Jako příběh ze seriálu o Jamesi Bondovi čteme zpravodajství o nejnovější globální hrozbě, o ransomware WannaCry. Pokud si nad touto větou pomyslíte „co to ten člověk tady plácá“, je dlužno na vaši adresu povzdechnout spolu s paní kněžnou „šťastná to žena“, eventuálně „šťastný to muž“. Ransomware je druh počítačového viru. Napadne vám počítač a zašifruje jeho obsah. Načež majitel napadeného počítače dostane instrukce o platbě: jakmile zaplatí, dostane klíč k odšifrování. Je to něco, jako kdyby vám někdo zamkl šuple a oproti výkupnému vám poslal klíč.

Principiálně jde tedy o virus. Je to skoro navlas přesně sedmnáct let, kdy se po světě začal šířit virus, poeticky nazvaný I Love You. Dnes už je známo, kdo ho vyrobil nebo napsal nebo vytvořil – jde o duševní činnost, s trochou nadsázky jde o umělecké dílo. Software je chráněný autorským právem, tak snad i tento I Love You... Bez ohledu na právní status napadl tento virus 45 milionů počítačů na celém světě a bývá považován za nejničivější virus počítačové éry. Proti němu je tento WannaCry ubožák.

V mém okolí bylo tehdy mnoho obětí – virus napadal mimo jiné soubory s příponou jpeg, tedy obrázky, a doc, čili texty. Taky jsem tenkrát dostal v mailu ujištění I Love You, ale zachránila mě vlastnost, již sdílím s oslíkem Ijáčkem z Medvídka Pú. Napadlo mě: kdo by mě miloval? Nikdo. Všichni mě přece nenávidí. Tudíž jsem zprávu smazal a moje jpegy a docy zůstaly uchráněny.

Autoři tehdejšího viru byli tři, sourozenci Guzmanovi a přítel Gozmanové, jistý Lamores. Za vytvoření viru nebyli potrestáni, neboť, jak se hezky říká, chyběla legislativa. Nemůžete být potrestáni na něco, co v trestním zákoníku chybí. Od té doby máme výrobu virů jako průmyslové odvětví. Výkupné se platí v bitcoinech. To je další specialita naší doby, je to virtuální měna. Prostě tu je, lze převádět bitcoiny na staré trapné peníze a opačně, a tak, pokud vám počítač zamrzne a dostanete zprávu od vyděračů, nakupte bitcoiny a vrhněte je do mrazivě přeplněné prázdnoty kyberprostoru.

Nového viru jsou plné technické rubriky denního zpravodajství. To jsou ty, které skoro nikdo nečte. Najdete tu i mapu, kde se virus objevil. Česko uchráněno nebylo, ale není to nic hrozného, v neděli čtu, že to bylo 370 počítačů. Je to známka zaostalosti, nebo vyspělosti? Afrika a Latinská Amerika mají na sobě sotva pár puntíků. Spojené státy jsou dost puntíkaté, ale doslova posetá je Ukrajina a evropská část Ruska, postižená je také Indie a Čína, kdežto Japonsko chytilo jen jeden puntík. Jak se z takové mapy dá vyčíst... co vlastně? V rovníkové Africe není žádný puntík, to by sedělo, ale že by zrovna v Číně měli PC s internetovým napojením v každé druhé chýši, o tom lze pochybovat. Poučení jediné – odstěhujte se do Konga. Tam žádný puntík nemají.

LN, 15.5.2017