Navážet se do protestujících studentů je laciné

Názory šířené na webu často dokládají to, co se dozvíme i v nádražní hospodě. Teď třeba postřeh, že protestující studenti jsou zpovykaná banda nechápající demokracii a volby. Z hesel výstražné stávky se snadno dělá legrace. Čiší z nich euforie, nezkušenost, ale též inspirace myšlenkami jistých politických stran. Kdyby studenti požadovali propustit toho či onoho vězně, splnění by šlo kontrolovat. Ale slogan „Na obranu ústavních a společenských zvyklostí a hodnot“ uvádí téma, o kterém disputují i znalci. Nastolují-li ho mladí studenti, lze je lacino zesměšňovat. A píše-li ČTK, že „pražský středoškolský sněm vyzval studenty k účasti na stávce“, evokuje to organizované protesty z doby neblahé.

Ale to vše je jen jedna strana mince. Nelze nevidět, že touha mladých kriticky se ozvat je upřímná. Doložil to už úspěch Marka Hilšera při volbě prezidenta. Příslušníci starší generace, kteří se jim vysmívají, jako by sami ztráceli empatii i vlastní paměť. Autor těchto řádek měl štěstí, že sovětské tanky obsadily Československo, když mu bylo devět. Aby měl jasno, nepotřeboval pokyny rodičů ani ideodiverzních centrál. Věděl, co je správné a co špatné. Co by dělal jako mladíček teď? Asi by šel na akci Vyjdi ven. Ne na obranu ústavních zvyklostí či na pokyn ideodiverzních centrál, ale prostě jen proto, že protest k tomu věku i milieu prostě patří.

Prezident Miloš Zeman označil protestující studenty za chudáčky. Kdyby je sám tak nedráždil, je možné, že by se časem sami vyvinuli v kontrakulturu – a ta v době sílícího pokrokářství velí být konzervativcem. Ale takhle jim umetá cestu k ještě radikálnějšímu pokrokářství.

LN, 17.3.2018