Nedávno jsem si vzpomněl na tátu, když mi jako malému klukovi pro představu říkal, kolik že je na světě Číňanů, že kdyby k nám přišli (do Československa), že by nás umlátili čepicemi. Bylo to možná zvláštní přirovnání, ale asi dost vžité v tehdejší době. Když udělám poměr na dnešní dobu, tak 1 miliarda Číňanů ku 10 miliónům Čechů. To je poměr 100 : 1. Celkem značná převaha a zároveň jednoznačný výsledek.

Teď použiji toto přirovnání na dnešní dobu. V EU žije celkem 500 miliónů lidí. A když budu hodně přehánět počty uprchlíků ze všech stran, co se na Evropu valí, tak budu psát o 5 miliónech. Světe, div se, ale opět je tento poměr stejný 100 : 1. Nevím, co se za těch 30 let tak zásadního změnilo, aby se většinová společnost, která má i v těch nejhorších scénářích většinu v poměru 100 : 1, měla obávat té setinové minority. Co to, že před 30 lety malý kluk školou povinný se při představě takové převahy rozesmál, právě z pocitu takové síly a mocnosti. A nyní, když stejným poměrem jako majoritní společnosti čelíme invazi této menšiny, u nás (v Česku) div nepropadáme panice a strachu. Děsíme se, co nás čeká. Umlátěj nás snad čepicemi?

Strašit umí každý. To se nikdo ani učit nemusí. Ale postavit se čelem k problému, jít s nějakou vizí a se svojí kůží na trh, to hned tak někdo nedokáže. A v nynější Evropě je těchto lídrů s nějakou vizí jak šafránu. Zato těch kritiků je jak pampelišek na jaře. Což se není čemu divit, vždyť kritizovat u sklenice piva nebo s lahváčem v ruce svede opravdu většina z nás.

Lidi, prosím vás, začněte používat selský rozum. Uvědomte si, kde žijeme, s kým kolem sebe žijeme a kdo nás opravdu ohrožuje. Přestaňme se sami strašit mezi sebou. Zastavme touhu číst každodenní hororové zprávy. Zkusme začít chtít po našich novinářích, redaktorech, aby hledali víc pozitivních zpráv a nezahlcovali naše mysli jen těmi špatnými. Čeho je moc, toho je příliš a opakovaná lež se stane pravdou. Domnívám se, že nejen v dnešní turbulentní době, v době, kdy i největší žijící filozofové hovoří o nové době, nové etapě lidstva, stále bude platit, že největším naším soupeřem jsme si my sami.