Také nestíháte? Hromadí se vám nepřečtené emaily, nevyřízená korespondence? Nemáte sice finanční problémy, ale přesto je vaše schránka zaplavena urgencemi nesplacených složenek, nevyzvednutých doporučených dopisů? V neuspořádaných kupách na stole se zoufale snažíte před odjezdem do práce nebo na dovolenou najít něco, bez čeho nemůžete odjet? Posíláte z dopravních prostředků esemsky, že se opozdíte na schůzku? Kdyby neexistovala „poslední chvíle“, nikdy byste neodevzdali včas svoji práci? Hledáte zoufale čas na své koníčky a rodinu? Na pivu nebo v kavárně jste byli naposledy před požárem Národního divadla? Welcome to the club!

Možná máte štěstí a patříte do kategorie lidí označovaných jako boží nebo „free“. Ti si takovéto pocity vůbec nepřipouštějí. Pro obyčejný život je takovýto postoj dost nepraktický nehledě na to, že nenajdete moc lidí, kteří by s vámi chtěli pracovat nebo žít. Nebo nemáte štěstí a jste ve skupině „workholiků“. Pro tuhle skupinu je beznadějná jakákoli organizace času, protože i kdyby se jim podařilo nějaký uvolnit, do dvaceti vteřin jej zaplní další naprosto nutnou pracovní aktivitou.

Pokud patříte jako já mezi ty obyčejné, kteří se závistí hledí na těch několik jedinců, kteří s lehkou elegancí a bez jakékoli upocenosti stihnou prostě všechno, hledáte občas cesty, co s tím. Mám pro vás, jak to život přináší, dvě zprávy: jednu dobrou a druhou špatnou. Začnu s tou špatnou. Pokud nejste náhodou mezi několika vybranými jedinci, kteří si nejen osvojí, ale dokáží i používat metody time managementu 5. generace, getting things done, mozkové mapy atd., nevyhazujte peníze za kursy nebo knihy vysvětlující tyto zaručeně úspěšné metody. Dosáhnete tím pouze dvou efektů. Podpoříte nemalými penězi skupinu profesionálních „šamanů“, kteří se tím živí. V sobě pak mocně podpoříte frustraci nejen z toho, že čas nadále ovládá vás, ale i z toho, že tak dokonalou metodu prostě nezvládnete. Počáteční pokusy aplikovat, co jste se naučili, postupně připomínají vaše pokusy o dietu. Úžasný začátek a po pár týdnech jsme tam, kde jsme začali. Tak teď k té dobré zprávě. Pár věcí jsem se naučil z příruček „for dummies“ nebo „for complete idiots“, což jsou cílové skupiny, do kterých na rozdíl od mnoha českých spoluobčanů nepochybně spadám. Vyhazuji třeba důsledně maily, časopisy, materiály, o kterých mám pocit, že se na ně někdy později podívám. Později bývá nikdy a jen rozmnožuje hromady nepotřebného šrotu, v kterých se nedá stejně nic najít. Snažím se vyřídit nejdřív ty záležitosti, které jsou mi nejprotivnější. Když je odložím, mají tendenci explodovat v nejméně vhodný čas. Snažím se občas představit, že žiji v době bez mobilních telefonů (ó, jaká úleva) a nemohu těsně před schůzkou napsat, že se zpozdím. Pak pár dalších maličkostí, které si asi každý najde sám.

Skončím provoláním, že nestíhat je běžné, ale není to nutné. Jako křesťané také párkrát denně hřešíte, ale vaše víra vás nutí s tím něco dělat. Tak hodně štěstí.

Úryvek z knihy Příště spadni líp, Computer Press

Převzato z Pilny.blog.idnes.cz se souhlasem autora

Autor je prezident sdružení TUESDAY Business Network