Přece jen píšu do Lidovek už skoro deset let, takže nikoho v redakci nenapadne mě vyzvat, abych „napsal něco o mistrovství světa ve fotbale“. Takže se s tím tématem musím vnutit sám. Budiž mi omluvou, že zde nechci mudrovat o kopané, nýbrž o chobotnici Paulovi, věšteckém šampionu seriálu, který vyvrcholil vítězstvím... koho?

Píši v neděli v poledne a jediné, co je na stole, je chobotničí předpověď, že vyhraje Španělsko. To Španělsko, které porazilo Němce, takže premiér Zapatero vážně nevážně navrhoval, že Paulovi pošle do jeho domácího akvária v Oberhausenu ochranku, aby zabránila atentátu. Pokud vskutku Španělsko zvítězí, Paulova sláva dosáhne vrcholu. Bude to stoprocentně úspěšná předpověď. Nicméně už dosavadní Paulův věštecký výkon je pozoruhodný. Může jít o naprostou náhodu a každou správnou předpovědí stoupá úžasnost této náhody, úměrně s její nepravděpodobností. Jiné vysvětlení hovoří o tajemném expertovi v pozadí, který manipuluje se žrádlem v akváriu. Jenže expert, který se nemýlí v předpovědi, je ještě zázračnější než neomylná věštecká chobotnice. Vždyť experti se vyznačují tím, že dovedou kvalifikovaně vysvětlit, proč bylo nevyhnutelné to, co se stalo. Expert ví, že předpovědi jsou mimořádně obtížné, zvláště týkajíli se budoucnosti, a proto se jim vyhýbají. No a třetí vysvětlení hovoří o zázraku, o zásvětných vlivech, o prozřetelnosti a průzraku do budoucna.

Jde samozřejmě o bagatelu, marginálii a trivialitu a oprávněné by byly stesky na pokleslost veřejného diskurzu, který se hloupostí typu „věštecká chobotnice“ zabývá. Se zájmem jsem před pár dny vyslechl úvahu přítele Karla Hvížďaly o degeneraci myšlení, o úpadku slova v neprospěch obrazu. Snímek chobotnice vybírající vítěze nadcházejícího střetnutí je s jeho závěry plně v souladu. Kolik stromů muselo padnout, aby byl papír potištěn tímto nesmyslem? Jedinou vážnou omluvou pro Paulovu nevážnou existenci je zábavnost. Ať nám stav světového myšlení dělá starosti velké nebo ještě větší, jedno popřít nelze - svět je pestřejší, než kdy býval, a pro toho, koho věštecké chobotnice baví, je i zábavnější.

Je to svět bezvýznamných pseudoudálostí a dutých faktů a myšlenka hyne pod parním válcem obrazu. Byly doby, kdy tomu bylo jinak. Kam se kdo podíval, tam stál učenec a hlásal pravdu. Obraz hrál roli doprovodnou. Ale nějak ten svět se nezdál lepší, než je ten náš. Kořeny světových válek vedou přímo do učeneckých pracoven. Gulagy a osvětimské pece měly solidní základy teoretické. S trochou nadsázky lze říci, že všechno opravdu špatné na světě je dílo filozofů a náboženských věrozvěstů. Ty je dnes málo slyšet a jsme obklopeni hloupostmi, jako je věštecká chobotnice. Možná si jednou budeme říkat, že je to dobře.

Zpátky k té chobotnici. Je to tvor sympatický a výkon podala dobrý. Její osud závisí na výsledku zápasu Španělska s Nizozemskem. Pokud Španělsko vyhraje, její sláva se dotkne hvězd, aspoň na týden. A třeba jí svěří i vážnější úkoly. Vyzná se třebas v ekonomice?

LN, 12.7.2010