy doopravdy důležité a mohou za to, jak říkají sociologové, hlídači mediálních bran, kteří se domnívají, že vědí, co divák, posluchač a čtenář chce vidět, slyšet a číst. Výsledek všichni známe: kromě nafouklých zpráv o chobotnici Paul či neúměrné ploše věnované zákazu koridy v Katalánsku, média recyklují staré příběhy v nichž jde o peníze, sex či krev, protože hlídači televizních a novinových bran pracují s efektem sebestvrzování. Jsou přesvědčeni o tom, že lidé mají nejraději takové zpravodajství, které potvrzuje to, co si lidé myslí, co již vědí a na které mohou říci: Vždyť jsem vám to říkal, zase mám pravdu!

Můžete být konkrétnější?

Samozřejmě: Od středy se v médiích hovoří o zatčení pana Tomáše Pitra ve Švýcarsku, v hotelu Kempinski, ve Svatém Mořici a snad všechna média opakují to, co otiskla již na začátku června, kdy ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová podala stížnost, protože Městský soud v Praze porušil zákon v neprospěch obžalovaných pánů Pitra a Provoda. A v těchto zprávách se zase opakovalo to, co bylo zveřejněno v roce 2007, kdy měl pan Pitr nastoupit do výkonu trestu, což byly informace zase opsané z doby, kdy byl pravomocně odsouzen, a tak bychom mohli pokračovat. Přidaná hodnota chybí, nepočítáme-li opět banality, jako že policisté spali jedenáct dní ve Švýcarsku v autě a že ministr slíbil šéfovi Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robertu Šlachtovi za zadržení pana Pitra láhev dobrého vína.

Dobrá, ale o čem by podle vás měla média psát?

Tak třeba o tom, co v rozhovoru v Lidových novinách jen tak mimochodem řekl právě pan Šlachta, že pan Pitra byl zdatný soupeř, protože, cituji, "v jeho okolí se pohybují expolicisté, takže mu byly velice dobře známé metody policejní práce". Z této věty zřetelně vyplývá, že někde je chyba, když policistům je jedno, pro koho pracují: jestli jsou na straně zákona, nebo naopak jestli chrání zločince před spravedlností.

A kdo za to může? Je za touto skutečností špatný výběr policistů? Jde o systémovou chybu policie ?

Možná také, ale tady se dotýkáme něčeho naprosto zásadního, co ukazuje hlavně na chyby v komunikaci v celé naší civilizaci. Uvedu jednodušší případ: Když se dnes bojuje třeba proti kouření, hovoří se o tom, že bychom neměli kouřit hlavně proto, že nám spotřeba nikotinu nedovolí se těšit z dlouhého a pohodového života. Zdraví je tu najednou prodáváno jako komodita, která nám má zařídit, abychom dobře vypadali, dobře se cítili a hodně si užili. A právě důsledkem takového zjednodušení pojetí života, za které jsou přímo spoluodpovědná média a PR agentury, je i chování policistů, kteří jednou pana Pitra pronásledují a po čase pro něj zase pracují, protože důležitější než spravedlnost je pro ně pohodový život: pan Pitr je platí lépe než Česká republika. Je to důsledek proměny výkonnostní společnosti ve společnost zážitkovou. Pokud si toto neuvědomíme, nemůže se nic změnit.

Autor je novinář a spisovatel