Článek Anny Šabatové v úterních Hospodářských novinách s názvem Kdopak to „navštívil“ Krupku?, protože se dotýká nešťastně něčeho velmi podstatného, a to je náš jazyk a nepřesnost pojmenování: Upozorňuje na to, jak se psalo o vítkovské tragédii, kde pachatelé hodili do domku romské rodiny tři zápalné láhve a způsobili těžké popáleniny hlavně malému dítěti. Říká, že místo přesného označení „rasisticky motivovaný útok,“ většina médií psala o činu, který „by mohl mít rasový podtext a ten se zatím neprokázal“.

A co vás na tom zaráží, vždyť ten motiv se doopravdy neprokázal?

Právě o to mně jde, že i tato vzdělaná paní, která léta pracovala u pana dr. Motejla v úřadu ombudsmana jako jeho zástupkyně a od minulého roku je předsedkyní Českého helsinského výboru, rovnou vynáší ve zmíněném článku rozsudek, a to bohužel není sama, proto o tom hovořím. Ona nevyčkala na rozhodnutí soudu a tvrdí, že zásadní a jedinou motivací pachatelů byla rasová nenávist a dále říká, že je pokrytecké se tvářit, že motivů může být nepřeberné množství, že to mohou být dluhy, žárlivost, osobní nevraživost, případně něco dalšího, co si oběti zavinily samy. To ale zcela nepokrytě hovoří o právní negramotnosti, která má u nás dlouhou tradici. V podstatě jde skutečně o jazykovou nepřesnost, ale úplně jiného druhu, a sice, že se podezření zaměňuje s obviněním a s odsouzením, a to by si, zvláště státní úředník či úřednice neměla nikdy dovolit. V tomto případě nejde vůbec o eufemistické pojmenování, jak tvrdí autorka, ale o přesný právní jazyk a s důsledným vyšetřováním podobných činů – jak autorka dál tvrdí - nemá nic společného, to je už úplně jiný problém, který se zase zřejmě týká podezření, že – jak na to taky tento týden upozornil ministr pro lidská práva a menšiny Michal Kocáb - mezi policií a armádními činiteli existuje malá skupina lidí, kteří s extrémisty spolupracují a zřejmě mají sklon jejich činy tolerovat.

Setkáváte se s takovými jazykovými nepřesnostmi v médiích často?

Bohužel, dokonce i v tomto článku je s nepochopením popsaný způsob referování ČT 24 z minulé soboty o střetu extrémistů s Rómy v Krupce v severních Čechách. Paní Šabatová vyčítá České televizi, že hovořila o „znesvářených táborech“. Autorka píše, „že policie se snaží strany oddělit, aby se neservali a pro zbytek společnosti je to divadlo. Jediným řešením je přece postavit se jednoznačně na jednu stranu obětí a manýry pravicových radikálů morálně i doslova odsoudit, pokud překračují zákon“.

I tady z její strany dochází k nerespektování zákona a pravidel žurnalistiky: Policie ze zákona nesmí na veřejném prostranství stranit nikomu a má za povinnost skutečně jen zabránit konfliktům, popřípadě zakročit proti tomu, kdo z obou stran překračuje zákon. Víc ji nepřísluší. A kdyby státní úředníci neselhali a předložili soudům řádné dokumenty o jejich extrémismu, už by tuto stranu mohly soudy dávno zakázat. Dělnická strana existuje jen díky lajdáctví úředníků. A podobně jako policie je na tom Česká televize: ta má zase za povinnost ve zpravodajství se chovat neutrálně, zvlášť jako veřejnoprávní médium. Názor může vyjádřit pouze v komentáři a ten ve zpravodajských relacích nemá místo, ten je až v pořadu Události, komentáře. Co si vzpomínám, není tomu tak dávno, co televize Prima dostala pokutu právě za to, že ve zprávách o odsouzení dirigenta Bohumila Kulínského použila komentující adjektivum. Ve výsledku jde tedy o dvojí negramotnost, jak právní, tak mediální. Je s podivem, že prestižní médium takový komentář tiskne.

Samotné morální rozhořčení ve veřejném prostoru nikdy nestačí. Navíc, když se vrátíme k vítkovské tragédii, noviny měly hlavní titulky už i tak dost emotivní a čin zřetelně odsuzovaly: Pondělní Právo: Žháři chtěli upálit romskou rodinu, MF Dnes: Oběť teroru v Česku: malé dítě a v úterý Lidové noviny: Byl to promyšlený brutální útok.

Autor je novinář a spisovatel