Ano, zemětřesení není nic, nad čím by se měl někdo radovat, a zpráva o třech stech obětech otřesů země v pákistánském Balúčistánu mi kormoutí srdce. Snad to tedy nebudete považovat za cynismus, že zcela na okraji zpravodajství o této hrůzné události probleskla zprávička o čemsi se zemětřesením souvisejícím, totiž že se v Arabském moři u přístavu Gvadar vynořilo dno a vznikl stometrový skalnatý ostrov.

Hned mi to sepnulo a vybavil jsem si verneovku velmi málo známou, kterou česky vydal poprvé v roce 1894 Vilímek pod názvem Dobrodružná závěť a v Albatrosu v době novější vyšla pod názvem Neobyčejná dobrodružství mistra Antifera v překladu Václava Netušila. Je to román z doby, kdy byl Jules Verne za tvůrčím zenitem, ale přesto má vysoký standard klasické verneovky. Hodně se tam cestuje, pátrá se po uloženém pokladu, hledají se zeměpisné souřadnice (Verne miloval zeměpisné souřadnice a z našeho systému GPS by zešílel radostí) a vše vrcholí ve Středozemním moři. Tam se v závěru románu ukáže, že poklad skutečně zakopán byl, že byl zakopán na ostrově, leč onen ostrov zove se Julia a je pozoruhodný tím, že se vynořil... a pak se zase zanořil. Poutníci se tudíž pachtili zbytečně. Přestože všechny nesnáze překonali a všechny záhady rozluštili, poklad zmizel spolu s ostrovem Julia pod hladinou moře.

Na stabilitu onoho ostrůvku v Arabském moři bych moc nesázel a pro uložení zlatého pokladu bych zvažoval vhodnější místo. Nicméně jsem přesvědčený, že už teď někdo na ostrůvku založil cache, anebo se k tomu chystá. Cache a činnost zvaná geocaching je oživlá verneovka jednadvacátého století. Po celé ploše zemské souše a také pod vodní hladinou (nedávno mi jeden cacher vyprávěl, že se učí potápět, aby se dostal ke cache uložené ve vraku hausbótu na dně Slapské přehrady) jsou umístěné skrýšky, obsahující... nic moc důležitého. Vzkazy, značky, hračky plačky... cokoli, co je dost malé, aby se to dalo schovat. Účastník této celosvětové hry je registrován na internetu a přes internet komunikuje s ostatními geocachery.

Ona by ta cache měla být založená na nějakém zajímavém a hezkém místě, aby posloužila jako pobídka k návštěvě čehosi neobyčejného, k návštěvě místa, do kterého by se člověk bez pobídky nedostal. Celý ten geocaching je příklad novodobé, vysoce technologické aktivity, která usnadňuje komunikaci mezi lidmi, probouzí v lidech zájem a zvídavost, samozřejmě i nemálo fantazie.

Možná je to technologická bílá vrána, protože mnohé technické novinky lidi od sebe oddalují a izolují.

Onehdy jsem jel autem po strakonické výpadovce přes most v Lahovicích. Na něm jsou od roku 2004 vyhlídkové věže. Jejich nesmyslnost je očividná, estetická hodnota sporná, náklady na zřízení enormní ve srovnání s užitkem. No a po mnoha letech jsem tam spatřil na jedné té věži člověka!

Ano, nemusíte dlouho hádat. Je tam ukrytá cache neboli keška a ten člověk ji tam zkoumal.

Když ji našel, měl radost za miliony. Nevydáte se na verneovskou pouť k přístavu Gvadar?

LN, 30.9.2013