Pojetí knihy Luďka Navary (*1964) a Miroslava Kasáčka (*1937) Volavčí sítě (286 stran, Host Brno) odpovídá plně moudrému biblickému výroku. Oba autoři jsou podepsáni u mnohých titulů, které se týkají zločinů nacismu a komunismu (Příběhy železné opony, Mlynáři od Babic, Příběhy třetího odboje, Můj otec generál).

Ve své nové knize vypravěčským čtivým způsobem dokumentují v mnoha pamětnících stále živý příběh z roku 1951. Skončil popravou dvou studentů z Tišnova z odbojové skupiny v tomto vysočinském kraji. Jak dokládají četné podklady (výstřižky z dobového tisku, protokoly StB, protokoly o hlavním líčení, jakož i výpovědi obžalovaných, výsledky expertízy někdejšího ministerstva národní bezpečnosti, citáty z letáků a ilegálních tiskovin a další autentické záznamy), odehrálo se v kraji dobrých hospodářů vlastenců a veřejných činitelů neobyčejné drama. Kolik jen nevinných obětí (mj. velmi známého a posledního předúnorového starostu Obce okolské v ČSR Antonína Hřebíka a generála Karla Kutlvašra, generála Josefa Pavla) zachytila "volavčí síť" agentů-provokatérů, konfidentů StB – tzv. "volavků". Nešlo jen o "krvavou Vysočinu", jak svůj kraj z těch děsivých dob charakterizují autoři. Do sítě upadlo mnoho nevinných lidí, někteří z nich také jen proto, že se stýkali s těmi, kteří byli později odhalování a perzekvováni jako "vlastizrádci", "zločinci" a "spolupracovníci imperialistických rozvědek z prohnilého Západu".

Ale spravedlnost přece jen bývá v některých případech na svém místě a mnozí "volavkové" skončili posléze sami ve vězení (popsaný osud Otto Šlinga, jednoho z nich), dokonce byli někteří z nich i popraveni - ostatně tak se dělo vždy, když bylo nutné zahladit stopy po vykonstruovaných procesech komunistické moci. Volavčí sít rozhozená nad Vysočinou v padesátých letech způsobila mnoho zla, napáchala velké křivdy, narušila vztahy mezi lidmi, z nichž opět mnohé svíral strach a bezmoc.

Autoři nazvali jednu část své knihy Odpuštění vinu nezakrývá – a jestliže do dnešních dnů zůstávají nadále některé zločiny nepotrestány, neprojednány našimi soudy, veřejně neodsouzeny, jsou tu spisovatelé –autoři literatury faktu, kteří svou tvorbou doplňují stále rozevřenou mozaiku našich nedávných dějin. Autentické a výmluvné jsou rovněž snímky .a portréty těch, o nichž kniha vypovídá – z jedné i druhé strany. Rovněž jmenný rejstřík obsahuje na 280 jmen, stejně bohatý je přehled pramenů literatury a novinových článků.

Tady nejde o regionální literaturu, proto se vydání knihy chopilo renomované nakladatelství Host v Brně. Četné události jsou tak touto knihou osvětleny vůbec poprvé – i tom je její hodnota.