Nasycení hladu čtenářů po stále čerstvém vzrušení je obtížné obecně, o prázdninách zvlášť. Proto se novinářům v těchto dnech hodí justice jako pravé tržiště fiktivních senzací, téměř vždy spojených s osobou paní ministryně. Stala se pro ně vhodným terčem svou mediální neobratností, takže je nejvíce napadaným členem vlády. Média na ni zjevně plýtvají energií: za pár měsíců v čele ministerstva nic velkého vykonat nemůže, ani v dobrém, ani ve zlém. Protože pravda nikoho nezajímá a předkládání důkazů se ve velkovýrobnách „kachen“ nepožaduje, novináři přilepili paní ministryni na čelo nálepku příslušnosti k „justiční mafii“, výplodu paranoidního myšlení exprokurátorky Marie Benešové.

V závodu seriozně se tvářících titulů o co nejrychlejší a nejhlubší propadání do hnojiště bulvárnosti si v těchto dnech nejlépe vede Týden. V článku „S justičním mafiánem v zádech“ komentátor Martin Samek tvrdí, že Daniela Kovářová „čelí podezření, že vládne ve vleku justičních mafiánů“ a na přebalu ji uvádí jako „ministryni na provázku“, již „vodí“ justiční lobbista Němec, který jí prý je stále v patách. Na podporu senzačního sdělení ovšem neuvádí nic, co by obstálo jako důkaz.

Horko ale asi omámilo mozek trapného tvůrce senzací a oslabilo jeho kombinační schopnost. Připravil se o možnost přijít jako první s novou paranoidní „kachnou“ o rejdech „justiční mafie“. Blábolí o setkání Daniely Kovářové s jejími dvěma předchůdci a označuje je za pokračování mafiánských „utajených schůzek po hotelech a restauracích“ a článek bez zjevné souvislosti přizdobil fotografií „justičních šíbrů“, exministra Pavla Němce a místopředsedy Nejvyššího soudu ČR Pavla Kučery ze slavnostního otevření justičního paláce v Brně, jehož se zúčastnila také paní ministryně. Ale nakonec snad kvůli nepřítomnosti nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké mu ušla přímo se nabízející analogie s oslavou otevření justičního paláce v Jihlavě, kterou tvůrci „kachen“ o „justiční mafii“ zařadili mezi záměrně organizované utajené schůzky „mafiánů“, připravujících záchranu Jiřího Čunka: za dva dny po brněnské oslavě státní zástupce VSZ v Praze Ladislav Letko zastavil trestní stíhání manažerů Nomury v kauze „České pivo“, týkající se jedné z největších privatizačních loupeží.

Jeho rozhodnutí předchází řada podezřelých okolností: přímá intervence exministra financí Vlastimila Tlustého u orgánů činných v trestním řízení, později odchod původního vyšetřovatele z policejních služeb, odebrání případu původní dozorové státní zástupkyni Darji Dunajové, nevyslechnutí důležitého zahraničního svědka a v neposlední řadě anonymní dopisy, upozorňující na příslib tučných odměn státním zástupcům za zastavení stíhání. Na rozdíl od kauzy Jiřího Čunka nebylo třeba odebrat věc původnímu dozorujícímu státnímu zastupitelství, aby se dostala do vstřícnějších rukou, takže Ladislav Letko dostal příležitost srovnatelnou s úlohou Arifa Salichova, aniž by si tentokrát NSZ smočilo prsty.

Věc ovšem není ukončena pravomocně. Spis musí být postoupen k přezkoumání podle §174a tr.ř. nejvyšší státní zástupkyni, kterou předem lituji, protože se dostane mezi mlýnská kola dvou, popř. tří mocných zájmových skupin, nejméně jedné z nich určitě nevyhoví a nejspíš za to bude nějakým způsobem pykat. To nemění nic na tom, že je zde látka pro spřádání dalších bájí o „justiční mafii“, již komentátor Týdne promarnil.

Nečinil se jen Týden. Senzací pro kdekoho se stalo i náhlé odvolání náměstka Františka Korbela a jemu podřízené ředitelky odboru. Paní ministryně své rozhodnutí srozumitelně nevysvětlila, což ostatně není její povinností. Naznačila pouze, že jí šlo o úspory a efektivitu finančních prostředků. Pokud by za tím nic jiného nebylo, dovolil bych si pouze podotknout, že se rozhodla šetřit na nesprávném místě a navíc prohloubila vnitřní nevyváženost pracovního vytížení náměstků. Svému prvnímu náměstkovi přidala tolik práce, že se pod ní bude prohýbat. Ovšem podle kuloárových informací skutečným důvodem prý byla nesprávně pochopená iniciativa Františka Korbela připravujícího novelizaci vyhlášky, kterou mají být zrušeny pobočky olomouckého vrchního státního zastupitelství. Jeho požadavek na vrchní státní zástupkyni Milenu Hojovcovou, aby pro tento účel vypracovala řádné odůvodnění návrhu, byl možná pochopen jako projev neloajality. V každém případě odvolání náměstka ministra vzhledem k dočasnosti ministrování pí. Daniely Kovářové by bylo ospravedlnitelné pouze tehdy, pokud by se František Korbel dopustil špatnosti neslučitelné s jeho postavením.

Senzaci okořenily protesty pidistrany zelených proti rozhodnutí paní ministryně. Ondřej Liška demagogicky hlásá, že rozprášila legislativní odbor ministerstva, ohrožuje reformu justice, dopracování některých důležitých zákonů a plnění dalších úkolů úseku bývalého náměstka Františka Korbela. Odchod dvou lidí z šedesátičlenného odboru ovšem není jeho rozprášením. A zrušení funkce náměstka pro legislativu neovlivní podstatně legislativní činnost ministerstva. Těžiště odborných prací na domněle ohrožených zákonech neleží na úřednících ministerstva, ale na komisích externích odborníků, převážně pedagogů právnických fakult, které přežívají ministry a jdou svou cestou bez ohledu na politické změny. Například na novém občanském zákoníku pracuje již od r. 2000 tým ustavený exministrem Otakarem Motejlem a vedený profesorem Eliášem z plzeňské právnické fakulty. Dokladem dlouhodobé povahy a těžkostí tvorby a prosazování nových právních norem je ostatně historie trestního zákona, na němž se pracovalo řadu let, pak se jej exministru Němcovi nepodařilo v parlamentu prosadit a „smetánku“ osobní zásluhy s jeho mírně pozměněnou podobou slízl s velkou slávou až exministr Jiří Pospíšil.

Pikantním rysem „honu na čarodějnici-ministryni“ je vystupování exministra Jiřího Pospíšila. Přestože paní ministryni do úřadu prosadila jeho rodná ODS, připojil se ke křiklounům varujícím před ohrožením reformy justice jejími kroky. Hledaje motiv jeho jednání, nacházím jediné vysvětlení: osvědčí-li se Daniela Kovářová, někoho by mohlo po volbách napadnout, že by mohla zůstat na svém místě i dál. Pospíšilův sen o vítězném návratu na ministerstvo je tak jejím možným úspěchem ohrožen. V této souvislosti nezbývá než dodat, že reforma justice je sice nezbytná, ale jde o dlouhodobý proces, přičemž zatím se nesměle dotýkáme jen jeho snazších prvků.

Představa, že se zbavíme novelami poflikovaných předlistopadových zákonů, zavedeme do práce orgánů resortu spravedlnosti digitalizaci a elektronizaci, předlistopadoví státní zástupci a soudci postupně odejdou do důchodu a všechny úřady resortu spravedlnosti začnou automaticky pracovat na výbornou, je naivní a její účelové šíření slouží pouze k vytváření líbivého mediálního obrazu příslušných politiků. Takže ten pokřik, že kvůli několika v podstatě nevýznamným krokům paní ministryně se během pár měsíců jejího působení v čele ministerstva „zasekne“ reforma justice, je v podstatě o ničem.

Vyskytly se již hlasy, že senzací kolem Daniely Kovářové je příliš, takže by ji měl premiér odvolat. Kromě toho, že jde o neobjektivní a dle mého soudu značně přehnané hodnocení, je takové přání nerozumné: kdyby jim vyhověl, někteří novináři by neměli o čem psát (sic!).