Aniž jsem to tušil, označení "geek" se na mě hodí už od doby, kdy jsem dědečkovi rozebral jeho vzduchovou závěrku na jeho deskovém fotoaparátu. Perka udělala "pink", součástky se rozletěly po kuchyni, dědeček velmi spílal, ale zrodil se "geek". Bytost okouzlená létajícími součástkami, okouzlená vším technickým. Kdybych nerozebral tu závěrku, nestal bych se spisovatelem a nenapsal bych dva tucty knih o létajících součástkách. Možná někdy někdo posoudí, zda to bylo dobře nebo špatně, že jsem tu závěrku rozebral, ale ať kdo dojde k jakémukoli závěru, stalo se.
Předchozí odstavec budiž brán jako omluva, že do ctihodného společenství Posledního slova tahám něco tak banálního, jako je mobilní telefon. Ale pro toho, kdo je geek, je uvedení nového iPhonu událost nádechu takřka mystického. Z dobrých zdrojů vím, že už měsíc mají vyvolení pracovníci našich mobilních operátorů nové iPhony k dispozici. Jsou ale tajné, takže jsou zavařené do tlusté gumy, aby byly neforemné a nedalo se poznat, jak vypadají. Mají odhalený jenom dotykový displej a jistě i zástrčku, protože jako každá živá bytost, musí i mobil jíst.
Někdy si říkám, že tyhle chytré telefony, jak se nazývá rodina přístrojů, do kterých iPhony patří, se stávají tím, co známe z indiánek Karla Maye pod názvem "medicína". Není to jen prostředek komunikace se světem. Je to zároveň i obraz světa a projekce všeho působení v něm. Takový mobil dovede všechno možné i nemožné, co ho naučí výběr z dvaceti tisíc aplikací, tedy prográmků, které si do něho postupně nataháte. Ano, i prográmek na čtení knih a samozřejmě novin, Lidové noviny tam mám hned na první obrazovce. Je to tedy i prostředník přístupu ke kulturním statkům.
Dokonce ve mně zraje přesvědčení, že přístroje tohoto typu vedou k zásadní transformaci kultury a umění v jeho širším smyslu. Vezměme si literaturu. Čte se míň, nebo víc než dřív? Prý míň, ale knih vychází víc než kdykoli předtím, a co a jak kdo čte na počítači nebo na tabletech či v chytrých telefonech, nikdo netuší. Píše se víc, nebo míň než dřív? Asi víc, jenom to nevím, zdali je to špatně, nebo dobře. Za starodávných dob měli v každé vesnici nějakého dědečka nebo babičku, kteří vyprávěli dětem pohádky a večer pak dospělým strašidelné a košilaté příběhy. Něco se podařilo v romantické době devatenáctého století zapsat, ale kolik perel zapadlo do písku času!
Cítím, že to, co se děje dnes nebo k čemu spějeme, je něco podobného. Rozdrobenost, anonymita, malý okruh konzumentů. Napište román a zveřejněte ho a internetu. I ten iPhone 5 ho rád pozře. Někdo si ho přečte. Nedostanete ani korunu, ale o to tady přece neběží. Potřebujete se vypsat ze svého okouzlení, někdo z okouzlení láskou, někdo, což je můj případ, létajícími součástkami. Cesty kreativity jsou rozličné a klikaté. Co na tom, že někdy vedou přes mikroprocesory a elektromagnetické vlny. Důležité je, aby na konci cesty byla otevřená rozechvělá duše. Od zítřka zde bude také iPhone 5 čekat na vaše plody vzrušeného ducha.

LN, 3.10.2011