Co má dělat člověk, který je fyzickým násilím ohrožen na životě? Má právo se bránit? A až kam smí při obraně života svého a své rodiny zajít? Může přitom i zabít?

Jistěže může, ale musel by to umět a hlavně - musel by se s tím dokázat i psychicky vyrovnat. Ale to už většina v současnosti žijících, slušných a běžný život vedoucích dospě­lých lidí nedokáže. Zejména když je masovými sdělovacími prostředky soustavně přesvěd­čována, že jim a je­jich dětem přímé ohrožení života nehrozí.

Ale to přece není pravda. Zejména našim dětem již smrtelné nebezpečí reálně hrozí! Má nás, rodiče, uklidnit představa, že naše potomky a jejich děti budou již za deset, pat­náct let zabíjet, znásilňovat a násilím převádět na víru v proroka Mohameda milióny našich nepřátel, které si nyní naše multikulturní pseudospolečnost hřeje na prsou jako hada?

Nemůže a nesmí. Všichni víme, kdo byli za druhé světové války kamikaze. Tito vojáci se rozhodli obětovat své životy pro vítězství v boji. Z našeho současného hlediska sice zvrá­ceně a nesmyslně, ale v každém případě měli ve svém srdci strašlivý, ale přesto svým způso­bem srozumitelný cíl. A pro jeho naplnění se obětovali.

Naše evropská společnost se nyní chová jako poloviční kamikaze. V podstatě jsme sebe a s námi i naše děti rozhodli obětovat ve prospěch náboženství multikulturalismu, ale chybí nám ten ospravedlnitelný cíl! Proč jsme se rozhodli svou budoucnost a mírovou perspek­tivu Evropy obětovat? V podstatě – jen tak. Protože jsme dementními politiky a médii zmanipulovaní hlupáci.

Copak si vedoucí političtí představitelé Evropské unie neuvědomují, že válka nábožen­ství už začala? Že sem nemůžeme a nesmíme pustit další statisíce a milióny našich nepřátel, které v podstatě budeme nejen živit, ale kteří nám – z jejich pohledu bezvěrcům - již v relativně dohledné době začnou podřezávat krky?

Arabští muslimští miliardáři jsou schopni všeho, co si usmyslí. Vytvořit z pouště za­hradu či lyžařskou sjezdovku, na stejném území vybudovat nejvyšší hotel světa, vytvořit z písku ostrovy pro extrémně bohaté nájemníky.

Proč by tedy nemohli postavit nové město pro lidi stejné víry? Proč je máme přijímat právě my – Evropané – a pokračovat v řezání již značně ztenčené větve, na které naše ev­ropská civilizace zatím ještě sedí?

Další muslimy na naše území již nesmíme pustit. A pokusí-li se o to násilím, budeme se muset tvrdě bránit. A nejspíše se v zájmu zachování evropské civilizace budeme muset znovu naučit i zabíjet. Je to naše poslední naděje.