Je to opravdu mrazivá kauza – chci nyní připomenout ty, kteří mají méně času, tedy nikoliv juniory. Pro důchodce, jimž hrozí postižení odnětím jízdní výhody, není vůbec relevantní to, co v této souvislosti napadá mladší ročníky, např. výklady o nesystémovosti podobných slev, apely na generační solidaritu a sobeckost vůči zadlužovaným, okrádaným vnoučatům, znalecké soudy o neslýchanosti podobných úlev ve vyspělém světě, výsměšné povzdechy nad uvíznutími v osidlech populistického pištce…

Podstatné totiž je, že ona velká společenská skupina starších lidí by uvažovaným škrtem byla bezohledně ponížena a zesměšněna, ponížením azesměšněním dále docela cynicky odsouvána hlouběji na vedlejší kolej – v takovém zaskočení jde více o otázku etiky a cti než o pouhý materiální zájem, aniž bych ho chtěl, zvláště u nízkodůchodové vrstvy, přehlížet. Lze si dobře představit vyslechnutá, přečtená či za neupřímnými úsměvy tušená zadostiučinění typu „zdravější je trekink než dřepění v kupé u Jančury“, „tak si dají o pár kafíček a lahváčů míň“, „mazánkovi berou hračku, to je zas povyku…“, jež se drásavě ukládají do vědomí tupených. (Za to, že jsme neodmítli bonus, máme být terčem dehonestace? - Něco jste dostali, no a co? My vám to berem!)

Přitom už se nejedná o krylovské penzisty starých časů („kalhoty roztřepené na vnitřní straně, zápěstí roztřesené a seschlé dlaně“), ale o statisíce, jejichž jádro tvoří lidé mnohem sebevědomější, aktivnější, informovanější. Jejich pozice na místě před koncem života je však nijak nezbavuje citlivosti a zranitelnosti vůči podnětům z okolního prostředí. A celá záležitost je samozřejmě ještě aktuálně podtržena vzdouvající se inflační drahotou, bezskrupulózním a ne vždy srozumitelným chováním energetických společností i lačným rozhlížením vítězných partají po postech na výsluní aj.

Ti rozumnější z politiků si jistě uvědomují, že společenské trhliny, které v minulých letech českou společnost postihly, se v žádném případě nezacelují. Spíše naopak, tak jako je tomu i jinde. Má tedy smysl příkopy ještě prohlubovat? K uklidnění nepřispěje ani poukazování na zákonnou valorizaci důchodů, ani na eventuální specifické (ale vždy už kompromisní) kompenzace. Ti ponížení a zesměšnění – disponující volebním právem – nezapomenou na dárce, spíše budou mnozí z nich schopni si ho idealizovat. A nezapomenou na škrtače, na přehlíživé, razantní zvěstovatele odnímání.