Dnes se otevírá fragment Pražského okruhu, objízdná dálniční trasa spojující brněnskou dálnici D1 s plzeňskou D5. Není to zdaleka jen pražská událost. Mám kamaráda, který bydlí někde u Frýdlantu a maminku má ve Veselí nad Lužnicí, a když ji jede navštívit, musí projet kolem Muzea na Václavském náměstí. To je šílenství, které se týká doslova celé země. Ono se tohle šílenství promítlo také do sobotního „dne otevřených dveří“, kdy se měla dohotovená stavba předvést veřejnosti. Doslova na poslední chvíli „někdo“ kázal uzavřít pro veřejnost nejatraktivnější část, totiž tunel na pravém břehu Vltavy. Dopravu od Prahy zajišťovaly pendlující autobusy, které návštěvníky vyplivly mezi buřtostánky na zcela nudnou dálnici u Cholupic - a nikdo tam ani nevěděl, jestli je estakáda dole u Lahovic veřejně přístupná. A to tam byl informační stánek! Takovou směsici arogance, neschopnosti, zlé vůle a hlupství byste těžko pohledali. Jistě je o tom pojednáno v jiné části těchto novin.

Kolem dálnic se vytvořila podivná atmosféra, zřejmě spojená s politickou korektností a neoviktoriánským pokrytectvím. Vytváří se dojem, že automobil je alotrium, jakýsi výstřelek zaměřený na prezentaci majitelova ega, a že tedy stavba dálnic je něco jako výstavba kasin, nevěstinců a narkotických doupat. Opatrně se obcházejí dvě zásadní otázky. První zní: Je nějaký dopravní prostředek kromě automobilu, který by poskytl člověku takovou svobodu pohybu? Není, tak prostá je odpověď. Druhá otázka je důležitější. Má každý člověk právo na svobodu pohybu? A doplňující otázka: Pokud ne, kdo na to právo má, a kdo nemá? Odpovědi jsou složitější, protože se netýkají technické stránky věci. Názor zde stojí proti názoru. Lidé na to právo mají a je dobře, že přibývá těch, kdo si svobodu pohybu mohou dopřát, to je jeden názor. Lidé na to právo nemají a je nutno přístup k individuálním dopravním prostředkům omezovat, regulovat a kanalizovat, tak nějak by se dal charakterizovat druhý názor.

Souvisí to s otázkou pokroku. To je slovo dnes tak pohrdané, že by se možná mělo psát p...... V desetimilionovém národě jsou čtyři miliony automobilů. Statisticky vzato je tedy auto v podstatě tak či onak v dosahu každého z nás. Je to pokrok, nebo zkáza? Záleží na tom, jak kdo vnímá právo na svobodu pohybu a jaké má priority. V této osobně laděné rubrice nebudu tajit, co si myslím. Lidé na volný pohyb právo mají a pokládám za pokrok, že civilizační komfort je dnes dostupný tak širokým vrstvám obyvatelstva, jak se tomu v době mého dětství a mládí nikomu nezdálo. Takže vítám dnešní otevření části Pražského okruhu, jakkoli pokládám za šílené, a dokonce zločinné, že není hotový celý a že není hotový už dávno. Sobotní „den zavřených dveří“ je jen výraz atmosféry stupidity, která u nás stavbu silničních tahů doprovází. Nenechme se ale otrávit. Připomeňme Wericha a jeho výrok, že blbství je sice neporazitelné, ale to neznamená, že se s ním nemá bojovat.

LN, 20.9.2010