Ohromnou jsem měl radost ve čtvrtek při otevření Czech Photo Centre v Praze Butovicích. Napadlo mě: kdybych, dejme tomu, viděl před deseti lety podobné kulturní středisko - dejme tomu v Paříži nebo v Berlíně, říkal bych si, no jo, Francouzi, no jo, Němci, na to se my nikdy nezmotáme.

Dobrá. Je to velká výstavní síň, bezprostředně souvisí s kavárnou, kde se dá debatovat. V podzemí je archiv pro fotografie, specializovaná místnost vybavená veškerou možnou technikou. To všechno je ale umístěno v obytném bloku bytů Smart. Budova zajímavá, dynamicky pojatá sympatická. Ale ani na tom dosti. Všechno je to v kontextu náměstí, kolem jsou další obytné bloky, je to tady jenom pro pěší a je to určené pro pohodový život, což naprosto neznamená zápecnictví. Uprostřed je socha od Davida Černého Trifot, cosi jako obří stativ s mnohaokým nazíračem a vyhlížečem – koulí to očima a vyhledává to lidi a jakmile to někoho spatří, zaměří se to na něj a obraz se přenáší na obrazovky kolem umístěné. Velké je to – jak koukám na fotky, tak to dosahuje čtvrtého patra. Velkolepá je i první výstava zde instalovaná – fotografie reportérů z americké VII Photo Agency, fotí pro ni i náš Antonín Kratochvíl. A lidé, kteří toto všechno dali dohromady, jmenujme aspoň ředitelku centra Veroniku Strouhalovou, pořádají soutěž Czech Press Photo. Příští zasedání poroty se odehraje právě tady, v Butovicích.

Nedá se říct, že by fotografie u nás byla Popelkou. Především, máme světově významné fotografy a je v tom i tradice. V Museum of Modern Art v New Yorku mají zastoupeno české umění – jsou tu vystaveni čeští fotografové dvacátých a třicátých let, to jen malý příklad. Pryč jsou doby, kdy v Praze byla jen výstavní síň Fotochema na Jungmannově náměstí a fotografie se nesměly prodávat, vždyť fotografie, soudruzi, to tak ňák není umění, protože vzniká foťákem. V Revoluční je Dům fotografie, své galerie má Leica i Nikon, ohromné fotografické výstavy se pořádají ve Staroměstské radnici – včetně toho Czech Press Photo. Ale teď vzniklo něco převyšujícího svou velkorysostí to, co jsme znali dosud.

Je to zvláštní druh lidské činnosti, ta fotografie. Má na sobě osudový cejch technické snadnosti. Všechna ostatní výtvarná umění mají kolem sebe vysokou hradbu dovednosti. Fotografický obraz vytvoří i dítě jediným stisknutím spouště. Realita se lepí fotografii na paty. Snadno, ba dokonce čím dál snadněji zvládnete samu techniku pořizování snímků. Ale pak se dosáhne jakési hranice, kde končí dovednost a líbivost a fotografie začne hovořit k rozumu a citu, tedy začne plnit funkci umění.

Pokud budete mít příležitost a čas, zajeďte si do těch Butovic, třeba metrem. Na výstavě té Sedmy takové obrazy uvidíte. A moc bych si přál, aby se Centrum stalo inkubátorem pro další cenné počiny.

LN, 17.10.2016