Původně jsem se chystal napsat ostrou filipiku o trestuhodnosti výroků prezidentského mluvky házejícího do jednoho pytle devianty a homosexuály. Jakýmsi odrazovým můstkem mi měl být příběh Rudolfa Brázdy, homosexuála, nositele vyznamenání Čestné legie, který přežil Buchenwald a zemřel 3. srpna 2011 ve věku 98 let. Budiž mu země lehká. Viz zde.

Nakonec jsem si to ale rozmyslel. Vysvětlím proč.

Co se vlastně stalo? „Ňákej pan Hájek“, který dané (rozuměj sexuologické) problematice rozumí jako koza petrželi, někde něco žvejkne, čímž jen potvrdí, že proti němu je koza v oblasti petržele uznávaným odborníkem. Co následuje? Množina lidí, jejichž zaměstnáním či jen zábavou je tento blábol uchopit, předat dál, zveřejnit, komentovat (mezi ty vlastně patří i moje maličkost) atd. atd., tento blábol uchopí, předají dál, zveřejní, komentují atd. atd.

Ostatně je okurková sezóna, není o čem psát a po zkušenostech s panem Hájkem je zřejmé, že co z něj vypadne, hned tak nezapadne.

Proti „ňákýmu panu Hájkovi“ je takový „Franta ze Zlámané Lhoty“ v nevýhodě. Po pátém pivu a třetím panáku tuzemského rumu může blábolit, co chce, a kdyby se rozkrájel, nikdo to nezveřejní a neokomentuje.

Z mého ryze subjektivního pohledu je to naprosto, ale naprosto totéž. Zkrátka informační hodnota blábolů jak „ňákýho pana Hájka“, tak „Franty ze Zlámané Lhoty“ se alespoň pro mne rovná zcela jednoznačně nule. I když ne tak docela. Z obsahu a kvality Frantových blábolů mohu odhadovat přinejmenším hladinu alkoholu v jeho krvi, zatímco z obsahu a kvality blábolů „ňákýho pana Hájka“ mohu odhadovat mnohé o něm samém.

Ctěnému čtenáři možná zrovna nesedí, jak neuctivě hradčanského mluvitele tituluji, ale pro mne prostě není nikým jiným než „ňákým panem Hájkem“, který je shodou jakýchsi okolností momentálně stejně jako uklízečky, zahradníci a jánevímkdoještě na výplatní listině prezidentské kanceláře. S ohledem na bláboly, které z něho občas vypadnou, nenacházím jediný důvod, proč bych vůči němu měl chovat sebemenší úctu neřkuli si ho jakkoli vážit. To i ten Franta, poté, co se vyspí z opice a jde kupř. do pekárny péct chleba a rohlíky a – jsa střízliv to umí – je pro mne mnohem důležitější a mohu ho za chutné pečivo ctít a vážit si ho.

Dovolte odbočku k otázce onoho tiskového mluvčení. Kdejaká policajtůra v téhle zemi si drží nejčastěji nějakou tiskovou mluvčí. A jak se děvenky snaží. V televizních zpravodajských relacích pak pravidelně vidáme sličnou policistku ve slušivé uniformě, která zajíkavým hlasem do mikrofonu sděluje, že „s ohledem na začátek vyšetřování policie prozatím nebude poskytovat žádné informace“. Není to mnoho, ale aspoň něco. Možná mi už paměť neslouží, ale nevzpomínám si, že bych někdy v TV viděl pana Hájka tiskově mluvčit za pana prezidenta. Ostatně mám dojem, že pan prezident mluvit celkem umí. Opravdu potřebuje tiskového mluvčího, který, když se už tiskově vyjadřuje, činí tak převážně a především sám za sebe? Chudák pan prezident pak musí využít veškerou svou – naštěstí nemalou – verbální dovednost k tomu, aby se od blábolů svého tiskového mluvčí distancoval a zároveň nedistancoval.

Ctěný čtenář může také namítnout, že funkce prezidentova tiskového mluvčího je funkce veřejná a takový člověk by tedy měl vážit slova více než Franta ze Zlámané Lhoty. Božíčku, to si nepamatujete blábol dělnického prezidenta Tondy Zápotockého o tom, že Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a je z něj Děda Mráz? To si nevzpomínáte na slavné Jakešovy bojlery na Červeném Hrádku? Také to byly osoby veřejně činné, a co z nich padalo za démanty. Posuďte sami:

Komunistický vůdce Antonín Zápotocký - Vánoční projev k dětem
Miloš Jakeš na Červeném hrádku

O posttotalitním Miloši Becherovka Vysočina Zemanovi už vůbec nemluvím.

Proč bychom tedy měli upírat právo „ňákýho pana Hájka“ na to, aby produkoval takové bláboly? Vždyť přeci máme tuhlenctu svobodu slova.

Chcete závěr, či pointu?

Zde je: Pan Hájek a jeho bláboly jsou mi zcela lhostejné navzdory tomu, že jsem o této lhostejnosti napsal text o více než šesti stech slovech. Prostě je léto, momentálně nemám nic moc na práci a dostal jsem chuť něco napsat.