Mýlím se já, nebo soudce Šott?

Podrobně jsem se seznámil s rozsudkem v kauze Bárta – Škárka. Trvalo mi to delší dobu, než po kterou soudce Šott verdikt přednášel. Text jsem totiž nečetl, ale podrobně studoval.

Pocit občanského pozorovatele? Jde o pozoruhodnou analýzu propletence několika skutkových podstat, o nichž jsem se domníval, spíše obával, že skončí bez trestu – pro nedostatek přesvědčivých a jednodnoznačných důkazů.

Mýlil jsem se. Mea culpa.

Přesto mám pocit, že odvolací soud bude nucen ledacos přehodnotit. Nejspíš nejen výrok zakazující výkon poslanecké funkce.

Osobně mám problém i s délkou vězení nepodmíněně odsouzeného Škárky. Za jeho přečin tři roky? Nelze nevnímat souvislosti: kolik potom za lidský život? Zkusme zapátrat v trestním zákoníku, kolik let by si měl odsedět lobbista Janoušek, kdyby Vietnamku, kterou před časem v Praze srazil, nejen zranil, ale na místě zabil? Šest let? Méně? Více? Osm? Deset?

Dejme na jednu misku vah důsledky skutku pana Škárky a na druhou důsledky zločinu pana Janouška (ve výše uvedeném hypotetickém příkladu). Vynikne do očí bijící rozdíl, který nelze pochopit a s nímž se nelze smířit.

Jakou hodnotu má lidský život, měřeno trestními sazbami za zabití či vraždu? Dvojnásobek či v lepším případě pětinásobek podvodu "škárkovského" typu? To má být myšleno vážně?

Ano, je to srovnávání hrušek s jablky, ale jako prostý občan mám právo to takto vnímat. Jako prostý občan, pro něhož je lidský život hodnotou nejvyšší.

Nicméně: i kdybych se ztotožnil se vším, co ctihodný soudce Šott 13. dubna obžalovaným a přes média politikům a národu sdělil, přinejmenším jedno dilema zůstává.

Je-li pravda, že Vít Bárta nabídl poslancům VV půjčku (poté, co ztropili povyk, když zjistili, jaké snížení platů si, oslíci, odsouhlasili), a soud to potvrdil, pak nemohlo jít ze strany těch, kdo této nabídky využili, lhostejno s jakým záměrem, o vylákání příslušné částky.

V rozsudku se praví, že

a) Vít Bárta dne 4. února 2011 nabídl při vědomí svých mimořádně dobrých majetkových poměrů celému poslaneckému klubu (VV), že bude poslancům v případě finančních problémů individuálně k dispozici.

b) Vít Bárta dne 29. března 2011 poskytl bez vyhotovení písemné smlouvy poslanci strany Věci veřejné Jaroslavu Škárkovi na základě jeho předchozí žádosti bezúročnou půjčku ve výši 170 000 Kč v hotovosti.

c) V obou případech (Škárka a Kočí) jej (Bártu) poslanci požádali o půjčku s odkazem na jeho předchozí nabídku vyslovenou na poslaneckém klubu strany Věci veřejné (viz výše).

V kontrastu s tím o několik vět níže v rozsudku čteme, že Škárka "pod falešnou záminkou žádosti o půjčku vylákal od spoluobžalovaného poslance téže strany JUDr. Víta Bárty částku 170 000 Kč … ."

Můj názor: ať to bylo jakkoli, Škárka nemusel od Bárty nic lákat. Pouze využil (zneužil) jeho nabídky pro vlastní, dle soudu mrzký cíl.

Maličkost? Slovíčkaření? Nikoli. Chci-li někoho poslat na tři roky do kriminálu, musí mu argumenty sedět stejně jako hýždě na nočníku.

Mýlím se v tomto bodu já, nebo soudce Šott?