Přirozenější stav znamená nižší průchodnost

Některé ustálené výrazy občas matou. Víte třeba, jaký je rozdíl mezi středním a průměrným věkem? Střední věk označuje očekávanou délku života při narození. Kdežto průměrný věk znamená zprůměrované stáří všech lidí v daný čas na daném místě. Ale na první poslech se slova střední a průměrný pletou. Podobně může mást slovo park.

Národní parky už 150 let označují areály, kde se chrání původní příroda, tedy divočina, jak se módně říká. Přitom slovo park evokuje uměle upravenou a opečovávanou plochu. Naproti tomu běžné lesy na západě Evropy mají charakter spíše parků, i když se jim tak neříká. Je to paradox: tam, kde se uchovávají původní, těžko prostupné lesy, se vyhlašují národní parky. A tam, kde se o parcích nemluví, mají lesy ráz spíše upravených, udržovaných ploch, chcete-li parků. Autorovi těchto řádek líčil kamarád Bělorus, že když východní Slovan, zvyklý na hluboké lesy, zavítá do lesa třeba ve Francii či v Německu, reaguje otázkou: To jsme v parku?

Proč to připomínáme. Česko se chystá na rozsáhlé obnovy lesů. Do roku 2024 má být až 40 procent plochy těch státních zalesňováno přirozenou obnovou. Tedy nikoliv organizovaným vysazováním stromků, ale spoléháním se na přírodní procesy. Z toho plyne, že lesy budou ztrácet ráz opečovávaných parků ve prospěch přírodní diverzity, ale i chaosu a obtížnější prostupnosti. Jistě, dosud se o lesích coby parcích moc nemluvilo. Ale slyšíte-li o rekreační, produkční (dřevo) či chovné (lovná zvěř) funkci lesa, chtě nechtě si vybavíte rekreační, produkční či chovný park. Tomuto stavu poněkud odzvoní.

Říká-li ministr Toman „Už to nebude les, jak ho známe, bude hustý a neprostupný“, zní to, jako kdyby strašil. Jenže tím jen konstatuje, že les se z více či méně parkové podoby přiblíží k přirozenému stavu. Ne k tak neprostupnému, jaký zabránil Římanům, aby z Čech učinili další provincii impéria. Ale k takovému, kdy sice můžete do lesa chodit a sbírat plody, jenže k tomu musíte vyvinout jisté úsilí.

LN, 6.2.2020