A pak má člověk věřit mainstreamovým médiím, napadlo mě. Hned jsem se poopravil: a pak má člověk věřit Mirce Spáčilové.

Byla to reakce na její recenzi na dvoudílný televizní film Metanol režisérky Terezy Kopáčové podle scénáře Lenky Szántó a Matěje Podzimka. Oba díly jsem zhlédl a vyvolaly ve mně mnoho různorodých pocitů. Vypreparuji jeden, pocit konzumenta filmového vyprávění.

Viděl jsem po dlouhé době uvěřitelný český film. Ohromně se mi ulevilo. Myslel jsem si totiž, že česká filmová škola v poslední době sestává z lidí postižených měknutím mozku, kteří si vytvořili jakýsi umělý svět. V něm se pohybují papundeklové figury a hrají příběhy odkapávající melasou vymyšlenosti. Nevěřím ani jedinému slovu, ani jediná situace neodpovídá mé životní zkušenosti. Je to jakási hra stínů, založená na tom, že film někdo nějak zaplatí a vcelku nezáleží na tom, jestli na něj někdo půjde do kina, beztak lidi chodí jenom na americké taháky. Poslední uvěřitelné filmy točil Jan Svěrák na přelomu století.

Ale nechci psát o Svěrákovi, zaujal mě Metanol a recenze na něj.

Jsem prostomyslný divák. Sedím a koukám na plátno a tam se kominík dohaduje s hasičem, je to americký film, uvádím fiktivní příklad. Říkám si, hergot, kde sebrali kominíka a hasiče a přiměli je, aby tak přesvědčivě hráli ve filmu?

Ale ne, to není kominík a hasič. To jsou herci a kominíka a hasiče přesvědčivě hrají. O tom to je.

V českém filmu jsem takový pocit uvěřitelnosti už dlouho neměl, v Metanolu ano. Tady mám pocit reality – a to je v narativním kumštu ta nejobtížnější disciplína. Věřím příběhu, situacím, hereckému projevu. Když jsem se na Metanol díval, měl jsem pocit, že tak nějak to bylo.

Asi jsem nebyl sám. Pokud jde o filmy, hodně spoléhám na webovou Česko-Slovenskou Filmovou Databázi. To je wiki soubor recenzí, k Metanolu tam v pátek večer bylo 720 příspěvků. Celkové hodnocení 81 %. Pro porovnání, světový hit Kill Bill tady dostal 78 %, Oskarem oceněný Moonlight z loňského roku 64 %. Ano, jistě to nic neznamená. Ale já trochu rozumím, jak se filmové kritiky píší a vidím Spáčilové do ruky.

Když hned do titulku napíše „zabíjeli kvůli bazénům“ a „to je levný výklad kauzy Metanol“, pak je mi všechno jasné. Vytrhněte z kontextu cokoli a postavte to do křivého světla a uděláte i z Felliniho blba. Ledabyle vyjmenujte pár bizarností a něco pochvalte, kvůli alibi. A poprava je hotova.

Kopáčová natočila věrohodné drama podle skutečné události. Ti její hajzlové byli skutečně mrňaví šejdíři a zabíjeli kvůli bazénu. Szántó a Podzimek to zjistili, když studovali realitu. Výsledkem je fascinující filmové drama.

Věřte mainstreamovým médiím, ale buďte opatrní na Spáčilovou. Abyste se orientovali, sledujte na webu Česko-Slovenskou Filmovou Databázi. Tam nikdo není veden vedlejšími zájmy.

LN, 30.4.2018