Věří i Zeman pouze číslům, která sám zfalšoval?

Připomínat Miloši Zemanovi, že chce být prezidentem „dolních deseti milionů“, působí jako klišé. Ano, takhle to řekl po historicky první přímé volbě české hlavy státu, ale za ty dva roky už mu to bylo připomenuto mnohokrát. Jenže i tato otlučená připomínka může mít aktuální význam – zvláště pár dnů předtím, než se Zeman setká v Moskvě s Putinem, a v době, kdy seriózní průzkum ukázal, že Češi jsou vůči Putinově politice silně kritičtí.

Opírá-li se nějaké tvrzení o sociologická data, vždy se ozve protiargument opřený o údajný Churchillův výrok: věřím jen těm číslům, která jsem sám zfalšoval. Je to dobrý bonmot, jeden by řekl, že až zemanovský. Má něco do sebe, ale nelze ho brát úplně vážně. To bychom se dostali až k bonmotům Stalinovým – třeba k tomu, že sociologie je buržoazní pavěda. Pokud se od bonmotů oprostíme, máme teď před sebou seriózní výstrahu podloženou čísly společnosti Ipsos.

Ta výstraha není hlasem deseti milionů. Ale není to ani hlas sekty alarmistů, ani hlas těsné většiny typu 51 : 49. Je to hlas, který lze bez velké nadsázky označit za „spolehlivou dolní většinu“ a ta říká asi toto. Z Putinovy politiky posledních let čiší hrozba. Není to hrozba povahy přímé války či okupace, ale je dost silná na to, aby znejistěla uspořádání, které je za posledních 25 let většině českých občanů drahé. Je to hrozba dost silná na to, abychom oporu vůči ní hledali v posílení vztahů s našimi spojenci na Západě (na „našem Západě“, slušelo by se říci v zemi, která před 25 lety slezla z východní lopaty).

Češi už si nespojují Rusko s komunismem coby totalitní ideologií kontrolující život každého asi tak, jako ho kontroluje islámský zákoník šaría. To už je uzavřená kapitola. Ale dost Čechů si komunismus coby hrozbu pro suverenitu této země spojuje s Ruskem – a Putina do jisté míry se Stalinem. Ne proto, že by Putin usiloval o ideologickou totalitu, ale proto, že – podobně jako Stalin – trvá na výsostné sféře vlivu Moskvy, a přitom jí nedává jasné hranice. Hranice je prostě tam, kam se ji zrovna podaří dotáhnout. A nikdo neví, končí-li na Krymu, v Donbasu, na západě Ukrajiny, nebo až na Baltu.

Suma sumárum: hlas „dolní většiny“ je znepokojen těmito nejasnostmi a hledá oporu v posílení vztahu k Západu. Žádá opak toho, o co se snaží Miloš Zeman. Uvědomuje si prezident tu disproporci?

LN, 6.5.2015