To, na co upozornil Alexander Tomský ve čtvrtečních Lidových novinách, tedy 1. července 2010, a sice, že do základní daně DPH dnes u nás bohužel patří i tisk a knihy, i když jako kulturní statky nemají mezi mrkvemi a cibulemi co dělat. Tomský napsal: „Je nehorázné, aby zbytnělý a zadlužený stát zdaňoval kulturu, jako by to byla nadhodnota a nikoliv logos, to věčné a jediné pojítko mezi lidmi.“

A proč by tomu podle vás mělo být jinak?

Tak v prvé řadě proto, že židovsko-křesťanská kultura je kulturou knihy. Naše kultura vychází z Bible, z dialogu s Bohem, jak se někdy říká. Nebo jak říkají rabíni: Kdo pochopí řád písmen, pochopí řád světa. Více než devadesát procent všeho, co víme, víme díky psanému a tradovanému slovu už také proto, že je to právě a jen slovo, které nás nutí myslet, vytvářet abstraktní konstrukce, rozšiřuje naši představivost a zároveň upřesňuje náš vztah k okolí, nutí nás přesněji artikulovat své myšlenky, kdežto obraz jen přijímáme, registrujeme a jsme při něm pasivní. Obraz v médiích většinou umrtvuje. Chceme-li tedy rozvíjet naši společnost, podporovat vzdělání a kreativitu a manažerské schopnosti našich žáků a studentů, je třeba je přitáhnout ke kultuře a učinit ji přístupnou pro co největší počet lidí. Například masivní podpora hudební výchovy ve Finsku, jak ukázaly analýzy, zvýšila markantně v dětech kreativitu, a tím zvýšila jejich manažerské schopnosti a usnadnila jim výuku cizích jazyků.

Jak je tomu v zahraničí, tam se DPH z tiskovin neplatí?

V důležitých zemích, jako je například Německo, Francie, Španělsko a třeba i sousední Polsko, je daň DPH velmi nízká, pohybuje s mezi dvěma a sedmi procenty. Ale existují i přímé podpory, například Le Mond před prodejem měl dostat od státu 20 milionů eur. Ve třech zemích, jako je Belgie, Velká Británie a Norsko, je dokonce tato daň na tiskoviny nulová. Noviny podporují i Spojené státy, a sice tím, že dotují jejich distribuci. Dánsko má úřad pro podporu tisku, který zajišťuje vydavatelům nízkoúročené půjčky nebo jim prosadil nižší poštovné a nižší telekomunikační poplatky. Ve Švédsku představují dotace novin v metropolitních oblastech podle Hallina a Manciniho 5 až 35 procent. V sousedním Rakousku v roce 2010 podpora tisku činila 10 milionů eur, což je něco kolem 250 milionů korun.

Jak se tyto výhody zdůvodňují občanům?

Podpora tiskovin má v naší civilizaci dlouhodobou tradici. Již americký prezident Thomas Jefferson prohlásil v 19. století, že si dovede představit demokratický stát bez vlády, ale ne bez médií, i když ho tehdy velmi rozčilovala: nikdy proti nim nezakročil, neboť chápal důležitost jejich kontrolní role. Po první mediální krizi, kdy došlo k velkému přelivu inzerce z printu do televize, noviny krachovaly nebo je skupovali velcí podnikatelé, vznikl rostoucí strach z koncentrace, v níž stará Evropa viděla ohrožení plurality názorů, a tedy i demokracie. Právě to vedlo k masivnější podpoře tiskovin.

Jde o to, aby na trhu byly zastoupeny všechny myšlenkové a politické proudy. Například v roce 2009 vyšlo u nás již o 2 500 knih méně než v předešlém roce, kdy vyšlo 18 520 knih a toto číslo již představovalo stagnaci (v předešlých několika letech se počet knih navyšoval přibližně o tisíc titulů ročně), což je špatný signál a mohl by znamenat začátek hroucení knižního trhu. Podobně klesající náklady novin jsou varovným signálem, protože vedou ke snižování stavu redakcí, a tím pádem ke snižování úrovně médií.

Samozřejmě, že ale jde i o to, aby dotace byly přidělovány podle jasně stanovených kritérií, která u nás chybí. Ve staré severní Evropě je silná tradice racionálně-legálních autorit, která vyplývá z demokraticko-korporativní tradice těchto zemí a s rozdělováním dotací nemají velké problémy. Tato tradice u nás chybí, a proto by bylo lepší pro zachování plurality názorů zvolit cestu plošného snížení DPH.

Autor je novinář a spisovatel