Vzniklo Československo zásluhou Masarykových podvodů?

Státní svátek dne 28. října, připomínající vyhlášení samostatného československého státu v roce 1918, předchází pět dní Památce zesnulých. To je pro mnoho lidí důvod k tomu, aby volný den využili k přípravě na Dušičky. Na hřbitovech bývá o státním svátku rušno – čistí se náhrobky, na hroby se nosí květiny a vše se dává do pořádku.

Také jsme se těchto příprav zúčastnili, udělali, co bylo třeba, a stačili se ještě projít hřbitovem. U vysokého kamenného památníku v centru hřbitova jsem byl mile překvapen. Ještě nedávno byl na něm čitelný jen nápis „Hrdinným obětem za svobodu národa 1914-1918“, ale jména desítek padlých na čtyřech stranách vysoké stély s daty narození a smrti už byla časem setřena tak, že se nedala přečíst. O tom zchátralém památníku jsem se na Neviditelném psu zmínil před více než osmi lety v článku Odkaz československých legií. Úřad ostravského městského obvodu Svinov udělal dobrou věc a nechal všechny nápisy obnovit temně rudou barvou.

Na památníku jsou vedle sebe vojáci – občané obce, kteří se ve Velké válce zúčastnili bojů na obou stranách. Nejvíce je těch, kteří padli v rakousko-uherské armádě nebo zemřeli po návratu z ní na následky válečných zranění. Padlých příslušníků československých legií je menšina. V obci, která měla 5000 obyvatel, z nichž 1000 bylo německé národnosti, měla legionářská obec 42 členů a ještě počátkem 70. let minulého století zde žilo víc než 10 legionářů.

28. říjen a vznik Československa jako samostatného státu v roce 1918 byly od počátku spojovány s československým zahraničním vojskem, známým jako československé legie. Dobrovolníci, většinou z řad rakousko-uherských válečných zajatců pocházejících z českých zemí a ze Slovenska, se rozhodli vytvořit zahraniční vojsko a bojovat proti Rakousku-Uhersku. Nebylo jich málo. V československých legiích v Itálii bojovalo 20 000 vojáků, ve francouzských 9600 legionářů a do nejpočetnějších ruských legiích vstoupilo 61 000 dobrovolníků. Asi 6000 příslušníků zahraničního vojska padlo.

Ve své době byla Spojenci role československých legií vysoce hodnocena. Především v porevolučním Rusku, jehož fronta se rozpadla, zabránily československé legie Německu nasazení posil na západní frontě. Němci se v květnu 1918 sice dostali až k Paříži, očekávané posily zajatců a materiálu z Ruska ale nedorazily, což vedlo ke zhroucení německé ofenzivy.

Legionáři ovládli rozsáhlé území 17 500 000 km2 od Uralu až k břehům Tichého oceánu, měli pod svou kontrolou transsibiřskou železnici a nedovolili odjezd německých a rakousko-uherských válečných zajatců. Vojska dosud neexistujícího státu přispěla k rychlému vítězství Dohody v roce v roce 1918 vzdor německé ofenzivě.

Podle Ivan Medka není u nás žádná idea, která by se mohla měřit s odkazem legionářů, neboť vedle legionářské ideje je vše další zcela nesouměřitelné. Legionářská tradice provázela po dvacet meziválečných let Československo. Kdo ví, jak by se vítězné velmoci postavily k otázce vytvoření samostatného československého státu nebo třeba k otázce spojené s historickými hranicemi českých zemí, kdyby nebylo silného, dobře organizovaného a úspěšného vojska.

Za druhé světové války se mnoho legionářů opět zapojilo do zahraničního vojska, jiní se účastnili v domácím odboji. Pak přišel rok 1948 a s ním jiný výklad vzniku Československa. Už ne reakční legie, které se nepřidaly k bolševické revoluci, ale revoluce v Rusku v roce 1917, známá jako Velká říjnová socialistická, se zasloužila o vznik Československa…

Někteří ale nyní přicházejí s tím, že vše bylo úplně jinak. Masaryk byl prý podvodník a lhář, který na Versaillské konferenci sprostě oklamal ty, kteří rozhodovali o poválečném uspořádání Evropy, a Československo v té podobě, jak vzniklo, bylo dosaženo Masarykovým lhaním.

Názor, že Češi na Versaillské konferenci tvrdili, že Němců je v Československu jen 800 000 a skutečný stav (3 000 000) zapřeli, vychází z publikace Mary Heimannové Czechoslovakia, The State that Failed – Československo, stát, který selhal (rok vydání 2009).

Publikace Mary Heimanové prý dokazuje, že Masaryk a Beneš na Versaillské konferenci záměrně o německé menšině lhali. Zatajili 3 000 000 Němců a velikost německé menšiny účelově snížili na několik stovek tisíc. Teprve po ukončení pařížských mírových jednání se britský ministerský předseda Lloyd George dověděl, jak velká ona německá menšina v Československu ve skutečnosti byla. Mělo to pak prý ten důsledek, že on ani jiní britští politici už nikdy politickým představitelům Československa nevěřili a Masaryka měli za lháře. Kuriózní je, že autorka knihy je prý v zahraničí uznávaná jako hlavní zdroj informací o československé historii.

Na celé konstrukci této svým způsobem „konspirační teorie“ zaráží především jedna věc. A to neuvěřitelně naivní představa, že si nikdo ze Spojenců na tak významné a mnoho měsíců trvající poválečné konferenci neověřil, jak se věci ve střední Evropě ve skutečnosti mají.

Možná by se mezi současnými světovými politiky našli takoví, kteří by Českou republiku na mapě hledali někde v Asii, ale je naprosto směšné předpokládat, že si Lloyd George a další politici jednající o poválečném uspořádání Evropy neuměli opatřit základní informace, že by se nechali měsíce „tahat za nos“ nepravdivým popisováním národnostní situace ve střední Evropě. Politici formátu Lloyda předně měli sami slušné povědomí o tom, jak to v Rakousku-Uhersku vypadá. Pokud by někdo vystoupil s tím, že v Československu žije 800 000 Němců, nemohlo by to projít.

Spojenci museli mít během války o protivníkovi rozhodně víc informací, než jaké se dají vyčíst kupříkladu z nějaké encyklopedii. V té době byla velmi rozšířena opakovaně pro svou oblibu vydávaná encyklopedie Meyers Grosses Konversations-Lexikon o dvaceti svazcích. Jak se v ní líčí středoevropské národnostní poměry, o kterých měl údajně Masaryk na mírové konferenci Spojencům lhát? Podíval jsem se do jejího šestého vydání, které vyšlo v Lipsku a ve Vídni v letech 1902 – 1908.

Tato ve své době známá encyklopedie v heslu Čechy k roku 1900 uvádí 6 318 697 obyvatel, z toho 37,3 % Němců a 62,7 % Čechů. Morava měla v roce 1900 celkem 2 437 706 obyvatel (27,9 % Němci, 71,4 % Češi, Moravané a Slováci). V zemi Rakouské Slezsko (část po pruské anexi Slezska v roce 1742) v roce 1900 žilo 680 422 obyvatel (44,7 % Němci, 33,2 % Poláci, 22,1 % Češi). Encyklopedie vše předvádí v barvách na etnografických mapách a historické hranice všech tří korunních zemí (České království, markrabství Morava a vévodství Rakouské Slezsko) jsou v encyklopedii vyznačeny na četných mapách u hesel o průmyslu, zemědělství, přírodních poměrech atd.

Dnes si skutečně může napsat kdo chce, co chce. A psát se musí za každou cenu, aby byly granty na další historické „výzkumy“. Zřejmě proto vzniká tolik nesmyslných výsledků nejrůznějších bádání, které nejsou k ničemu. Přesně tam patří fabulace o rafinovaném lháři Masarykovi, který přelstil na Versaillské konferenci světové politiky a jejich poradní týmy. Bohužel je dost lidí ochotných dělat podobným nesmyslům hlásné trouby. Britský premiér Lloyd nebyl hlupák, stejně jako Masaryk nebyl lhář, jak se nám dnes bůhvíproč snaží někteří namluvit. A hlupáky bychom ze sebe neměli nechat dělat ani my. Třeba později mohl Lloyd George litovat, co vše z rozpadu Evropy na malé státy vzešlo, mohl svůj názor i změnit a nějak se snažit vnitřně vypořádat s tím, co se v 30. letech v Evropě směřující k nové válce dělo. Politika a politici už jsou takoví.